Skorec

Skorec (Cinclus) je rod pěvců. Je to jediný rod čeledi skorcovitých, zahrnuje 5 druhů. Žijí v Severní a Jižní Americe, severozápadní Africe, Evropě a Asii. Délka těla je 14 - 19 cm. Obývají horské bystřiny, ve kterých loví různé drobné živočichy. Lov probíhá zvláštním způsobem, skorci totiž běhají pod vodou; vrhají se do proudu a tlakem vody jsou přitlačeni ke dnu, kde sbírají potravu. Jsou na to adaptováni méně pneumatizovanou kostrou, hustým opeřením a zakrytými ušními otvory. Peří v sobě udržuje dostatek vzduchu pro vztlak a vyplutí k hladině. Krátkými křídly mohou pod vodou kormidlovat.[1] Žijí osaměle ve vymezených revírech podél vodních toků, jsou teritoriální během celého roku.[2] V Evropě včetně Česka žije jediný druh, skorec vodní (Cinclus cinclus). V minulosti byli skorci mylně pokládáni za škůdce pstružího plůdku a pronásledováni. Ainuové, původní obyvatelé severu Japonska, pokládají skorce asijského (Cinclus pallasii) za posvátného.

Skorec
skorec asijský (Cinclus pallasii)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Podřádzpěvní (Passeri)
InfrařádPasserida
NadčeleďMuscicapoidea
Čeleďskorcovití (Cinclidae)
Sundevall, 1836
Rodskorec (Cinclus)
Borkhausen, 1797
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fylogeneze

Podle analýz DNA spadají skorci do kladu Muscicapoidea společně se špačky (Sturnidae), drozdci (Mimidae), drozdy (Turdidae) a lejsky (Muscicapidae).[3][4]. Nejblíže příbuznou skupinou jsou přitom drozdi.[5]

Jak ukázaly studie mitochondriální DNA, skorci se vyvinuli v eurasijské oblasti před asi 4 milióny let (dnes zde žije skorec vodní a skorec asijský). Poté odtud kolonizovali nejprve Severní Ameriku (skorec šedý) a nakonec Jižní Ameriku (skorec bělohlavý a skorec rezavohrdlý). Oba jihoamerické druhy jsou si blízce příbuzné a tvoří spolu se severoamerickým skorcem šedým sesterskou skupinu eurasijských skorců.[5]

Druhy

Literatura

  • Hudec, Karel a spol. Fauna ČSSR, Ptáci 3/I. Praha: Academia. 1983. 388 S.
  • Šťastný, K., Drchal, K. Naši pěvci. Praha: SZN. 1. vyd. 1984. 176 S.

Externí odkazy

Reference

  1. VESELOVSKÝ, Zdeněk. Obecná ornitologie. 1.. vyd. Praha: Academia, 2001. 357 s. ISBN 80-200-0857-8. S. 108. (čeština)
  2. VESELOVSKÝ, Zdeněk. Obecná ornitologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 357 s. ISBN 80-200-0857-8. S. 211. (čeština)
  3. ERICSON, Per G. P.; JOHANSSON, Ulf S. Phylogeny of Passerida (Aves: Passeriformes) based on nuclear and mitochondrial sequence data. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2003, roč. 29, s. 126-138. Dostupné online.
  4. ZUCCON, D. a kol. Nuclear and mitochondrial sequence data reveal the major lineages of starlings, mynas and related taxa. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2006, roč. 41, s. 333-344.
  5. VOELKER, Gary. Molecular phylogenetics and the historical biogeography of dippers (Cinclus). Ibis. 2002, roč. 144, čís. 4, s. 577-584.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.