Bernartice (okres Písek)
Bernartice (německy Bernarditz) jsou městys ležící v jižních Čechách v okrese Písek okolo silnice Tábor–Písek. Žije zde přibližně 1 300[1] obyvatel. Obec se nalézá v mírně zvlněné krajině o nadmořské výšce 463 metrů přibližně deset kilometrů jižně od Milevska.[3]
Bernartice | |
---|---|
Pohled ke kostelu sv. Martina | |
znak | |
Lokalita | |
Status | městys |
LAU 2 (obec) | CZ0314 549266 |
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností | Milevsko |
Okres (LAU 1) | Písek (CZ0314) |
Kraj (NUTS 3) | Jihočeský (CZ031) |
Historická země | Čechy |
Zeměpisné souřadnice | 49°22′8″ s. š., 14°22′52″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 1 323 (2022)[1] |
Rozloha | 36,43 km² |
Nadmořská výška | 450 m n. m. |
PSČ | 398 43 |
Počet domů | 686 (2021)[2] |
Počet částí obce | 11 |
Počet k. ú. | 9 |
Počet ZSJ | 9 |
Kontakt | |
Adresa úřadu městyse | Náměstí svobody 33 398 43 Bernartice [email protected] |
Starosta | Pavel Souhrada |
Oficiální web: www | |
Bernartice | |
Další údaje | |
Kód obce | 549266 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
První písemná zmínka je z roku 1248. Osada vznikla kolem dnes již zaniklé tvrze. Tuto tvrz přestavěl Bernard s manželkou Dobroněhou z Kamberka roku 1293. Tvrz byla postupně rozebrána na stavební materiál v sedmnáctém století. V letech 1347–1352 byl majitelem Bušek z Bernartic. Jeho potomci měli Bernartice v držení až do husitských válek. Roku 1431 se stal majitelem zvíkovský purkrabí Mikuláš z Krchleb. Dále v roce 1477 koupil Bernartice od Mikulášových dcer Rynart z Dubu, který je v roce 1477 pánům z Lažan a na Bechyni. Tento rod držel Bernartice až do roku 1606, kdy byly prodány jezuitské koleji svatého Klimenta v Praze.[4]
Roku 1618 byli jezuité vyhnáni, ale opět se vrátili po bělohorské bitvě. Za jejich působení získala roku 1636 vesnice status městyse. Mohlo se zde vykonávat hrdelní právo. V roce 1626 jezuité přikoupili nedaleké Borovany a roku 1691 i Dobronice. Roku 1672 zachvátil obec velký požár, při kterém lehla popelem část městečka a fara. Roku 1680 se v Bernarticích odehrála morová epidemie. Dále v roce 1713 epidemie cholery, při které zemřelo a bylo pohřbeno 700 mrtvých. Roku 1748 se na území obce odehrálo kázání pátera Koniáše, načež mezi lety 1770 a 1772 zastihl obec hladomor a další epidemie moru. Roku 1773 byl zrušen jezuitský řád a Bernartice připadly královskému státnímu panství v Opařanech. Roku 1795 se udál velký požár, při kterém shořela kromě domů i fara, kostelní věž a škola. Během požáru došlo k roztavení zvonu. Roku 1805 zde tábořila francouzská vojska. Rok poté po nich vojska bavorská.[4]
V roce 1825 koupil Bernartice kníže na Bechyni Pavel Paar. Roku 1837 započala stavba státní silnice z Tábora do Písku, později v roce 1851 proběhla stavba okresní silnice z Milevska do Bechyně. Za první světové války padlo na frontě 31 mužů.[4]
Během druhé světové války hrozil Bernarticím od nacistů obdobný osud jako obci Lidice,[3] kvůli přítomnosti členů československé paraskupiny Intransitive. Za aktivní pomoc, kterou obyvatelstvo poskytlo, bylo později 23 občanů obce popraveno a dalších pět posláno do koncentračních táborů.[5]
Od 10. září 2014 byl Bernartice navrácen status městyse.[6]
Bernartice již byly třikrát oceněny v krajském kole soutěže Vesnice roku: v roce 2002 se staly krajským vítězem, v roce 2013 získaly oranžovou stuhu za spolupráci obce a zemědělského subjektu a v roce 2017 zelenou stuhu za péči o zeleň a životní prostředí.[7]
Části obce
Obec Bernartice se skládá z jedenácti částí na devíti katastrálních územích.
- Bernartice (k. ú. Bernartice u Milevska)
- Bilinka (i název k. ú.)
- Bojenice (i název k. ú.)
- Dvůr Leveč (k. ú. Bilinka), částí obce od roku 2016
- Jestřebice (i název k. ú.)
- Kolišov (i název k. ú.)
- Ráb (leží v k. ú. Kolišov)
- Rakov (k. ú. Rakov u Svatkovic)
- Srlín (i název k. ú.)
- Svatkovice (i název k. ú.)
- Zběšice (i název k. ú.)
Pamětihodnosti
- Kostel svatého Martina se připomíná z roku 1251. Původně románská stavba byla přestavěna goticky a v roce 1717 barokně. Roku 1795 shořela při požáru velká část obce, fara i kostelní věž. Při tomto požáru se roztavil a poškodil zvon s letopočtem 1186. Ze sebraných kusů roztaveného zvonu byl později ulitý nový zvon. Byl pojmenován Martin a byl slavnostně pověšen. Ale ve válce byl zrekvírován. Na věži zůstal pouze zvon zvaný umíráček. Další zvony byly zakoupeny v letech 1923, 1934 a 1937.[4]
- Kaple svatého Floriána stojí před obecním úřadem na náměstí. Nejedná se o kapli v pravém slova smyslu, ale spíše o otevřený baldachýn, který má ve svém středu sochu svatého Jana Nepomuckého. Pochází z roku 1762. V tomto roce byla kaple 1. května také vysvěcena.[4]
- Barokní fara bývala dříve jezuitská rezidence.[4]
- Morový sloup se sochou svatého Josefa je před farou. Je z druhé poloviny sedmnáctého století. O jeho výstavbu se zasloužil farář Adam Novomeský.[4]
- Husova kaple. Základní kámen k této kapli byl položen v říjnu roku 1926. Do základů byla vložena Bible kralická, Labyrint světa a různé mince té doby. O rok později byla kaple postavena a vysvěcena. Velkou finanční pomoc obdržel sbor metodistické církve, pro kterou byla tato modlitebna určena, od věřících z Ameriky.[4] Kaple byla slavnostně otevřena 7. srpna 1927.[8] V 90. letech 20. století sbor zanikl a kaple byla odprodána obci a chátrala.[8] V současnosti je v kapli dětská expozice Hravé peklo.[9]
- Boží muka se nachází u domu čp. 224 v místě, kde se říká V Brodci.[10]
- Kaple zasvěcená svatému Janu Nepomuckému[11] u mostu u cesty na Bílinku ze druhé poloviny devatenáctého století[12]
- Pomník obětem druhé světové války vytvořil sochař Břetislav Benda[13]. Je před základní školou.[4]
- Pomník obětem první světové války vytvořil roku 1933 také sochař Břetislav Benda a je umístěný na náměstí.[4]
- Kamenná kašna, která se nachází na náměstí, sem byla přivezená z hradu Dobronice v roce 1776. V roce 1781 do ní byla přivedená voda ze zámeckého rybníka.[4]
- Pomník padlým bernartickým občanům je na návrší, které se jmenuje Na Posvátném. Je to žulový monolit na počest padlých občanů v době okupace.
- Rodiště dr. Kálalové Di Lottiové[14]. Pamětní deska na jejím domě byla odhalena roku 1992.[4]
- Novodobá dřevěná boží muka vysvěcená 28. září 2008 se nachází v lese u cesty ve směru ke Zběšicím.
- Venkovská usedlost čp. 90
- První žulový smírčí kříž se nalézá při silnici z Bernartic směrem k Bechyni. Výška 61 cm, šířka 47 cm, síla 23 cm.[15]
- Druhý smírčí kříž se nalézá na návrší v jižní části, v místech, kde se říká V lomu. Výška 110 cm, šířka 50cm, síla 35 cm.[15]
- U kostela je umístěný kovový kříž na kamenném podstavci. V spodní části podstavce je nápis: „8. 5. 1945–1995“.[16]
- U křižovatky na Jestřebice se po levé straně nalézá celokamenný kříž s jetelovitým ukončením ramen. Byl postaven roku 1879. Finanční příspěvek k zhotovení kříže daroval místní rodák Hynek Bouška před svým odjezdem do Ameriky.[15]
- Severním směrem zhruba kilometr za obcí, se na staré cestě do Jestřebic nachází kovový kříž na kamenném podstavci.[15]
- Před kaplí svatého Floriána se nachází kamenný kříž s kovovým korpusem Kristova těla. V roce 1866 nechal kříž postavit pekař Jan Hrdlička. Měl chránit jeho rodinu na cestě do Ameriky. Roku 1896 byl kříž poškozen zásahem blesku.[15]
- U silnice ve směru z Bernartic do Bojenic se vpravo nalézá celokamenný kříž bez korpusu Kristova těla. V střední části je kříž reliéfně zdoben motivem kalicha.[15]
Rodáci
- Josef Fučík – malíř
- Rudolf Hrubec – parašutista, příslušník zahraniční armády ve Velké Británii
- Rudolf Severin Krzák – parašutista, příslušník zahraniční armády ve Velké Británii
- Vlasta Kálalová – Di Lottiová – lékařka
- František Mikolášek – spisovatel
Galerie
- Kostel svatého Martina
- Morový sloup před farou
- Kaple svatého Floriána před radnicí
- Husova kaple
- Kříž před kaplí svatého Floriána
- Smírčí kříž V lomu
Reference
- Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
- Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- Informační systém cestovního ruchu Písecka - Bernartice [online]. Město Písek [cit. 2010-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-17.
- KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie. Milevsko: Nákladem odboru klubu českých turistů, 1940.
- Historie obce [online]. obec Bernartice [cit. 2010-01-20]. Dostupné online.
- Rozhodnutí předsedy PS k stanovení obce Bernartice městysem
- Místopisy.cz. Místopisný průvodce po České republice: Bernartice [online]. Valašské Meziříčí: WANET s.r.o. [cit. 2019-12-25]. Dostupné online.
- NEŠPOR, Zdeněk R.; VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie menších křesťanských církví v České republice. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2015. 655 s. ISBN 978-80-246-3315-2. Heslo Bernartice (okr. Písek), s. 342.
- web Hravého pekla
- HLADKÝ, Jiří. Kapličky, boží muka, výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku. 2. vyd. Praha: Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska, 2011. S. 32. Dále jen Hladký 2011.
- VLNAS, Vít. Jan Nepomucký. [s.l.]: Paseka 362 s. ISBN 978-80-7432-278-5.
- Hladký 2011, s. 72
- BENDA, Břetislav. Bronz a kámen. [s.l.]: Melantrich, 1982. 126 s.
- BORSKÁ, Ilona. Doktorka z domu trubačů. [s.l.]: Motto, 2016. 264 s. ISBN 80-7246-314-4.
- HLADKÝ, Jiří. Kříže a křížky na Písecku a Milevsku. Milevsko: Svazek obcí Milevska, 2014. 180 s. ISBN 978-80-260-7297-3. S. 14. Dále jen Hladký 2014.
- Hladký 2014, s. 31
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bernartice na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Bernartice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Bernartice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)