Chlorid sulfurylu

Chlorid sulfurylu (též sulfurylchlorid) (SO2Cl2) je sloučenina síry, kyslíku a chloru. Při pokojové teplotě je to bezbarvá kapalina štiplavého zápachu. Chlorid sulfurylu se nevyskytuje v přírodě, což lze dovodit i z toho, že podléhá rychlé hydrolýze.

Chlorid sulfurylu

Struktura molekuly chloridu sulfurylu

Kapalná forma

Obecné
Systematický název chlorid sulfurylu
Ostatní názvy sulfurylchlorid
dichlorid-dioxid sírový
Anglický název Sulfuryl chloride
Německý název Sulfurylchlorid
Sumární vzorec SO2Cl2
Vzhled bezbarvá kapalina (postupem času žloutnoucí)
Identifikace
Registrační číslo CAS 7791-25-5
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 232-245-6
Indexové číslo 016-016-00-6
Vlastnosti
Molární hmotnost 134,971 g/mol
Teplota tání −54,1 °C
Teplota varu 69,1 °C
Teplota rozkladu 160 °C
Hustota 1,709 1 g/cm3 (0 °C)
1,66 g/cm3 (20 °C)
1,657 0 g/cm3 (25 °C)
Index lomu nD= 1,443 7
Rozpustnost ve vodě reaguje
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
aceton
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
kapalné uhlovodíky
chlorované uhlovodíky
sirouhlík
Relativní permitivita εr 9,15 (22 °C)
Tlak páry 5,45 kPa (0 °C)
12,69 kPa (18 °C)
33,61 kPa (39 °C)
51,41 kPa (50 °C)
Měrná magnetická susceptibilita −5,08×10−6 cm3g−1
Struktura
Tvar molekuly tetraedr
Dipólový moment 6,0×10−30 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −389,8 kJ/mol
Entalpie varu ΔHv 208 J/g
Standardní molární entropie S° 216,3 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° −305,0 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,973 5 JK−1g−1
Bezpečnost

GHS05

GHS07
[1]
Nebezpečí[1]
H-věty H314 H335 EUH014
R-věty R14 R34 R37
S-věty (S1/2) S26 S45
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid sulfurylu bývá často zaměňován s chloridem thionylu, SOCl2. Vlastnosti obou oxychloridů síry jsou však podstatně odlišné: chlorid sulfurylu je zdrojem chloru, kdežto chlorid thionylu je zdrojem chloridových iontů.

Struktura

Síra je v SO2Cl2 tetraedrická, váže se na dva atomy kyslíku dvojnými vazbami a na dva atomy chloru vazbami jednoduchými. Oxidační číslo síry je zde +6, podobně jako v H2SO4.

Syntéza

SO2Cl2 se připravuje reakcí oxidu siřičitého a chloru za přítomnosti katalyzátoru, například aktivního uhlí:

SO2 + Cl2 → SO2Cl2

Surový produkt lze čistit frakční destilací. SO2Cl2 se obvykle nepřipravuje v laboratoři, protože je komerčně dostupný.

Reakce

Chlorid sulfurylu reaguje prudce s vodou, uvolňuje se při tom chlorovodík a zůstává kyselina sírová:

2 H2O + SO2Cl2 → 2 HCl + H2SO4

SO2Cl2 se také rozkládá při zahřátí na 100 °C a více, čili 30 °C nad jeho bod varu.

Postupem času se SO2Cl2 zvolna rozkládá na oxid siřičitý a chlor, což zbarvuje staré vzorky slabě nažloutle.

Použití

Chlorid sulfurylu se často používá jako zdroj Cl2. Protože jde o kapalinu, lze oproti plynnému Cl2 snadněji odměřovat, dávkovat a ukládat. SO2Cl2 se široce používá jako reagencium při konverzi sousedních C-H → C-Cl k aktivaci substituentů, např. karbonylů a sulfoxidů. Též se používá k chloraci alkanů, alkenů, alkynů, arenů a epoxidů. Takové reakce probíhají za přítomnosti volných radikálů, např. azobisisobutyronitrilu, jakožto iniciátorů. SO2Cl2 může též převádět alkoholy na alkylchloridy. Průmyslově se nejvíce chloridu sulfurylu využije při výrobě pesticidů.

SO2Cl2 lze použít také k ošetření vlny proti srážení.

Bezpečnost

SO2Cl2 je toxický, žíravý a působí jako lakrimátor. Jak je popsáno výše, může s vodou, stejně jako s donorovými rozpouštědly (např. dimethylsulfoxidem nebo dimethylformamidem), tvořit výbušné směsi.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sulfuryl chloride na anglické Wikipedii.

  1. Sulfuryl chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

  • Lautens, M.; Bouchain, G. [4+3] Cycloaddition in Water. endo,endo-Dimethyl-8-Oxabicyclo[8-Oxabicyclo[3.2.1]oct-6-en-3-one. [s.l.]: [s.n.]
  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.


Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.