Blahokeř trojmý

Nejlépe se mu daří v humózních, průběžně vlhkých půdách s dostatkem živin. Upřednostňuje mírně zastíněné stanoviště, které je chráněno před pravidelným studeným a suchým větrem, špatně snáší zasolenou půdu. Vystupuje až do nadmořské výšky 2400 m n. m. Je rostlinou částečně citlivou na mráz, v tuhých zimách namrzá, ale snadno regeneruje a opětovně kvete. V evropských podmínkách bývá většina pěstovaných odrůd mrazuvzdorných až do -17 °C. Keř vykvétá na závěr léta, v srpnu a září, plody dozrávají koncem října.[2][3][5]

Ve své domovině vyrůstá někdy jako strom s hladkým kmenem až 10 m vysoký, obvykle však to bývá keř se vzpřímenými, nepoléhavými větvemi; ve středoevropských klimatických podmínkách nebývají o mnoho delší než 2 m. Větve jsou zpočátku krátce chlupaté, později lysé, se zřetelnými lenticelami a jsou řídce porostlé jednoduchými, vstřícně vyrůstajícími listy na 2 až 8 cm dlouhých řapících. Jejich vejčitě eliptické čepele bývají dlouhé 5 až 16 cm a široké 2 až 13 cm, u báze jsou srdčité nebo široce klínovité, na vrcholu mají protaženou špičku, po obvodě jsou celistvé a zřídka vlnité, mají tři až pět párů žilek a na svrchní straně jsou světle a na spodní tmavě zelené. Po rozemnutí vydávají výraznou vůni. S příchodem mrazu listy opadají, aniž by změnily svou barvu.

Květy jsou bílé, příjemně vonící, 2 až 3 cm široké, vyrůstají v úžlabních, 8 až 18 cm velkých, bohatých vrcholičnatých květenstvích s 3 až 6 cm dlouhou, ochablou stopkou. Jsou pětičetné, oboupohlavné a jejich eliptické listeny brzy opadávají. Vytrvalý kalich mají zelený, pět jeho laloků je trojúhelníkovitě kopinatých až vejčitých, na vrcholu zašpičatělých. Koruna má pět podlouhlých lístků, jsou bílé, řidčeji narůžovělé, asi 1 cm dlouhé a 5 mm široké a krátkou štíhlou trubku, z které daleko ční pět tyčinek s prašníky a o málo kratší čnělka s dvoulaločnou bliznou. Semeník vznikl ze dvou plodolistů a je čtyřpouzdrý. Květy produkují nektar, pro který přilétají opylující včely i motýli.

Po opylení se kalich nafoukne, zvětší se a obarví červeně až purpurově a na téměř měsíc se uzavře, kryje vyvíjející se plod. Asi za měsíc se zavřený kalich otevře a odhalí zářivě modrý, později černý, kulovitý plod, který je 6 až 8 mm velký a obsahuje čtyři drobná semena.[2][3][5][6][7]

Blahokeř trojmý se přirozeně rozmnožuje vegetativně, starší keře mají dokonce tendenci vrůstat svými výhonky do prostoru jiných i dosti vzdálených rostlin a tam vytvářet nové keře, což se může jevit i jako počínání invazního druhu. Také z větších kousků zapomenutých, nevyklučených kořenů v zemi po zrušených keřích často opět vyrůstají noví jedinci. V zahradnictví se keř nejčastěji rozmnožuje jarním řízkováním. Generativní rozmnožování je problematické, neboť pro vznik klíčivých semen musí být květ opylen pylem z keře jiného klonu.[3][6][8]

Mimo okrasné hodnoty rostliny jsou využívány i její mladé výhonky a listy, a to kulinářsky, jako součást asijských pokrmů. Výluh z listů působí analgeticky a snižuje krevní tlak. Pravidelným odstraňováním postranních větví a ponecháním pouze jediné lze z keře vypěstovat nevysoký strom s hladkým kmenem.[6][8]