Bertha von Suttnerová

Narodila se v domě č. 697 (roh Vodičkovy ulice a ulice V Jámě na Novém Městě pražském), jejím otcem byl hrabě František Josef Kinský (1768–1843) polní podmaršál,[5] příslušník jedné z nejstarších šlechtických rodin v Čechách a matka Sofie (Žofie) Vilemína hraběnka Kinská-Körnerová (dcera hejtmana jízdy Josefa von Körnera).

Berta žila část dětství s matkou v Praze i na Staroměstském náměstí v paláci Kinských, ale zejména pro nerovnost původu Bertiných rodičů i skutečnost, že otec již nežil, byly vztahy mezi její matkou a širší rodinou Kinských napjaté. Matka s dcerou proto odešly do Brna a zde, u Bertina poručníka, otcova přítele Ernsta Egona Fürstenberga, se jí dostalo péče i kvalitního vzdělání; také bohatá knihovna v ní probudila zájmy a schopnosti, které jí ve spojení s jazykovým nadáním uvedly do světa hudby, zpěvu a umění i humanistických věd. Naučila se kromě rodné němčiny a češtiny i francouzsky, anglicky a italsky.

Bertha von Suttnerová v roce 1873

V roce 1856 se odstěhovaly do Vídně k tetě. Zde vzdělaná sestřenice Elvíra měla na Bertu kladný vliv a zasvětila ji do literatury a filozofie. V roce 1873, kdy rodinné jmění (zděděné po otci) bylo téměř vyčerpáno, přijala Berta místo guvernantky v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera. Vyučovala jeho čtyři dcery hudbě a jazykům. Sblížila se s Arturem (* 1850), nejmladším synem Suttnerů. I přes nesouhlas rodiny se v červnu 1876 Berta za Artura tajně provdala a oba odjeli do Gruzie, na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Jekateriny Dadiani z Mingrelie. Finanční prostředky získávali především vyučováním v tamních šlechtických rodinách a psaním článků pro noviny ve Vídni a Berlíně. Oba též pracovali ve vojenských lazaretech při rusko-turecké válce a Berta zde poznala velké a zbytečné utrpení. Tato doba byla začátkem její nové filosofie; zbytečné utrpení, přinášené válkou, začalo být zlem, proti kterému je třeba se postavit.

V roce 1885 se vrátili zpátky do Vídně, došlo k usmíření s rodinou a návratu do rodinného zámku Harmannsdorf v Dolních Rakousích.[6] Na dva roky (1886–1888) opět odcestovali do Paříže, kde byli jako uznávaní publicisté vítáni mezi literáty a intelektuály.

V roce 1889 Berta von Suttnerová vydala román Die Waffen nieder! (v češtině Odzbrojte!, nejnověji Složte zbraně! (2020) v angličtině vydáno jako Lay Down Your Arms, 1892). Suttnerová znala válečné dějiny i historii Královéhradecka a v knize mj. popisuje dění v kraji těsně po velké bitvě u Hradce Králové v r. 1866. Román vyvolal velký rozruch a postavil autorku mezi přední představitele mírového hnutí ve světě. Začala se angažovat v protiválečných aktivitách; brzy stála v čele výborů mírových organizací, v jejich setkání v Evropě. Jezdila na první mezinárodní kongresy, propagovala založení mezinárodního smírčího soudu v Haagu a také další organizace, obhajující práva žen a národnostních menšin, vyjadřovala svůj odpor k antisemitismu. Začala vydávat (1892–1910) pacifistický časopis Odzbrojte (Die Waffen nieder!). Po smrti manžela Artura (10. 12. 1902) věnovala své veškeré úsilí mírovým aktivitám.

S jménem Berty Suttnerové jsou spojovány zejména tyto události:

• Při pobytu v italských Benátkách (začátkem 1891) dala popud k založení Mírové společnosti Benátky (Friedengesellschaft Venedig).
• Uveřejnila výzvu k založení mezinárodní pacifistické organizace; a ta byla založena na staré vídeňské radnici v říjnu 1891 pod názvem Osterreichische Friedensgesselschaft („Rakouská mírová společnost“).
• Na 3. mírovém kongresu (listopad 1891) v Římě byla zvolena viceprezidentskou Mezinárodního mírového byra. Kongres se konal na Kapitolu a Suttnerová byla první ženou, která kdy na tomto historickém místě pronesla řeč.
• Za úspěch Berty a jejích přátel lze pokládat i zřízení Stálého rozhodčího soudu se sídlem v Haagu v roce 1899.
• 3. září 1891 oznámila založení „Rakouské společnosti přátel míru“ (Österreichische Gesellschaft der Friedensfreunde); tato společnost při své schůzi jmenovala Bertu von Suttner prezidentkou společnosti (tou byla až do své smrti).
• Předala císaři Františku Josefovi I. (3. června 1897) podpisový arch s obhajovací řečí pro mezinárodní arbitrážní soud.
• V roce 1899 se účastnila příprav První Mírové konference v Haagu (k otázkám národní i mezinárodní bezpečnosti, odzbrojení a zřízení trvalého mezinárodního Nejvyššího soudu).
• Účastnila se Světového mírového kongresu v Monaku (1902), za rok cestovala opět do Monaka na otevření Mezinárodního institutu míru (Institut International de la Paix).
• V roce 1904 se konala Mezinárodní ženská konference v Berlíně. Berta von Suttner na závěrečné mírové demonstraci ve filharmonii měla přednášku. A téhož roku odjela do USA na Světový mírový kongres v Bostonu. Potom cestovala po Americe a mívala až tři přednášky denně. Ve Washingtonu DC byla pozvána do Bílého domu k rozhovoru s prezidentem Theodorem Rooseveltem. Podruhé byla v USA v roce 1912 a přednášela tam ve více než padesáti městech.
• Dne 21. srpna 1904 se konala ve společenském domě Casino v Mariánských Lázních přednáška Suttnerové jakožto prezidentky Rakouské mírové společnosti. Noviny psaly o mimořádně navštívené přednášce o pacifistickém hnutí a o boji s válkami.[7] Udržovala kontakt se svou rodnou zemí; za pacifistu a svého stoupence považovala také T. G. Masaryka. Setkávala se i s básníky Svatoplukem Čechem a Jaroslavem Vrchlickým. Již na podzim 1895 byla Berta Suttnerová v rodné Praze a ustavení české sekce Mírové společnosti mělo naději na úspěch. Německé kruhy chtěla získat vystoupením v Tiskovém klubu Concordia (v Německém domě v ulici Na příkopech). Pacifismus měl překlenout napětí mezi Čechy a Němci, ale její snaha se setkala s neúspěchem a nepochopením německé strany.
• V roce 1907 se aktivní Suttnerová účastnila druhé mírové konference v Haagu, kde se oproti roku 1899 mnohem ostřeji jednalo o pravidlech válečného práva a o otázkách stabilního míru.

Berta Suttnerová, rodačka z Prahy, byla označována za nejproslulejší ženu světa před první světovou válkou. Svou literární prací a činností pro zachování míru se řadí do čela obránců humanistických idejí v Evropě druhé poloviny devatenáctého století. Zemřela po krátké těžké nemoci ve svých 71 letech – 21. června 1914 ve Vídni.

von Suttnerová na Německé památeční eurominci (emise proběhla v roce 2005).

Při pobytu v Gruzii (1876–1885) s manželem psali články pro nejrůznější časopisy a také literárně náročné stati pro vídeňský a berlínský tisk, seznamovali veřejnost s exotickým prostředím a psali zprávy o Rusko-Turecké válce 1877. Suttnerová psala také pod pseudonymy B. Oulet nebo Jemand. Jméno Berty Suttnerové se stávalo v literárních kruzích Evropy pojmem. V Gruzii napsala také několik novel, které byly publikovány a našly brzy své čtenáře. Spolu s manželem Arturem Suttnerem přeložili legendární epos od Šoty Rustaveliho: Muž v tygří kůži, nejvýznamnější památku staré gruzínské literatury.

Po návratu do Vídně se Berta v psaní soustředila na myšlenku mírového světa bez válek. A upsala se pacifismu. Kniha "High Life" (1886) měla hlavní téma respektování člověka a jeho svobodné vůle rozhodovat o sobě samém. Dále chtěla napsat knihu proti válce a vyjádřit co si myslí a cítí- bolest, kterou v ní vyvolává představa války, psala (1887 a 1888) a vydala knihu Die Waffen nieder (1889). Tato kniha byla přeložena do mnoha jazyků a opakovaně vydávána. V češtině vyšla kniha pod názvem „Odzbrojte!“ v roce 1896 v překladu Vlasty Pittnerové s věnováním památce Vojty Náprstka, iniciátorovi překladu knihy.

Román měl nebývalý ohlas, v kritikách se objevilo i srovnávání jeho významu s Biblí.^[zdroj?!] Do historie vešla i slova: „Třebaže kniha není pochopitelně schopna změnit svět, román Suttnerové má k tomu blízko.“ S nadšením její protiválečné dílo přivítal i Alfred Nobel, Suttnerové v dopise z Paříže 1. dubna 1890 napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo. Praví se, že existuje 2000 různých jazyků – je to o 1999 víc, než je nutné … překlad Vaší vynikající knihy by ovšem neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována… Váš jednou provždy a ještě víc Alfred Nobel.“

Berta Suttnerová psala také (německy) divadelní hry, povídky a pacifistické spisy. Z početného díla například:

• 
  Palác Kinských v Praze na Staroměstském náměstí
• 
  Pamětní deska Berty Suttnerové v Paláci Kinských
• 
  Detail pamětní desky B.Suttnerové
• 
  zámek Harmannsdorf, Dolní Rakousko