Sporýšovité

Sporýšovité (Verbenaceae) je velká čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu hluchavkotvaré (Lamiales). Čeleď zahrnuje téměř 1000 druhů ve 32 rodech a je rozšířena po celém světě. V české květeně je zastoupena pouze sporýšem lékařským. Některé druhy jsou využívány jako okrasné nebo léčivé rostliny.

Lišaj Hemaris thysbe, opylující květy libory měňavé (Lantana camara)
Sporýšovité
Sporýš Verbena macdougalii
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďsporýšovité (Verbenaceae)
J.St.-Hil., 1805
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Sporýšovité jsou byliny, keře, stromy i liány. Stonky jsou často čtyřhranné. Někdy mají rostliny trny nebo ostny. Odění je z jednoduchých nebo žlaznatých chlupů. Listy jsou vstřícné, případně přeslenité, se zpeřenou žilnatinou a bez palistů. Čepel listů je celokrajná nebo zubatá. Květenství jsou úžlabní nebo vrcholová, nejčastěji hrozny, klasy nebo hlávky. Květy jsou téměř pravidelné, oboupohlavné, většinou pětičetné. Kalich je trubkovitý nebo zvonkovitý, vytrvalý a někdy za plodu zvětšený. Koruna je lehce dvoupyská, z 5 lístků, s korunní trubkou. Někdy jsou 2 horní korunní plátky srostlé. Tyčinky jsou 4, dvoumocné, přirostlé ke koruně. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 plodolistů, dvoupouzdrý, někdy zdánlivě čtyřpouzdrý vlivem vývinu falešných přehrádek. Čnělka je jediná, na vrcholu s dvoulaločnou bliznou. V každém plodolistu jsou 2 vajíčka. Plodem je peckovice se 2 až 4 semeny nebo tvrdka rozpadající se na 4 oříšky. Semena jsou bez endospermu.[1][2]

  • Priva cordifolia
  • Květy houselníku Citharexylum caudatum
  • Plodenství houselníku Citharexylum caudatum
  • Phyla nodiflora

Květy sporýšovitých jsou opylovány nejčastěji včelami, vosami a mouchami. Samoopylení je zabráněno tím, že tyčinky dozrávají dříve než blizna (protandrie). Květy rodu Rhaphithamnus jsou opylovány kolibříky. Semena z dužnatých plodů jsou šířena ptáky. Suché oříšky jsou srostlé s vytrvalým kalichem a jsou šířeny nejčastěji větrem či vodou, zřídka i na srsti zvířat (např. Priva lappulacea).[1][3]

Rozšíření

Čeleď sporýšovité zahrnuje v dnešním pojetí asi 920 druhů ve 32 rodech. Největší rody jsou sporýš (Verbena, asi 300 druhů), vratiklas (Stachytarpheta, 130), houselník (Citharexylum, 130), lipie (Lippia, 120) a libora (Lantana, 100 druhů).[2] Sporýšovité se vyskytují po celém světě, nejvíce druhů je v jižní části Jižní Ameriky.[2] V květeně ČR je původní jediný druh, sporýš lékařský (Verbena officinalis).[4] V Evropě jsou domácí 2 druhy sporýšů, mimo domácího sporýše lékařského roste ve Středomoří ještě nízký poléhavý sporýš Verbena supina. Občas bývají zavlékány nebo zplaňují některé další druhy sporýšů a také některé druhy rodu lipie (Lippia).[5]

Obsahové látky

Charakteristickými obsahovými látkami jsou iridoidy a fenolické glykosidy.[1]

Libora měňavá (Lantana camara) obsahuje triterpenoidy zvané lantadeny, způsobující forosenzitivitu a poškození jater a ledvin, a alkaloid lantanin s antimikrobiální aktivitou.[6]

Taxonomie

V dřívější morfologické taxonomii byla čeleď sporýšovité vymezena proti čeledi hluchavkovité (Lamiaceae) především pozicí čnělky. Ta je u sporýšovitých terminální (umístěná na vrcholu semeníku), zatímco u hluchavkovitých gynobazická (vyrůstající z hluboce laločnatého semeníku). Molekulárními studiemi však bylo zjištěno, že čeleď sporýšovité je v tomto systému parafyletická, zatímco hluchavkovité jsou polyfyletické. Následně byly téměř 2/3 rodů přesunuty ze sporýšovitých do hluchavkovitých a toto morfologické rozlišení pozbylo platnosti.[1]

Do sporýšovitých, případně do samostatné čeledi byl dříve řazen též mangrovový rod Avicennia. V dnešním systému je součástí čeledi paznehtníkovité (Acanthaceae).[2]

V současném pojetí je čeleď sporýšovité členěna na 8 podčeledí:

  • Petreeae – 71 druhů ve 12 rodech, tropická Amerika
  • Duranteae – 192 druhů v 6 rodech, Amerika od USA po Argentinu, Afrika až Indie (Stachytarpheta aj.)
  • Casselieae – 14 druhů ve 3 rodech, Mexiko až Argentina
  • Citharexyleae – 135 druhů ve 3 rodech, j. USA až Argentina (Citharexylum aj.)
  • Priveae – 71 druhů ve 21 rodech, tropy a teplé oblasti mírného pásu
  • Neospartoneae – 6 druhů ve 3 rodech, jih Jižní Ameriky
  • Verbeneae – 160 druhů ve 4 rodech, hlavně Amerika, i v Africe a Eurasii
  • Lantaneae – 275 druhů v 9 rodech, hlavně Amerika (Lippia, Lantana aj.)[2]

Zástupci

Význam

Sporýšovité jsou využívány především jako léčivé a okrasné rostliny. Z některých druhů jsou získávány silice.

Léčivé rostliny

Sporýš lékařský je využíván v domácí lidové medicíně při bolestech hlavy, k detoxikaci a na nehojící se rány, zlepšuje trávení, dezinfikuje střeva, zvyšuje sekreci mateřského mléka a působí močopudně.[8]

Aloisie citronová (Aloysia citriodora, syn. Lippia citriodora, Lippia triphylla), známá jako citronová verbena, se pěstuje hlavně v severní Africe. Používá se jako spazmolytikum, stomatikum, na dýchací potíže a proti střevním parazitům. Občas se pěstuje i v ČR jako pokojová rostlina s vonnými listy, je používána na bylinné čaje a také jako zdroj vonných olejů. Čaj z listů vratiklasu Stachytarpheta jamaicensis je v lidové medicíně tropické Ameriky využíván proti střevním parazitům, jako dávidlo, při léčení kožních nemocí, bronchitidy aj.[9]

Bylina Lippia graveolens se pěstuje ve Střední Americe, kde je využívána jako koření obdobné oregánu.[9] Plody duranty (Duranta erecta, syn. D. plumieri) obsahují alkaloid blízký narkotinu a hubící larvy komárů.[6] V některých částech Mexika se tyto plody používají proti horečce. Odvar z listů libory Lantana armata je v Amazonii tradiční léčivo při bolestech končetin, průjmech aj.[9]

  • Aloysia citrodora
  • Lipie Lippia dulcis
  • Sporýš lékařský (Verbena officinalis)
  • Plody duranty Duranta erecta
  • Květenství vratiklasu Stachytarpheta jamaicensis

Okrasné rostliny
Libora měňavá (Lantana camara)

Jako okrasné trvalky či skalničky jsou pěstovány různé druhy rodů sporýš (Verbena) a Glandularia, nazývané často prostě 'verbeny'. Z teplomilných okrasných rostlin jsou pěstovány zejména duranta (Duranta), libora (Lantana), petrea ovíjivá (Petrea volubilis) a vratiklas (Stachytarpheta).[1]

Libora měňavá (Lantana camara) pochází z tropické Ameriky. Rostlina je zajímavá svými květy, které postupně mění barvu od žluté přes červenou po fialovorůžovou. Dnes roste zplaněná v mnohých teplých oblastech, např. v Indii.[6]

  • Květenství Stachytarpheta mutabilis
  • Květenství Petrea volubilis
  • Duranta repens

Přehled rodů

Acantholippia, Aloysia (Xeroaloysia) Bouchea, Casselia, Chascanum, Citharexylum (včetně Baillonia) Coelocarpum, Diostea, Diphyllocalyx, Dipyrena, Duranta, Glandularia,[10][11] Hierobotana, Isidroa, Junellia (vč. Urbania) Lampayo, Lantana, Lippia, Mulguraea, Nashia, Neosparton, Parodianthus, Petrea (vč. Xolocotzia) Phyla, Pitraea, Priva, Recordia (vč. Verbenoxylum) Rehdera, Rhaphithamnus, Stachytarpheta, Tamonea, Verbena (vč. Stylodon)[12]

Reference
  1. JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.
  2. STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online.
  3. SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946.
  4. KUBÁT, K. et al. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.
  5. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.
  6. KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5.
  7. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky)
  8. JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef A. Herbář léčivých rostlin 4. díl. Praha: Eminent, 1996. ISBN 978-80-7281-378-0.
  9. VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
  10. CARDOSO, Pedro Henrique et al. An update of the Verbenaceae genera and species numbers. Plant Ecology and Evolution. 2021, čís. 154(1).
  11. YUAN, Yao-Wu et al. An empirical demonstration of using pentatricopeptide repeat (PPR) genes as plant phylogenetic tools: Phylogeny of Verbenaceae and the Verbena complex. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2010, čís. 54.
  12. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew [cit. 2021-03-10]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.