Ploskonosí

Ploskonosé opice obývají hlavně tropy a subtropy Jižní a Střední Ameriky. Nejvíce jich lze nalézt v povodí řeky Amazonky, kde jsou nejrozsáhlejší lesní porosty s rozmanitou vegetací umožňující opicím snadnou obživu. Některé druhy našly svůj domov i vysoko na svazích And.

Ploskonosé opice patří do řádu primátů, jehož nejstarší historie začíná pravděpodobně před 60 mil. let v pozdním paleocénu. Fosilní nálezy infrařádu opic pocházejí z období před 40 mil. let, ze středního eocénu. Zhruba před 25 mil. let dochází k rozdělování prakontinentu a Jižní Amerika se začíná vzdalovat od Afriky, od této doby začíná oddělený vývoj opic Nového i Starého světa, vyvíjejí se ploskonosé opice.[1]

Jsou to opice rozličných velikostí, od kosmana zakrslého velikého okolo 15 cm po chápanovité měřící až 90 cm a vážící okolo 10 kg. Od svých příbuzných úzkonosých se na první pohled liší širokou nosní přepážkou mezi nozdrami směřujícími do stran. Při čelním pohledu, odmyslíme-li různá ochlupení, vypadá jejich hlava širší, při bočním je zase protáhlejší. Mají dobrý zrak a prostorové vnímání, až na mirikinovité vidí barevně. Sluch mají také dobrý, pouze čich je redukovaný. Samice má jeden pár prsních bradavek a zjevný menstruační cyklus.

Dalším významným znakem je mohutný ocas, u mnoha rodů je chápavý, s hmatovou plochou, nejvíce je tato vlastnost rozšířena u chápanovitých, kteří jej používají jako pátou končetinu a také ještě u malpovitých. Nutno zmínit i vřešťany, kteří díky hrdelnímu rezonátoru jsou považování za jedny z nejhlasitějších živočichů. Téměř všechny ploskonosé opice, až na kosmanovité, mají na rozdíl od úzkonosých, tj. i od lidí, 36 zubů, zubní vzorec je 2,1,3,3 (2 řezáky 1 špičák, 3 třenové zuby a 3 stoličky).

Jsou to všežravci s různou převahou rostlinné nebo živočišné potravy v závislosti na druhu i místě výskytu. Výjimkou jsou pouze vřešťani, kteří jsou typičtí vegetariáni. Až na mirikinovité jsou denními živočichy. Svůj život více méně tráví na stromech kde si hledají potravu i nocují, na zem slézají málokdy. Po větvích se pohybují hbitě po čtyřech končetinách a dobře skáčou. Na prstech mají nehty, někdy i dlouhé, za jejíchž pomoci dobře šplhají i ty druhy, které nemají palec postavený proti ostatním prstům.

Žijí v různě velkých skupinách s rozdílně rozvinutou strukturou a komunikují pomoci gest, mimiky a hlavně hlasem. Používají pro značkování svých území i výměšky pachových žláz nebo moč. Vyskytují se různorodé způsoby soužití, nikdy však dospělí samci nebo samice nežijí osamoceně. Některé druhy jsou monogamní (např. mirikinovití) kde samec žije se samici a mláďaty. Většina je však polygamních, ti žijí v tlupách s různým počtem samců a samic, například tlupy kotulů mívají i stovku zvířat. Ploskonosí jsou ve srovnání s úzkonosými považováni za vývojově méně úspěšné.

Oddělení ploskonosých opic se podle odlišných autorů dělí na 4 až 5 čeledí. Na základě moderní kladistické klasifikace došlo hlavně k osamostatnění bývalých podčeledí malpovitých.[2][3]

• Ploskonosí (Platyrrhini)

    │
    ├── čeleď malpovití (Cebidae)
    ├── čeleď chápanovití (Atelidae)
    ├── čeleď kosmanovití (Callitrichidae)
    ├── čeleď mirikinovití (Aotidae)
    └── čeleď chvostanovití (Pitheciidae)