Chanan Rozen

Narodil se v Moravské Ostravě jako nejmladší syn z osmi dětí. Od 15 let se učil a pracoval jako nástrojář ve Vítkovických železárnách. Když v roce 1926 jeho starší bratr Šlomo Rozen podnikl aliju do Britského mandátu Palestina, o rok později tam i dokonce doprovázel prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka při jeho historické návštěvě, vrátil se do Ostravy v roce 1933 a do roku 1935 se věnoval organizaci mladých sionistů Ha-Šomer ha-ca'ir, odkud se stal Valtr zapáleným sionistou.[1]

Koncem roku 1938 opustil se dvěma bratry Československo. Až po dvou měsících se dostali ilegálně do Palestiny, protože se jejich loď po ostřelování Brity ztroskotala, a tak museli k izraelským břehům v Jaffě doplavat.[2] První léta strávil v kibucu Sarid a následně se usadil na předměstí Tel Avivu, které se později v rámci izraelské politiky dosídlovánání palestinského teritória osamostatnilo na město Ramat Gan. Až do roku 1948 byl aktivním příslušníkem Hagany, v níž jako nástrojař vyráběl zbraně pro armádu. Po té působil v odborech a v roce 1948 založil s Maxem Brodem první organizaci přátelství mezi Izraelem a dalším národem a to Ligu přátelství Izrael - Československo, a v roce 1951 se stal jejím generálním tajemníkem. V šedesátých letech organizovali mnoho kulturních akcí, podíleli se na vysázení Růžového sadu v Lidicích, zajišťovali účast izraelských umělců na Pražském jaru, na filmovém festivalu v Karlových Varech. Spolu s Maxem Brodem se v roce 1964 v Praze podílel na organizaci první vědecké konference a výstavy o Franzi Kafkovi, následující rok dokonce dostal zlatou medaili Československé společnosti pro mezinárodní styky. Šestidenní válka a srpnová okupace Československa pak slibný rozvoj československo-izraelských vztahů zastavily.[3]. Naposledy zorganizoval během Pražského jara 1968 v Izraeli návštěvu československých spisovatelů, jíž se zúčastnili například Ladislav Mňačko, Helena Klímová, Petr Chudožilov, Eda Kriseová nebo Petr Pithart, který Rozenovi věnoval kapitolu ve své vzpomínkové knize[4].

Oženil se s Rivkou Rosenbaumovou, která přišla do Palestiny také ještě před druhou světovou válkou. Společné příjmení vyřešili tak, že jejich příjmení Rosenzweig („Růžová větev“) a Rosenbaum („Růžový strom“) zkrátili na „Rozen“, čímž symbolicky potvrdili to, co udělali alijí: „vrátili se ke kořenům.“[1]

Od roku 1975 se Chanan Rozen angažoval v obecní správě a byl zvolen členem městské rady města Ramat Gan. V letech 1983 až 1989 zde vykonával funkci náměstka primátora. Po obnovení diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi v roce 1990 obnovila svou činnost také Liga přátelství Izrael - Československo ale pod novým názvem Společnost přátel Izrael - Česko - Slovensko. Po rozpadu Československa byla 1. ledna 1993 ustanovena Izraelská společnost přátel České republiky. V prosinci 1991 byl jmenován honorárním generálním konzulem ČSFR v Izraeli a v roce 1993 České republiky. V říjnu 1991 navázal kontakt se svou rodnou Ostravou, kde později prosadil návrh na pořádání vzpomínkových aktů při výročí první deportace evropských Židů z Ostravy do Niska v roce 1939 a odhalení památníku zavražděným ostravským Židům v období holocaustu na bývalém židovském hřbitově v Ostravě.[5]

Ke 45. výročí vojenské pomoci Československa Izraeli, bojujícímu za samostatnost, inicioval v Ramat Ganu v Muzeu diamantů výstavu ze sbírek pražských muzeí From The Golden Treasury of Prague, která se uskutečnila od května do září 1994. Otevřeli ji ministři obrany obou zemí a v jejím čele stál kulomet československé výroby z roku 1947.[6]

V listopadu 1994 mu bylo uděleno čestné občanství města Ostravy. V roce 1998 mu propůjčil český prezident Václav Havel Řád Bílého lva IV. třídy[7] a v roce 2007 obdržel od ministra zahraničí Karla Schwarzenberga cenu Gratias Agit.

Zemřel 18. února 2013 v Tel Avivu ve věku 94 let. Na jeho počest přejmenovalo město Ramat Gan Muzeum umění na Muzeum izraelského umění Chanana Rozena.