Skorec vodní

Skorec vodní dorůstá 18 cm, v rozpětí křídel měří 26–30 cm[2] a váží 55–65 g.[3] Má zavalité tělo, krátká křídla a ocas. Zbarvení je převážně tmavohnědé se světlejší hlavou a břichem a nápadnou bílou náprsenkou. Velikostí a zbarvením připomíná kosa černého. Zobák a končetiny má načernalé, oči hnědé. Obě pohlaví jsou si velmi podobná. Mladí ptáci jsou svrchu celí šedí a na spodině těla mají husté šedé pruhování.[2]

Vyskytuje se na rozsáhlém území Evropy, v severozápadní Africe a jihozápadní a střední Asii.[3] V závislosti na jednotlivých oblastech je buď stálý nebo tažný, evropská zimoviště se nacházejí převážně na jihu Skandinávského poloostrova. Evropská populace čítá 170 000–330 000 hnízdících párů,[6] v České republice, kde se zdržuje celoročně, pak hnízdí v počtu 1000 až 2000 párů a zimuje v počtu 1800–3600 jedinců.[4] Populace je zde stabilizovaná,[7] u jeho populačního trendu byl však v posledních letech zaznamenán mírný pokles.[8]

Žije výhradně u čistých, na kyslík bohatých, rychle proudících vodních toků, a to zejména ve vyšších nadmořských výškách (v ČR hnízdí po 1550 m n. m.), v nížinách je výrazně vzácnější.[4][5][7]

Je celoročně teritoriální. Náleží k několika málo pěvcům, kteří se potápějí a plavou. Pod vodou využívá silných křídel, na jeden ponor zde vydrží průměrně 5-10 sekund,[9] ačkoli jsou známé i ponory 30sekundové.[10] Při potopení má uzavřené nosní nozdry a oči chráněné průhledným třetím očním víčkem, známým jako mžurka.[3] Létá jen nad vodou. Často sedává na balvanech, někdy usedá přímo do vody, často se brodí v mělčinách. Typické je pro něj podřepování, zejména těsně před odletem.[11] Polétává zpravidla po celé délce toku.

Hnízdění

Skorec s kořistí

Mladí ptáci pohlavně dospívají v prvním roce života. Skorci jsou zpravidla monogamní – páry spolu často setrvávají po celý život – byla však pozorována i polygamie. Samci se při námluvách výrazně ozývají, vystavují bílou hruď, potápějí se a nakonec samicím nabízejí potravu. Hnízdí od března do června, a to jednou nebo dvakrát ročně. Hnízdo staví oba ptáci, umísťují je v dutinách v březích, na mostech, případně ve vhodných budkách, často jen několik centimetrů nad vodní hladinou, takže může být ohroženo vyšším stavem vody. Hnízdo je kulovitou stavbou z mechu se skloněným vstupním otvorem, aby do něho nepršelo. Zpočátku má průměr asi 20 cm, ale protože ho skorci využívají řadu let, opravují ho a dostavují, může dosahovat až průměru 50 cm.[4][10]

V jedné snůšce bývá 4–5 světlých, 25,6 x 18,6 mm velkých[4] vajec, na nichž 16 dní sedí jen samice. Samec se zdržuje poblíž a občas samici nosí potravu; většinou však samice vylétá lovit a nechává hnízdo nehlídané. O mláďata, která hnízdo opouštějí asi po 24 dnech, pečují oba rodiče. Dalších 10–14 dnů je ještě krmí mimo hnízdo.[12]

Je ohrožován predátory, jakými jsou zejména draví ptáci, kuny či hryzci, ale i ničením a znečišťováním vodních toků, rušením na hnízdištích, povodněmi, které mohou zničit hnízda, a obzvláště krutými zimami, které vedou k nedostatku potravy.[13]

• Česká společnost ornitologická – Pták roku 2009

Skorec vodní je jedním z 5 druhů čeledi skorcovitých (Cinclidae), z nichž jsou 2 zastoupeny v Eurasii, 1 v Severní Americe a zbylé 2 v Jižní Americe.[14]

Rozeznáváme u něj 12 poddruhů (v ČR se vyskytuje 4. zmiňovaný):[15]

• C. c. hibernicus Hartert, 1910 – západní Skotsko a Irsko.
• C. c. gularis (Latham, 1801) – Skotsko (s výjimkou jeho západní části), severní, střední a východní Anglie, Wales.
• C. c. cinclus (Linnaeus, 1758) – Skandinávie, východně po severozápadní Rusko, též ve střední a jihozápadní Francii, na severozápadě Pyrenejského poloostrova, na Korsice a Sardinii.
• C. c. aquaticus Bechstein, 1796 – střední a jižní, částečně i západní Evropa (Belgie a Francie jižně po Pyrenejský poloostrov, Itálii, Sicílii a Řecko).
• C. c. uralensis Serebrovski, 1927 – Ural.
• C. c. minor Tristram, 1870 – severozápadní Afrika.
• C. c. caucasicus Madarász, 1903 – Turecko, Kavkaz, Irák a Írán.
• C. c. persicus Witherby, 1906 – jihozápadní Írán.
• C. c. rufiventris Tristram, 1884 – Libanon a Sýrie.
• C. c. leucogaster Bonaparte, 1850 – žije v rozmezí od Ruska jižně po Afghánistán, Pákistán, Čínu a Mongolsko.
• C. c. cashmeriensis Gould, 1860 – Himálaje.
• C. c. przewalskii Bianchi, 1900 – severní Bhútán a střední Čína.