Helena Klímová

Helena Klímová se narodila v Praze, za Holokaustu přišla o většinu příbuzných z matčiny stran.

V 1960 promovala na Karlově univerzitě, obor filologie. V 70. letech absolvovala psychoterapeutické výcviky a vzdělání v SUR, vedené MUDr. Jaromírem Rubešem a doc. MUDr. Jaroslavem Skálou, pořádané Českou lékařskou společností. Výcviky v rodinné terapii absolvovala u MUDr. Petra Boše, muzikoterapii u PhDr. Jitky Vodňanské. Cvičnou analýzu absolvovala u MUDr. et JUDr. Otakara Kučery supervizi u PhDr. Šebka a PhDr. Vackové. V 90. letech absolvovala výcvik ve skupinové analýze (IGA Kodaň).[3]

Od 1962 do 1968 pracovala a publikovala jako redaktorka Literárních novin, později přejmenonvané na Literární listy v rubrice, kterou řídil Ludvík Vaculík.[4] Po roce 1968 změnila profesi. Psychoterapeutickou praxi provozuje od 1982, nejprve v manželských poradnách, v devadesátých letech pracovala v Psychoterapeutickém středisku Břehová. Dnes provozuje soukromou praxi.[3]

Je členkou České společnosti pro psychoanalytickou psychoterapii, České psychoterapeutické společnosti, České lékařské společnosti J. E. Purkyně, Institutu skupinové analýzy, IRENE (předsedkyně), Rafael Institutu (čestná předsedkyně) a Group-Analytic Society International (čestná členka).[1][5]

Od 1958 je vdaná za spisovatele Ivana Klímu, 2 děti, 4 vnoučata, 2 pravnuci.[3]

Nebyla a není členkou žádné politické strany, signatářka Charty 77[6] od r. 1978.[1]

• Nechte maličkých přijíti aneb Civilizace versus děti?, nakl. Československý spisovatel, 1966
• Jak člověk tvoří a maří svět, nakl. Konfrontace, 1997
• Rodina a trauma, nakl. Press Irene, 2014