Mario Balotelli

Po neúspěšné zkoušce v klubu FC Barcelona šel v roce 2006 do Interu Milán na hostování s opcí. První start v Serii A si odbyl 16. prosince 2007.[4] První dva góly v dresu Interu vstřelil v Italském poháru Reggině. V listopadu 2008 vytvořil nový klubový rekord Interu a stal se nejmladším hráčem, který za něj dal gól v Lize mistrů.

S Interem vyhrál 3x Serii A, 1x Italský pohár, dále Italský superpohár a Ligu mistrů. V lize jej však rasově napadali fanoušci Juventusu [5], k tomu se přidalo několik osobních skandálů, např. když v televizní show Striscia la Notizia pózoval s dresem AC Milán [6], a také kritika od spoluhráčů i nového trenéra José Mourinha za nedostatek snahy při trénincích.

Mario Balotelli v modrém dresu Manchesteru City, vlevo kráčí Alex Song v červeném dresu Arsenalu FC.

Do týmu Citizens byl Mario Balotelli zakoupen v létě 2010 za částku kolem 24 miliónů liber šterlinků. Začal nastupovat s číslem 45. V Manchesteru se znovu setkal se svým bývalým trenérem z Interu Robertem Mancinim (toho v Interu vystřídal José Mourinho).

21. prosince 2010 získal Balotelli ocenění Golden Boy pro nejlepšího hráče do 21 let v Evropě, které uděluje deník Tuttosport. Zároveň prohlásil, že jen jeden bývalý držitel je „jen o trochu lepší než on“, tím jediným měl být konkrétně Lionel Messi. Hráči jako Wayne Rooney, Cesc Fabregas, Rafael van der Vaart, Sergio Agüero, Alexandre Pato, kteří v minulosti trofej získali, tedy dle jeho názoru za ním zaostávají. Mario také údajně nikdy neslyšel jméno Jacka Wilshera, který skončil v anketě na druhém místě. Ocenění Golden Boy bere jako předstupeň pro zisk prestižního Zlatého míče, jenž hodlá v budoucnu získat.[7]

Přesně týden nato, 28. prosince 2010 vstřelil Balotelli svůj první hattrick jak za Manchester City, tak v Premier League a výrazně tak pomohl Citizens k výhře 4:0 nad Aston Villou.[8]

8. dubna 2012 Balotelli potvrdil svou pověst problémového fotbalisty, když se v zápase proti Arsenalu, který Citizens prohráli 1:0, nechal po nepovedeném výkonu zbytečně vyloučit. Trenér Manchesteru City Roberto Mancini se nechal slyšet, že do konce sezony už Balotelliho nezařadí do sestavy a v letním přestupovém období je připraven jej prodat. Nicméně v dresu Manchesteru City v sezóně pokračoval a na konci slavil s mužstvem zisk mistrovského titulu.

Mario Balotelli dostal celkem 4 červené karty během svého dvouletého působení v Manchesteru City (platí po konci sezóny 2011/12). První uviděl 7. listopadu 2010 proti West Bromwich Albion, předtím vstřelil oba góly svého týmu, který skončil výsledkem 2:0. Druhou červenou obdržel 17. března 2011 v zápase s Dynamem Kyjev po 36 minutách (Manchester City vyhrál 1:0). Další červenou kartou byl vyprovozen ze hřiště 27. listopadu 2011 v utkání proti Liverpoolu (remíza 1:1). Balotelli v tomto zápase obdržel 2 žluté karty v rozmezí 18 minut. Čtvrtá červená karta je z výše zmiňovaného utkání 8. dubna proti Arsenalu.[9]

V lednu 2013 přestoupil za 22 mil. eur[10] do italského klubu AC Milán, kde podepsal smlouvu do roku 2017.[11] Ve slavném italském klubu zažil raketový nástup. Poprvé hrál za AC Milan v přípravném zápase 31. ledna 2013 proti týmu z italské 5. ligy Darfo Boario. Nastoupil do druhého poločasu, vstřelil 1 gól a na další dva přihrál spoluhráči z reprezentace Stephanu El Shaarawy.[11] 3. února 2013 Balotelli debutoval v italské lize a zařídil dvěma góly vítězství 2:1 nad hostujícím Udinese Calcio.[12] Druhý gól vstřelil z pokutového kopu.[10] Ve svém druhém zápase za AC Milan ve 24. kole Serie A se také střelecky prosadil, v 82. minutě vyrovnával z pokutového kopu proti domácímu celku Cagliari Calcio na konečných 1:1.[13] 15. února (25. ligové kolo) se podílel vítězným gólem na výhře AC Milan nad Parmou 2:1. Byl to jeho čtvrtý gól během úvodních tří zápasů.[14] Pátý gól přidal 8. března ve 28. ligovém kole proti domácímu FC Janov, Milán zvítězil 2:0.[15] Ve 29. kole Serie A zařídil dvěma góly vítězství 2:0 nad hostujícím Palermem, přičemž první gól dal z pokutového kopu.[16] 7. dubna 2013 dostal trest zákazu startu ve třech utkáních (proti SSC Neapol, Juventusu a Catanii) za napadení asistenta rozhodčího po zápase na půdě Fiorentiny (remíza 2:2) a za žlutou kartu, která automaticky znamenala stop pro další utkání (byla totiž už čtvrtá v tomto ročníku).[17] V posledním kole Serie A 2012/13 19. května 2013 v posledním ligovém kole gólem z kontroverzního pokutového kopu v 84. minutě vyrovnával na průběžných 1:1 proti domácí Sieně, AC Milán nakonec zvítězil 2:1 a se 72 body si pojistil třetí místo a postup do předkola Ligy mistrů na úkor dotírající Fiorentiny.[18] Svůj neúplný ligový ročník v Itálii Balotelli zakončil s výbornou bilancí 12 gólů ve 13 zápasech.

22. září 2013 v ligovém souboji proti SSC Neapol (prohra Milána 1:2) přišel hráčův další zkrat, z něhož neměl nejmenší radost trenér AC Massimiliano Allegri. Balotelli sice v zápase skóroval, neproměnil však nařízený pokutový kop (byla to mimochodem jeho první neproměněná penalta v kariéře, předtím proměnil 21 penalt v řadě) a po závěrečném hvizdu obdržel druhou žlutou kartu a následně červenou za inzultaci rozhodčího. Disciplinární komise mu vyměřila třízápasový trest.[3][19]

25. 8. 2014 byl potvrzen jeho přestup za 16 milionů liber do anglického klubu Liverpool FC, kde měl nahradit nejlepšího střelce Premier League 2013/14 Luise Suáreze, který odešel do katalánské Barcelony.[20] Debutoval v utkání 3. kola Premier League 2014/15 proti domácímu Tottenham Hotspur FC, strávil na hřišti 61 minut. Liverpool vyhrál 3:0.[21] V úvodu angažmá byl neproduktivní a jeho výkony se dostaly pod palbu médií a bývalých hráčů Liverpoolu.[22]

V Liverpoolu se Balotelli nebyl schopen prosadit a v srpnu 2015 odešel na hostování do AC Milán. Součástí smlouvy byla i klauzule přikazující mu zpřísněný režim (např. zákaz kouření, pití alkoholu, extravagantních účesů a oděvů, návštěv nočních klubů atp.).[23]

Trenér Liverpoolu Jurgen Klopp jej vyřadil před sezónou 2016/17 z kádru a Balotellimu agent Mino Raiola hledal nové angažmá. Vybrali OGC Nice. Přestoupil jako volný hráč a podepsal smlouvu na jeden rok.[24]

Mario Balotelli nemohl nastoupit za mládežnické výběry Itálie U15 a U17, neboť byl stále považován za ghanského imigranta. Hráč odmítl nabídku Ghany k reprezentaci této africké země. Deklaroval touhu hrát za Itálii, až dostane italský pas.[26]

Trenér italského fotbalového mužstva do 21 let Pierluigi Casiraghi o Balotelliho stál, když bylo Mariovi konečně 13. srpna uděleno italské občanství, povolal jej 29. srpna do týmu "Azzurrini" (italská reprezentační jedenadvacítka) pro zápasy s Řeckem a Chorvatskem.[27] Hned při svém debutu 5. září 2008 proti Řecku vstřelil Mario Balotelli gól a zajistil tak Itálii remízu 1:1.

Hráč byl nominován do 23členného kádru Itálie pro Mistrovství Evropy ve fotbale hráčů do 21 let v roce 2009 a vstřelil první gól zápasu proti pořadatelské zemi Švédsku ve 23. minutě. O 15 minut později dostal červenou kartu za oplácení a musel opustit hřiště (Itálie přesto vyhrála 2:1).[28]

10. srpna 2010 debutoval Mario Balotelli pod novým koučem Cesare Prandellim za italský seniorský tým v přátelském utkání proti Pobřeží slonoviny – prvním od MS 2010, kde Itálie skončila na posledním místě základní skupiny F s pouhými 2 body za Paraguayí, Slovenskem a Novým Zélandem.[29] Balotelli nastoupil do zápasu společně s dalšími debutanty Salvatorem Sirigu (brankář), Cristianem Molinarem (obránce) a Amaurim (útočník), porážce 0:1 však nezabránil.[30]

11. listopadu 2011 vstřelil Mario Balotelli svůj první gól v dresu italského A-mužstva proti Polsku na Městském stadionu ve Vratislavi (Itálie vyhrála 2:0)[31] a stal se tak prvním italským hráčem tmavé pleti, kterému se to podařilo. V kvalifikačním cyklu na MS 2014 v Brazílii zařídil 26. března 2013 dvěma góly vítězství nad domácí Maltou 2:0.[32] 7. června 2013 sváděl souboje s obranou domácího českého týmu v dalším kvalifikačním utkání, ale výrazněji se neprosadil a nakonec byl vyloučen. Zápas skončil remízou 0:0.[33]

V červnu 2013 se zúčastnil Konfederačního poháru FIFA 2013 konaného v Brazílii. Na turnaji vstřelil dva góly, jeden v utkání proti Mexiku (vítězný na konečných 2:1 pro Itálii)[34] a druhý v zápase proti Japonsku (výhra 4:3).[35][36] V zápase s Brazílií se zranil a záhy odcestoval domů.[37] 10. září 2013 vstřelil vítězný gól v domácím kvalifikačním utkání proti České republice, Itálie zvítězila 2:1 a definitivně si zajistila přímý postup na Mistrovství světa 2014 v Brazílii.[38] Celkem v kvalifikaci na MS 2014 nastřílel 5 gólů, nejvíce ze všech střelců skupiny B.

Mario Balotelli se zúčastnil Mistrovství Evropy ve fotbale 2012 a nastoupil v základní sestavě hned v prvním utkání základní skupiny C 10. června 2012 a zároveň šlágru skupiny proti favoritovi celého šampionátu Španělsku (remíza 1:1). Ve 37. minutě dostal žlutou kartu. V 53. minutě obral o míč Sergia Ramose a běžel sám na bránu, potom ale nepochopitelně zpomalil, Ramos jej dostihl a míč mu čistě vypíchl. Trenér Prandelli jej vzápětí v 57. minutě vystřídal, na hřiště šel Antonio Di Natale.[39]

Mario Balotelli v modrém dresu Itálie v souboji s anglickým obráncem Johnem Terry ve čtvrtfinále EURA 2012.

Ve druhém utkání proti Chorvatsku byl Mario Balotelli aktivnější, po faulu na něj v 39. minutě vstřelil Andrea Pirlo gól na 1:0 z přímého kopu. I v tomto utkání střídal Di Natale Balotelliho, tentokrát v 70. minutě, Chorvaté stihli vyrovnat na konečných 1:1.[40]

Poprvé na turnaji skóroval v utkání proti Irsku (výhra Itálie 2:0, Balotelli dával druhý gól), kde poprvé nenastoupil v základní sestavě, nýbrž střídal v 74. minutě Di Nataleho. V 90. minutě se trefil do sítě v krkolomné pozici, ačkoli byl těsně střežen irským obráncem O´Sheem.[41] Zatímco jeho spoluhráči běželi po závěrečném hvizdu na lavičku zjišťovat výsledek druhého utkání Španělsko – Chorvatsko (Itálie neměla ještě jistý postup ze základní skupiny a její postup závisel na výsledku tohoto druhého utkání), Mario Balotelli se vydal za irským brankářem a svým bývalým spoluhráčem z Manchesteru City Shayem Givenem, aby si vyměnil dres.[42]

Mario Balotelli střílí na španělskou bránu, zabránit se mu snaží obránce Sergio Ramos a záložník Sergio Busquets (dres č. 16) ve finále EURA 2012.

Ve čtvrtfinále se střetla Itálie s Anglií, a přestože měla většinu zápasu převahu, nedokázali se její hráči střelecky prosadit a utkání dospělo po prodloužení a výsledku 0:0 do penaltového rozstřelu. Jako první kopal hráč Itálie, konkrétně Mario Balotelli a důležitou penaltu proměnil. Situace byla pikantní v tom, že branku Anglie hájil jeho klubový spoluhráč z Manchesteru City Joe Hart. Itálie nakonec penaltový rozstřel zvládla poměrem 4:2 a postoupila do semifinále Mistrovství Evropy. Mario Balotelli odehrál celý zápas.[43]

V semifinále turnaje vsítil 2 góly v prvním poločase zápasu s Německem a výrazně se tak podílel na postupu Itálie do finále (utkání skončilo vítězstvím země z Apeninského poloostrova 2:1).[44] Při prvním gólu se ve 20. minutě na levé straně uvolnil mezi dvěma německými hráči Antonio Cassano a odcentroval do pokutového území, kde si Balotelli našel prostor, předskočil německého obránce a hlavičkou zavěsil. Ve 36. minutě nevyšla Němcům ofsajdová past, Riccardo Montolivo vyslal na italského útočníka dlouhý pas, Mario Balotelli si jej zpracoval a měl dost času přesně vystřelit do pravého horního rohu Neuerovy brány. Po druhém gólu si ostentativně svlékl dres, za což obdržel od francouzského rozhodčího Lannoye žlutou kartu. V 70. minutě jej trenér Cesare Prandelli stáhl ze hřiště a poslal místo něj Antonia Di Natale.

Ve finále Mistrovství Evropy ve fotbale 2012 odehrál proti Španělsku celé utkání, střelecky se ale neprosadil a jeho tým prohrál 0:4.[45]

Během zápasu s Chorvatskem byl Mario Balotelli terčem rasistických útoků chorvatských fanoušků, což vedlo orgány UEFA k udělení pokuty 80 000 € chorvatskému fotbalovému svazu.[46] Se třemi vstřelenými brankami byl v šestici nejlepších střelců šampionátu (mimo něj ještě Mario Gómez, Mario Mandžukić, Cristiano Ronaldo, Alan Dzagojev, Fernando Torres).

Zúčastnil se Mistrovství světa 2014 v Brazílii, kde Itálie nepostoupila ze základní skupiny D. V prvním zápase v základní skupině D proti Anglii (výhra 2:1) vstřelil vítězný gól.[47]

Reprezentační góly Maria Balotelliho za A-mužstvo Itálie

	Datum	Stadion	Soupeř	Skóre (min.)[p. 1]	Výsledek	Soutěž
01.	11. 11. 2011	Městský stadion, Vratislav Polsko	Polsko	00:1 00(30.)	0:2	přátelské utkání [31]
02.	18. 6. 2012	Městský stadion, Poznaň, Polsko	Irsko	02:0 00(90.)	2:0	EURO 2012 [48]
03.	28. 6. 2012	Národní stadion, Varšava, Polsko	Německo	00:1 00(20.)	1:2	EURO 2012 [44]
04.	28. 6. 2012	Národní stadion, Varšava, Polsko	Německo	00:2 00(36.)	1:2	EURO 2012 [44]
05.	16. 10. 2012	San Siro, Milán, Itálie	Dánsko	03:1 00(54.)	3:1	kvalifikace na MS 2014 [49]
06.	21. 3. 2013	Stade de Genève, Ženeva, Švýcarsko	Brazílie	02:2 00(57.)	2:2	přátelský zápas [50]
07.	26. 3. 2013	Národní stadion Ta' Qali, Ta' Qali, Malta	Malta	00:1 000(8.)	0:2	kvalifikace na MS 2014 [32]
08.	26. 3. 2013	Národní stadion Ta' Qali, Ta' Qali, Malta	Malta	00:2 00(45.)	0:2	kvalifikace na MS 2014 [32]
09.	16. 6. 2013	Estádio do Maracanã, Rio de Janeiro, Brazílie	Mexiko	01:2 00(78.)	1:2	Konfederační pohár FIFA 2013 [34]
10.	19. 6. 2013	Itaipava Arena Pernambuco, Recife, Brazílie	Japonsko	03:2 00(50.)	4:3	Konfederační pohár FIFA 2013 [35]
11.	10. 9. 2013	Juventus Stadium, Turín, Itálie	Česko	02:1 00(54.)	2:1	kvalifikace na MS 2014 [38]
12.	15. 10. 2013	Stadio San Paolo, Neapol, Itálie	Arménie	02:2 00(76.)	2:2	kvalifikace na MS 2014 [51]
13.	14. 6. 2014	Arena da Amazônia, Manaus, Brazílie	Anglie	01:2 00(50.)	1:2	MS 2014[47]

• 3× vítěz italské ligy (2007/08, 2008/09, 2009/10)
• 1× vítěz anglické ligy (2011/12)
• 1× vítěz italského poháru (2009/10)
• 1× vítěz anglického poháru (2010/11)
• 1× vítěz italského Superpoháru (2008)
• 1× vítěz anglického superpoháru (2012)
• 1× vítěz Ligy mistrů UEFA (2009/10)

• 1× na MS (2014)
• 1× na ME (2012 - stříbro)
• 1x na ME 21 (2009 - bronz)
• 1× na konfederačním poháru (2013 - bronz)

• Golden Boy – 2010
• All Stars Team ME (2012)
• Tým roku Serie A – 2012/13[52]
• Hráč měsíce Ligue 1 podle UNFP – březen 2019[53]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mario Balotelli na Wikimedia Commons
• Osoba Mario Balotelli ve Wikicitátech
• Profil hráče na Transfermarkt.com (německy)
• Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)
• Profil hráče – reprezentační statistiky v A-mužstvu Itálie, eu-football.info (česky)(rusky)(anglicky)