Palác Kinských

Palác Kinských (také Palác Goltz-Kinských či Golz-Kinských) je významná rokoková stavba v Praze na Staroměstském náměstí 606/12. Stojí na jeho východní straně poblíž pomníku Jana Husa, vedle domu U Kamenného zvonu 605/13. Od roku 1964 je kulturní památkou.[1]

Palác (Goltz-)Kinských
na Staroměstském náměstí
Palác Kinských na Staroměstském náměstí
Základní informace
SlohRokoko
ArchitektiKilián Ignác Dientzenhofer, Anselmo Lurago
Výstavba1755–1765
MateriálZdivo
StavebníkJan Arnošt Goltz
Další majiteléKinští
Současný majitelNárodní galerie v Praze
Poloha
AdresaStaroměstské náměstí 606/12
Praha 1, Staré Město
110 00  Praha 1, Česko Česko
UliceStaroměstské náměstí a Týnská ulička
Souřadnice50°5′16,57″ s. š., 14°25′17,96″ v. d.
palác Kinských
palác Kinských, Praha
Další informace
Rejstříkové číslo památky38695/1-335 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
WebOficiální web
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie Paláce Kinských
Pohled z věže Staroměstské radnice
Erb rodu Kinských na průčelí paláce
Palác Kinských

Na místě dnešního paláce ve středověku stávaly dva starší domy. V západní části paláce se v podzemí dochovaly zbytky románského domu, severněji pak jiný raně gotický dům. Dnešní rokokový palác byl postaven pro hraběte Jana Arnošta Goltze († 1765) z pruského rodu Goltzů v letech 1755 až 1765 podle starších plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera a pod vedením architekta Anselma Luraga. Na fasádě provedl bohatou štukovou výzdobu C. G. Bossi. Průčelí je nahoře zakončeno dvěma atikami, které zdobí řada soch. Znázorňují antické bohy a jsou dílem Ignáce Františka Platzera. Dva souměrně umístěné monumentální vchody lemované kamennými sloupy spojuje v prvním patře úzký balkón.

Po smrti hraběte Goltze koupil roku 1768 palác kníže Rudolf Kinský. V době vlastnictví rodu Kinských byly interiéry přestavěny klasicistně. Došlo také k rozšíření paláce o druhý dvůr sevřený mezi třemi křídly v empírovém stylu podle projektu Josefa Krannera. Roku 1835 byl k paláci připojen další dům a palác tak byl rozšířen až do Týnské uličky; ten byl pod Krannerovým vedením přestavěn novobarokně.

Význam Paláce Kinských v historii

9. června 1843 se v paláci narodila Bertha von Suttner (rozená Kinská), pozdější sekretářka Alfreda Nobela, jež roku 1905 jako první žena obdržela Nobelovu cenu za mír.

Koncem 19. století v budově sídlilo německé gymnázium, kam chodil v letech 1893 až 1901 i Franz Kafka a o dekádu později i František R. Kraus. V meziválečném období bylo v paláci umístěno polské vyslanectví (1922–1934).

V roce 1948 sehrál palác důležitou roli v komunistické propagandě – podle ní 25. února z jeho balkónu pronesl Klement Gottwald svůj historický proslov začínající slovy „Právě jsem se vrátil z Hradu…“ Z balkónu Paláce Kinských ale řečnil Gottwald o čtyři dny dříve, 21. února, a zmiňovaná věta zazněla až na Václavském náměstí z korby nákladního vozu. Vedle Gottwalda stál 21. února na balkóně Vladimír Clementis a spolu byli zachyceni na dobové fotografii. Když byl později Clementis obviněn z pokusu o spiknutí a popraven, stal se pro komunistický režim nežádoucí i na této fotografii; proto byl ze snímku vyretušován.[2]

Roku 1949 se stal palác Kinských sídlem sbírky grafiky Národní galerie v Praze. Na přelomu 60. a 70. let měla v paláci zkušebnu skupina The Plastic People of the Universe pod záštitou Pražského kulturního střediska.[3] V roce 1992 byl spolu se Staroměstským náměstím prohlášen národní kulturní památkou.

Reference
  1. palác Kinských - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-05-31]. Dostupné online.
  2. Žádný balkon, Gottwald řečnil z korby vozu. iDNES.cz [online]. 2008-02-26 [cit. 2021-05-31]. Dostupné online.
  3. JIROUS, Ivan. Pravdivý příběh Plastic People. Praha: TORST, 2008. ISBN 9788072153558. S. 245.

Literatura
  • BASTLOVÁ, Eliška. Collectio operum musicalium quae in bibliotheca Kinsky adservantur, Národní knihovna ČR, Praha 2013. (recenze na knihu)
  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl 3. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 1007–1008.
  • KUBÍČEK, Alois. Pražské paláce. 1. vyd. Praha: V. Poláček, 1946. 231 s. S. 170–171.
  • Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy. Operativní příruční seznam ke Státnímu seznamu nemovitých kulturních památek. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 56–57.
  • POCHE, Emanuel; PREISS, Pavel. Pražské paláce. 2. vyd. Praha: Odeon, 1978. 399 s. S. 79–80.
  • POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 472 s. S. 147.
  • VLČEK, Pavel, et al. Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 639 s. ISBN 80-200-0563-3. S. 410–412.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.