Dynastie Konbaung

Dynastie Konbaung byla královská dynastie, která vládla Barmě v letech 1752-1885. Vytvořila druhou největší říši v barmské historii, někdy zvanou Třetí Barmská říše. Připojila či vlivově ovládla Manípur, Arakanský stát, Království Ahom, Bago a Království Ajutthaja. Provedla též řadu reforem, které položily základ modernímu barmskému státu, nicméně nepodařilo se jí nakonec uhájit nezávislost na Britech, s nimiž prohrála ve všech třech Anglo-barmských válkách (v letech 1824–1885).

Abdikace posledního krále Thibawa na obraze Saya Choneho z 19. století

Konbaung  ကုန်းဘောင်  ←  ←  ←  1752–1885  →  → vlajka znak
geografie Třetí Barmská říše v letech 1775–1776
hlavní město:	Shwebo (1752–1760) Sagaing (1760–1765) Ava (1765–1783, 1821–1842) Amarapura (1783–1821, 1842–1859) Mandalaj (1859–1885)
rozloha:	460 000 km² (v roce 1875)
obyvatelstvo
počet obyvatel:	3 miliony (v roce 1824)
jazyky:	barmština
náboženství:	théravádový buddhismus
státní útvar
státní zřízení:	absolutní monarchie
měna:	kyat (od 1852)
státní útvary a území
předcházející: Taunnguská dynastie Ajutthajské království říše Čching následující: Britská Indie Britská Barma

Zakladatelem dynastie byl Alaungpaja, po něm je někdy dynastie též nazývána Alaungpajova.[1] Alaungpaja byl původně lokálním vůdcem, roku 1752 však ovládl království Hanthawaddy, z něhož vyhnal Francouze a Brity. Zemi pak v letech 1752–1760 vládl jako absolutní monarcha, stejně jako všichni jeho následovníci. Těch bylo deset: Naungdawgyi (1760-1763), Hsinbyushin (1763-1776), Singu (1776-1781), Phaungka (1782), Bodawpaya (1782-1819), Bagyidaw (1819-1837), Tharrawaddy (1837-1846), Pagan (1846-1853), Mindon (1853-1878), Thibaw (1878-1885). Dynastie několikrát změnila hlavní město svého království, posledním bylo Mandalaj (1859–1885).[2]