Kostel svatého Martina (Bernartice)

Kostel pochází z poloviny 12. století.[1][2] Na stavbě kostela se pravděpodobně podílela stavební huť, která stavěla milevský klášter.[3] Kostel tvořil jádro osídlení Bernartic a centrum města.[1] Původně románská stavba prošla ve 14. století rozsáhlou gotickou přestavbou, z této doby pochází presbytář a většina sakristie.[1] Při gotické přestavbě byla též zvýšena střecha kostela a upravena loď.[2] Další přestavba (barokní) proběhla roku 1717, kdy byla znovu přestavěna loď a dostavěna sakristie a věž.[1][2] Kostel je v současnosti farní a přísluší k němu filiální kostel sv. Rozálie.[4]

Severní strana kostela se sakristií

Kostel se nachází v historickém centru Bernartic, před nímž se zformovalo náměstí, dříve pravděpodobně čtvercové.[1] Kolem kostela býval hřbitov, později však zanikl.[1] Kostel svatého Martina je trojlodní stavba s obdélnou lodí.[1] Z románského kostela se zachovala jen západní věž a zdivo lodi.[2] Zdivo je žulové a hrubě opracované, spárované maltou.[2] Presbytář je vystavěn ve tvaru pětibokého osmiúhelníku, na východě s ním sousedí barokní sakristie a na severu presbytáře je původní sakristie, dnes severní kaple.[1] Podél hlavní lodě se nacházejí dvě lichoběžníkové boční lodě (jižní a severní) a podélné boční kaple.[1] Na západním průčelí kostela stojí románská hranolová věž, která byla později barokně dostavěna.[1] Interiér kostela je výsledkem barokní přestavby z roku 1717 a ze stejné doby pochází většina zařízení. Barokní oltář s obrazem svatého Martina obsahuje rokokové prvky.[5] Na východě v prvním patře věže se nachází zazděný půlkruhově sklenutý průchod na zaniklou západní tribunu.[2]

Věž byla k západní straně kostela přistavěna dodatečně a její západní zeď spočívá na zdivu západního štítu lodi. Postavena je z hrubě opracovaných žulových kvádrů. Pozdější stavbu věže dokládá štěrbinové okénko, které směřuje z prostoru bývalé kruchty do interiéru prvního patra věže. Během stavby věže byly odlámány střešní latě, jejichž množství umožňuje předpokládat, že na střechu byla použita pálená krytina.[6] Dendrochronologickým datováním zbývajících částí latí bylo zjištěno, že jedle, z nichž byly latě vyrobeny, byly pokáceny v době vegetačního klidu[7] na přelomu let 1222–1223, a tvořily součást střechy nejstarší stavební fáze kostela.[3]