CASA CN-235

CASA/IPTN CN-235 je dvoumotorový transportní letoun středního doletu, který společně vyvinuly společnosti CASA ze Španělska a IPTN z Indonésie, jako letoun pro regionální leteckou dopravu a vojenský transportní letoun. Mezi jeho hlavní vojenské úkoly patří námořní hlídkování, průzkum a letecká přeprava. Největším uživatelem letounu je turecké letectvo, které disponuje 50 stroji.[2]

CASA CN-235
CASA CN-235M-100 španělského letectva
Určenítransportní letoun
VýrobceEADS-CASA / IPTN
ŠéfkonstruktérJosé Lopez-Ruiz
První let11. listopad 1983
Zařazeno1988
CharakterVe službě
UživatelŠpanělsko
Turecko
Indonésie
Jižní Korea
Výroba1983–
Vyrobeno kusů273[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj a export
CN-235

Projekt vznikl jako společná iniciativa firem Construcciones Aeronáuticas SA a Indonesian Aerospace (PT. Dirgantara Indonesia), dříve známé jako IPTN, které pro řízení programu založily společnost Airtech (Aviation Technology Industries). Partnerství bylo využito pouze při výrobě Série 10 a Série 100/110, přičemž pozdější verze byly vyvinuty nezávisle. Ve službě se nachází více než 230 letounů CN-235 všech verzí, které nalétaly přes 500 000 letových hodin.

Vývoj začal v lednu 1980 a k prvnímu letu došlo 11. listopadu 1983 v Getafe. Za řízení usedli piloti José Murga a Guillermo Delgado. Druhý prototyp (PK-XNC, „Tetuko“) byl zalétán v Bandungu 30. prosince 1983. Španělská a indonéská certifikace proběhla 20. června 1986; první let sériového letounu se uskutečnil 19. srpna 1986 a Federal Aviation Administration schválila typ CN-235 3. prosince 1986. Letoun vstoupil do služby 1. března 1988.

V lednu 1990 byla podepsána s TAI smlouva na montáž a následnou výrobu 50 kusů CN-235 v Turecku.

V roce 1995 zahájila CASA vývoj prodloužené verze CN-235, která dostala označení C-295. V prosinci 2002 objednalo kolumbijské námořnictvo dva letouny CN-235 pro hlídkování a protidrogové mise.

V dubnu 2005 objednala Venezuela dva stroje CN-235 pro námořní hlídkování a deset transportních letounů, ale obchod byl zastaven, protože vláda Spojených států odmítla povolit transfer technologií amerického původu v avionice.[3]

V lednu 2006 objednalo Thajsko u Indonesian Aerospace deset letounů, šest pro ministerstvo obrany a čtyři pro ministerstvo zemědělství.

V prosinci 2007 objednalo Španělsko dva námořní hlídkové letouny CN-235 pro španělskou civilní gardu, s termínem dodání 2008–2009.

Jeden stroj CN-235 MPA byl v červnu 2008 dodán prostřednictvím Indonesian Aerospace indonéskému ministerstvu obrany.

Stroj Malajsijského královského letectva

V srpnu 2006 zůstávaly celkem tři letouny CN-235-10 ve službách aerolinií v Africe, konkrétně u společnosti Safair (2) a Tiko Air (1).[4] Asian Spirit provozoval v roce 2007 jeden CN-235-220 na Filipínách.

Irské letectvo používá dva letouny pro úkoly námořního hlídkování.

Nejméně dva stroje CN-235 provozuje letectvo Spojených států amerických pro blíže neupřesněné úkoly v rámci 427. perutě speciálních operací, umístěné na bývalé letecké základně Pope, Severní Karolína.[5]

Na začátku července 2008 oznámilo mexické námořnictvo záměr pořídit šest letounů CN-235 ze Španělska.[6] V dubnu 2010 potvrdil francouzský ministr obrany Hervé Morin objednávku osmi CN-235-300.[7]

V roce 2011 vyráběla společnost Indonesian Aerospace 4 letouny CN-235-110 MPA pro jihokorejskou pobřežní stráž. Hodnota zakázky činila 96 milionů dolarů.[8]

Senegalské letectvo zakoupilo dva stroje CN-235 v roce 2010 a 2012 v rámci kontraktu v hodnotě 13 milionů dolarů. V plánu byl též nákup letounů pro přepravu VIP a dopravní úkoly, letectvo projevilo zájem i o námořní hlídkovou verzi.[9]

Verze
CASA CN-235 španělského letectva
CN-235-10
Úvodní sériová veze (každá společnost postavila 15 strojů), poháněná motory GE CT7-7A.
CN-235-100/110
Odpovídaly Sérii 10, ale motory GE CT7-9C měly nové kompozitové gondoly; nahradily Sérii 10 v roce 1988 počínaje 31. sériovým letounem. Série 100 je španělské výroby, Série 110 indonéské výroby, se zlepšenými elektronickými, výstražnými a ekologickými systémy.
CN-235-200/220
Vylepšená verze. Strukturální úpravy zajišťující vyšší operační zatížení, aerodynamické úpravy náběžné hrany křídla a směrovky, snížení požadované délky vzletové dráhy a zvýšený dolet s maximálním zatížením. Série 200 je španělské výroby, Série 220 indonéské výroby.
CN-235-300
Modifikace společnosti CASA Série 200/220, vybavená avionikou Honeywell International Corp. Mezi další úpravy patří vylepšené přetlakování a volitelná instalace dvojitého předního podvozkového kola.
CN-235-330 Phoenix
Modifikace Série 200/220, nabízená IPTN s novou avionikou Honeywell a systémem ARL-2002 EW a 16.800 kg/37.037 lb MTOW pro Royal Australian Air Force v rámci Projektu Air 5190 tactical airlift requirement, ale společnost odstoupila v roce 1988 ze soutěže v důsledku finančních problémů.[10]
CN-235 MPA
Námořní hlídková verze se šesti závěsníky pro střely AM-39 Exocet nebo torpéda Mk 46.[11]
HC-144 Ocean Sentry
Označení verze pro Pobřežní stráž Spojených států amerických, resp. plánovanou sérií 22 letounů,[12] která má nahradit menší proudové stroje HU-25 Guardian. V roce 2010 bylo dodáno 12 letounů.[13]

Uživatelé

Vojenští uživatelé
Uživatelé CN-235 ve světě:
     Vojenští uživatelé
     Pouze vládní uživatelé
     Bývalí uživatelé
Botswana Botswana
Brunej Brunej
Burkina Faso Burkina Faso
  • Ozbrojené síly Burkiny Faso (1)[15]
Ekvádor Ekvádor
Francie Francie
Gabon Gabon
  • Gabonské letectvo[18]
Chile Chile
Indonésie Indonésie
Námořní hlídkový letoun CASA CN-235 irského letectva
Irsko Irsko
Jemen Jemen
  • Jemenské letectvo[22]
Jižní Korea Jižní Korea
  • Jihokorejské letectvo (20; 12 vyrobeno společností CASA ve Španělsku, 8 vyrobeno IPTN v Indonésii)[23]
  • Jihokorejská pobřežní stráž (4)
Jordánsko Jordánsko
Kamerun Kamerun
  • Kamerunské letectvo objednalo jeden letoun CN-235 v červnu 2012.[24] Dodávka byla splněna v červenci 2013.[25]
Kolumbie Kolumbie
Malajsie Malajsie
Maroko Maroko
Mexiko Mexiko
  • Mexické námořnictvo (Mexický Národní kongres schválil nákup šesti CN235-300MPA. První dva letouny byly dodány v září 2010.)[27][28]
  • Mexická federální policie (2x CN235)[29]
CN-235-100M Marockého královského letectva
Pákistán Pákistán
Papua Nová Guinea Papua Nová Guinea
  • Obranné síly Papuy Nové Guineje[31]
Saúdská Arábie Saúdská Arábie
Senegal Senegal
  • Senegalské letectvo[32]
Španělské CN-235
Španělsko Španělsko
Thajsko Thajsko
Turecko Turecko
Spojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty
Spojené státy americké

Bývalí vojenští uživatelé
Bophuthatswana Bophuthatswana
Jihoafrická republika
Panama Panama
  • Panamská národní garda (do r. 1995)[23]
Rakousko Rakousko

Vládní a paramilitantní uživatelé
CASA CN-235-300 MPA španělské agentury pro námořní bezpečnost
Presidential Airways CN235
Omán Omán
  • Ománská královská policie (2 x CN-235-M100)
Španělsko Španělsko
  • Sociedad de Salvamento y Seguridad Marítima (Španělská agentura pro námořní bezpečnost) (3 X CN-235 MPA)
Thajsko Thajsko
  • Thajská královská policie (1 x CN235-300)

Civilní uživatelé
Binter Mediterraneo CN-235.
Argentina Argentina
  • Inter Austral, dceřiná společnost Austral Líneas Aéreas, později integrovaná do Aerolíneas Argentinas, 1 letoun.
Indonésie Indonésie
  • Merpati Nusantara Airlines (15)
  • Pelita Air Service (2)
Madagaskar Madagaskar
  • Tiko Air (1 C012)
Namibie Namibie
  • Air Namibia 1 letoun 2001–2006
Španělsko Španělsko
Jihoafrická republika
  • Safair 2 CN-235
Spojené státy americké
  • Flight International a Flight Turbo AC po jednom letounu
  • L-3 Communication Systems (2)
  • Presidential Airways (1)
Venezuela Venezuela
  • Air Venezuela 2 (1999–2001)

Specifikace (CN-235-100)

Specifikace podle Jane's All The World's Aircraft 1993–94[37]


Technické údaje
  • Posádka: 2
  • Kapacita: 44 cestujících
  • Užitečné zatížení: 4 000 kg
  • Délka: 21,4 m
  • Rozpětí: 25,81 m
  • Výška: 8,18 m
  • Nosná plocha: 59,10 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 8225 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 15 100 kg
  • Pohonná jednotka: 2× dvouhřídelový turbovrtulový motor General Electric CT7-9C3, každý o výkonu 1 305 kW (1 750 hp)

Výkony
  • Maximální ryxclost v hladině 6100 m: 509 km/h
  • Cestovní rychlost v hladině 4570 m: 450 km/h
  • Minimální rychlost: 135 km/h
  • Dolet: 4 355 km
  • Dostup: 7 620 m
  • Délka vzletu do 10 m: 630 m
  • Délka přistání přes 15 m překážku: 630 m

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku CASA/IPTN CN-235 na anglické Wikipedii.

  1. Airbus Orders. www.airbusmilitary.com [online]. [cit. 26-03-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 25-05-2013.
  2. http://www.flightglobal.com/airspace/media/reports_pdf/world-air-forces-2013-101015.aspx
  4. Flight International, 3–9 October 2006
  5. USAF Serial Number Search CN-235
  6. blog.elgrancapitan.org [online]. [cit. 26-03-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 05-12-2008.
  7. Francia compra a EADS ocho aviones CN-135-300 por 250 millones de euros [online]. Libertad Digital, 2010-04-04 [cit. 2011-10-02]. Dostupné online. (anglicky)
  8. RI seeks to exchange planes with South Korea [online]. The Jakarta Post, 2011-05-20 [cit. 2011-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-27. (anglicky)
  9. Senegal: MoD plans to acquire two additional CN235s, including MPA versions Archivováno 27. 3. 2014 na Wayback Machine - Dmilt.com, 30. 8. 2013
  10. Mengenang CN-235 Phoenix Project-Australia [online]. June 12, 2013. Dostupné online. (anglicky)
  11. CN-235 Persuader Maritime Patrol Aircraft – Airforce Technology
  12. USCG: Acquisition Programs & Projects [online]. US Coast Guard [cit. 2012-01-26]. Dostupné online. (anglicky)
  13. USCG: HC-144A "Ocean Sentry" Maritime Patrol Aircraft [online]. US Coast Guard Acquisitions Directorate, 2010-12-20 [cit. 2012-01-26]. Dostupné online. (anglicky)
  14. Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 46.
  15. Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 47.
  16. Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 49.
  17. Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 50.
  18. Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 51.
  19. Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 48.
  20. Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 52.
  21. Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 53.
  22. Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 64.
  23. Jackson 2003, p. 207.
  24. HOYLE, Craig. Cameroon signs deal for CN235 transport [online]. 6 June 2012 [cit. 2012-06-09]. Dostupné online. (anglicky)
  25. Airbus Military welcomes Cameroon as new operator.. www.airbusmilitary.com [online]. [cit. 26-03-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 14-04-2014.
  26. Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 55.
  27. Defence Security Report [online]. Janes.com, 2008-12-03 [cit. 2011-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-02. (anglicky)
  28. www.semar.gob.mx [online]. [cit. 26-03-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 19-03-2009.
  29. Mexican Police Aviation. www.scramble.nl [online]. [cit. 26-03-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 12-06-2011.
  30. John Pike. Pakistan Air Force Equipment [online]. Globalsecurity.org [cit. 2011-10-02]. Dostupné online. (anglicky)
  31. Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 57.
  32. Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 59.
  33. Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 60.
  34. http://www.aeroflight.co.uk/waf/turk/army/turk-arm_current_orbat.htm
  35. Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 61.
  36. Hoyle Flight International 11–17 December 2012, p. 63.
  37. Lambert 1993, pp. 127–128.

Literatura
  • DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 10.
  • ČECH, Jan. CASA-Nurtanio CN-235. Letectví a kosmonautika. Březen 1984, roč. LX, čís. 7, s. 14 a 15.
  • Hoyle, Craig. "World Air Forces Directory". Flight International, Vol. 182 No. 5370. 11–17 December 2012. pp. 40–64.
  • Jackson, Paul. Jane's All The World's Aircraft 2003–2004. Coulsden, UK: Jane's Information Group, 2003. ISBN 0-7106-2537-5.
  • Lambert, Mark. Jane's All The World's Aircraft 1993–94. Coulsden, UK:Jane's Data Division, 1993. ISBN 0-7106-1066-1.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.