Dánsko-Norsko

Dánsko-Norsko (dánsky Danmark-Norge, Danmark-Noreg), známé jako Dánsko-norské království (norsky Det dansk-norske riget) či Dvojí království (Tvillingrigerne), byl název personální unie, která se rozkládala mezi lety 1537–1814 na území dnešního Dánska, Norska, Grónska, Faerských ostrovů a Islandu. Jednalo se o spolek dvou království, Dánského a Norského, která se spojila po rozpadu Kalmarské unie.

Dánsko-Norsko roku 1780

Dánsko-Norsko Danmark-Noreg ←  1524–1533 1537–1814  →  →  →  → vlajka znak
geografie Dánsko-Norsko kolem roku 1800
hlavní město:	Kodaň, Oslo (1524–1537 pouze pro Norsko)
obyvatelstvo
národnostní složení:	Dánové, Norové, národnostní menšiny
jazyky:	oficiální: dánština, němčina, humanistická latina, ostatní hovorové: norština, islandština, faerština, sámština, grónština, severští fríština
náboženství:	luteránské
státní útvar
státní zřízení:	monarchie, personální unie (1524–1533), reálná unie (1537–1814) Dánsko: volená monarchie (1524–1660) dědičná absolutní monarchie (1660–1814) Norsko: volená monarchie (1524–1537) dědičná monarchie (1537–1814) absolutní monarchie (od 1661)
vznik:	po zvolení Gustava Vasy za švédského krále dochází k rozpadu Kalmarské unie
zánik:	1814–1815 – proběhl vídeňský kongres, který má za následek rozpad Dánsko-Norska
státní útvary a území
předcházející: Kalmarská unie následující: Dánské království Švédsko-Norsko Norské království (1814) Hrabství Larvik (1814–1817)

Někdy se pro tento spolek používá označení, poněkud zjednodušeně, „Dánské království“, vzhledem k tomu, že Dánské království hrálo zdaleka nejdůležitější roli. Tento termín zahrnuje království patřící pod správu Oldenburgů v roce 1460 a nezahrnuje vévodství ve Šlesvicku a Holštýnsku. Používaly se zde dva úřední jazyky, dánština a němčina.

Vlastní termín Dánsko-Norsko sleduje historické a zákonné kořeny této unie. Byl převzat z oficiálního titulu používaného Oldenburgy. Králové z této dynastie se vždy nechávali titulovat jako králové Dánska a Norska, Venedů a Gótů.