Arnošt Egon Fürstenberg

Jeho otcem byl Bedřich Egon Fürstenberg, matkou Terezie Schwarzenberg. Bratr Bedřich Fürstenberg působil jako olomoucký arcibiskup. Arnošt Egon si v roce 1867 za manželku vzal Karolinu Antonii Busekovou. Šlo o morganatické manželství, tedy s neurozenou ženou. Měli syna a dceru (Josef Bedřich Arnošt Fürstenberg a Gabriele Maria Karoline Fürstenberg).[1]

Vystudoval práva a nastoupil do státní služby. Pracoval na místodržitelství ve Štýrském Hradci, Innsbrucku a Brně. Počátkem 50. let 19. století přešel do správy otcových statků v Dolních Rakousích. Roku 1854 mu připadlo arcibiskupské léno Horní Moštěnice, později koupil i panství Přestavlky. Pak je prodal a roku 1870 zakoupil panství Kunín. Roku 1858 se stal čestným rytířem Maltézského řádu.[1]

Podporoval chudé studenty a přispíval na dobročinné účely. Byl znalcem přírody a lesnictví. V letních měsících sídlila jeho rodina na zámku v Kuníně, na zimu se od roku 1882 stěhovala vždy do paláce bratra arcibiskupa Bedřicha do Vídně.[1]

Byl veřejně a politicky činný. V doplňovacích zemských volbách 1. března 1864 se stal poslancem Moravského zemského sněmu. Reprezentoval velkostatkářskou kurii, I. sbor. Uvádí se jako konzervativní velkostatkář. Na sněm se vrátil v zemských volbách v roce 1878.[4]

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1879 za velkostatkářskou kurii na Moravě. Mandát obhájil ve volbách roku 1885. V parlamentu zasedal do své smrti roku 1889.[5] Ve volebním období 1879–1885 byl zmiňován jako lankrabě Ernst Fürstenberg, statkář, bytem Kunín.[6]

Po volbách v roce 1879 se uvádí jako konzervativní šlechtic.[7] List Das Vaterland po volbách v roce 1879 napsal, že ze čtyř konzervativních velkostatkářů zvolených na Moravě jen Egbert Belcredi je zároveň státoprávně orientován (tedy podporuje český státoprávní program), zbylí tři (včetně Fürstenberga) nejsou státoprávně vyhranění.[8] Do Říšské rady usedl jako kompromisní kandidát Strany ústavověrného velkostatku (centralisticky a provídeňsky orientované) a Strany středního velkostatku.[1] Nenáležel žádnému poslaneckému klubu, ale hlasoval s pravicí (tzn. s konzervativní šlechtou).[2] Podle jiného zdroje patřil k Straně středního velkostatku.[3] V parlamentu byl členem komise pro kontrolu státního dluhu.[1]

V závěru života se už jen zřídka účastnil parlamentních schůzí a pokud ano, tak se dostavil s ovázanou hlavou.[2] Zemřel v březnu 1889.[3]