Brany
Brany (německy Prahn) jsou zcela zaniklá vesnice v okrese Chomutov. Stála asi tři kilometry západně od Března, ke kterému jako místní část patřila. Zanikla v roce 1981 v důsledku těžby hnědého uhlí v lomu Nástup.
Brany | |
---|---|
Lokalita | |
Charakter | zaniklá vesnice |
Obec | Březno |
Okres | Chomutov |
Kraj | Ústecký kraj |
Historická země | Čechy |
Zeměpisné souřadnice | 50°24′36″ s. š., 13°22′34″ v. d. |
Základní informace | |
Katastrální území | Březno u Chomutova (37,3 km²) |
Nadmořská výška | 290 m n. m. |
Brany | |
Další údaje | |
Zaniklé obce.cz | 4 |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Název
Název vesnice je odvozen ze spojení „ves Branů“ nebo „ves Branovy rodiny“. Poprvé je zmiňován v predikátu Dobše z Bran. V průběhu dějiny se objevoval v řadě podob: Bronow (1571), Braun (1587), Bran (1606), Prahn (1787) nebo Brány (1848).[1]
Historie
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1402,[2][1] ale jiné zdroje uvádí uvádí již rok 1281,[3][4] nebo dokonce 1239.[5][6] V roce 1281 je zmiňován majitel vsi Čáslav. Kristianus von Ozza daroval roku 1328 daně vybrané v Branech oseckému klášteru a před koncem čtrnáctého století se vesnice objevuje ještě v predikátu Racka z Bran na Duchcově.[3] Dalším známým majitelem byl Dobš z Bran uváděný v roce 1402 (Dobusche de Bran)[1] nebo 1403.[4] Během šestnáctého století Brany patřily k chomutovskému panství Lobkoviců. Po mocenském pádu Jiřího Popela z Lobkovic byl jeho majetek císařem Rudolfem II. zkonfiskován. Spravovala jej královská komora, která Brany s patnácti poddanými na počátku sedmnáctého století ohodnotila na více než 7 350 kop grošů.[6]
V roce 1606 vesnici od královské komory koupil Linhart ze Štampachu, který ji připojil k ahníkovskému panství, ale po bitvě na Bílé hoře mu byl majetek zkonfiskován. Od královské komory potom panství v roce 1623 koupil Jaroslav Bořita z Martinic a až do zrušení poddanství připojil ke statku Ahníkov–Prunéřov.[5]
Ve vsi stávaly na dvou kruhových ostrůvcích obklopených příkopy, resp. rybníky, dvě tvrze.[7] Jedna z nich stála již od konce třináctého do konce patnáctého století na ostrůvku v rybníce u poplužního dvora v severozápadní části vesnice. Počátkem sedmnáctého století postavili Štampachové na východní straně poplužního dvora pozdně renesanční zámek. Měl podobu jednoduché obdélné budovy s jedním patrem a nečleněným průčelím. V osmnáctém století byl barokně přestavěn, ale pozdější úpravy jeho architektonickou podobu znehodnotily. Před likvidací vesnice zámek sloužil jako ubytovna pro zaměstnance státního statku.[5]
Po třicetileté válce v Branech podle berní ruly z roku 1654 žili čtyři sedláci a jedenáct chalupníků, kteří měli dohromady 29 potahů a chovali 41 krav, 29 jalovic, 49 ovcí, 85 prasat a třináct koz.[6] Kromě toho byla ve vsi krčma s povinností nakupovat pivo v panském pivovaru a vrchnostenský dvůr s ovčínem.[8]
Brany ležely v zemědělské oblasti, kde se většina lidí živila chovem dobytka a pěstováním obilí, cukrové řepy a chmele. Ve vsi se nacházela pouze kaple a do kostela nebo do školy chodili místní do Račic.[3] V letech 1839, 1842 a 1866 ves postihly rozsáhlé požáry, a v jejich důsledku se změnil vzhled vesnice.[8] Původně přízemní domy byly zvýšeny o patro a staré dřevěné stodoly nahradily nové se zděnou konstrukcí. V letech 1881 a 1896 naopak vesnici poničily povodně rozvodněné Hutné. V roce 1887 obyvatelé založili hasičský spolek.[9]
Asi 1,5 kilometru severovýchodně od vesnice byl v sedmdesátých letech devatenáctého století otevřen důl Ludvík se 120 metrů hlubokou strojní šachtou, ze které se těžily uhelné sloje o mocnostech 2,8 metru, 7,4 metru a 6,6 metru. Roční produkce byla maximálně 10 tisíc tun a celkem se vytěžilo šedesát až osmdesát tisíc tun uhlí, jehož část se prodávala do Chomutova.[10] Kromě dolu byla ve vesnici také cihelna.[3]
Po roce 1918 byly v Branech dva hostince, dva obchody, pracoval zde truhlář, švec a krejčí. Škola ve vesnici nebyla, takže děti musely docházet do Března. Železniční spojení zajišťovala trať z Chomutova do Března a vlaková zastávka byla asi jeden kilometr od vesnice. Po roce 1950 byla vesnice dosídlena přistěhovalci z vnitrozemí, ale počet obyvatel dosáhl jen poloviny stavu před druhou světovou válkou. Bylo zde také založeno jednotné zemědělské družstvo.[11] V hospodě se hrála představení ochotnického divadla, ale zemědělské družstvo špatně hospodařilo, a jeho pozemky brzy převzal státní statek. Počet obyvatel se tak začal snižovat a úbytek ještě zrychlil s přibližující se povrchovou těžbou hnědého uhlí v prostoru Lomu Nástup – Tušimice. Většina zbývajících obyvatel se na začátku roku 1980 přestěhovala do Chomutova nebo Kadaně a následujícího roku vesnice zanikla.[12]
Přírodní poměřy
Brany stávaly v katastrálním území Březno u Chomutova, asi 6,5 kilometru jihozápadně od Chomutova a tři kilometry západně od Března v nadmořské výšce okolo 290 metrů. Na západě sousedily s Naší, na severu se Spořicemi, na východě s Brančíky a na jihu s Tušimicemi. Protékala jimi říčka Hutná.[13] Oblast je součástí Mostecké pánve, resp. jejího okrsku Březenská pánev,[14] tvořeného miocenními jezerními jíly a písky mosteckého souvrství se slojemi hnědého uhlí.[15] Povrch byl v okolí vesnice zcela změněn povrchovou těžbou uhlí.[13] V rámci Quittovy klasifikace podnebí Brany stály v teplé oblasti T2,[14] pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 18–19 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 550–700 milimetrů, počet letních dnů je 50–60, počet mrazových dnů se pohybuje mezi 100–110 a sněhová pokrývka zde leží průměrně 40–50 dnů v roce.[16]
Obyvatelstvo
Pří sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 372 obyvatel (z toho 186 mužů). Kromě 46 Čechů a dvou cizinců byli ostatní německé národnosti. K římskokatolické církvi patřilo 366 lidí, po dvou členech zde měla církev evangelická a československá a dva lidé patřili k jiným církvím.[17] Podle sčítání lidu z roku 1930 bylo z 328 obyvatel 45 Čechů, 282 Němců a jeden cizinec. Kromě dvou evangelíků a čtrnáci lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[18]
1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Obyvatelé | 220 | 267 | 283 | 325 | 354 | 372 | 328 | 160 | 160 | 155 | 41 |
Domy | 29 | 33 | 36 | 43 | 47 | 49 | 57 | 47 | . | 38 | 11 |
Obecní správa a politika
Po zrušení patrimoniální správy se Brany roku 1850 staly obcí[9] v okrese Chomutov, ke které při sčítání lidu v letech 1869–1950 patřila osada Brančíky. Obcí Brany zůstaly až do roku 1960, kdy byly připojeny jako část obce k Březnu. Administrativně část obce zanikla k 1. lednu 1981.[20]
Dne 22. května 1938 se konaly volby do obecních zastupitelstev. Z rozdělených 207 hlasů v Branech získala 183 hlasů Sudetoněmecká strana a 24 hlasů jiné české strany.[21]
Pamětihodnosti
Ve vesnici stával původně renesanční zámek s hospodářským dvorem. Z menších památek bylo významné sousoší Kalvárie z roku 1738 přestěhované do Libědic. Kromě něj byly u domu čp. 4 dvě sošky svatého Floriána a západně od vesnice stával kamenný kříž z roku 1761 s reliéfy světců (svatý Donát, svatý Roch a svatý Florián).[22] Kříž byl po zničení vesnice přestěhován k Blahuňovu.[11]
Odkazy
Reference
- PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 823 s. Heslo Brany, Prahn, s. 166.
- Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850–1970. Díl 1. Praha: Federální statistický úřad, 1978. S. 458, 459.
- PACHNER, Jaroslav. Spořice 2010. Spořice: Obec Spořice, 2010. 110 s. Kapitola Brány, s. 98–103.
- MUSIL, František; PLAČEK, Miroslav; ÚLOVEC, Jiří. Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska po roce 1945. Praha: Libri, 2005. 416 s. ISBN 80-7277-285-6. Kapitola Brany, s. 33.
- Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Brany – zámek, s. 50.
- BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska. Díl I. V povodí říčky Hutné. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1995. 56 s. Kapitola Brany, s. 18. Dále jen Binterová (1995).
- ČECH, Petr. Sídla drobné feudální šlechty 13. století. Památky, příroda, život. 1999, roč. 31, čís. 3, s. 91. ISSN 0231-5076.
- Binterová (1995), s. 19.
- Binterová (1995), s. 20.
- BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. Kapitola Přehled hnědouhelných dolů: Chomutovská oblast, s. 131–132.
- BINTEROVÁ, Zdena. Brány a Brančíky. Památky, příroda, život. 1994, roč. 26, čís. 4, s. 125–128. ISSN 0231-5076.
- Binterová (1995), s. 21.
- Seznam.cz. Turistická mapa a historická mapa z 19. století [online]. Mapy.cz [cit. 2015-05-30]. Dostupné online.
- Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2020-12-05]. Dostupné online.
- Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Březenská pánev, s. 86–87.
- VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky)
- Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 209.
- Statistický lexikon obcí v Republice Československé česká. Svazek I. Země. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 98.
- Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Kapitola Okres Chomutov. Dostupné online.
- Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 34, 35. Dostupné online.
- RŮŽEK, Vlastislav. „Přijde den“ (Es Kommt der Tag…). Památky, příroda, život. 1994, roč. 26, čís. 1, s. 10, 13. ISSN 0231-5076.
- Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Brany, s. 120.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Brany na Wikimedia Commons
- Brany na stránkách Zaniklé obce a objekty po roce 1945