Prunéřov (zámek)

Předchůdcem zámku byla renesanční tvrz postavená pravděpodobně Bohuslavem Felixem z Fictumu po roce 1590, kterému byl majetek po porážce stavovského povstání zkonfiskován. Písemné prameny tvrz však zmiňují až v roce 1623, kdy prunéřovské panství koupil Jaroslav Bořita z Martinic a spojil ho s panstvím ahníkovským. Jeho potomkům patřila obě panství až do roku 1791. Jaroslav Bořita nechal kolem roku 1630 přestavět tvrz na renesanční zámek s projevy některých barokních prvků.[1]

Od roku 1791 zámek patřil rodu Firmianiů, od roku 1840 hrabatům z Wolkensteinu a Trostburku. V roce 1880 ho koupil průmyslník František Preidl, po němž ho zdědil Emanuel Karsch. Oba se podíleli na novorenesanční přestavbě a dalších úpravách, které probíhaly v první čtvrtině dvacátého století. Při jejich úpravách zanikla část barokních i renesančních prvků.[2]

Po roce 1945 byl zámek zkonfiskován a využíván postupně krajskou školou ROH, ředitelstvím dolu Nástup a byla v něm provozovna Družstva invalidů Nisatex. Ve druhé polovině dvacátého století obec Prunéřov ustoupila těžbě hnědého uhlí a samotný zámek byl zbořen v roce 1982.[2]

Podobu původní tvrze neznáme.[1] Při přestavbě Jaroslava Bořity z Martinic získal zámek pozdější dvoukřídlou podobu s půdorysem písmene L. Obě křídla kryly sedlové střechy ukončené třemi štíty, které byly zdobené toskánskými pilastry. Přízemní místnosti byly zaklenuté valenými klenbami a místnosti v patře měly stropy ploché. Hlavním prostorem zámku byla lomená síň s valenou klenbou s lunetami.[2]

Při novorenesančních úpravách bylo přistavěno schodiště do zahrady v severním průčelí a půlválcová věž ve vnitřním nároží obou křídel, ve které byl nový vstup. Do členitého podkroví byly také vestavěny nové obytné prostory. Z původních fasád se zachovala jen korunní římsa.[1]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Prunéřov na Wikimedia Commons
• Zámecké nádvoří na webu Zaniklé obce a objekty po roce 1945