Balet Národního divadla

Balet Národního divadla je spolu s Činohrou, Operou a Laternou magikou jeden ze čtyř uměleckých souborů Národního divadla v Praze. Baletní soubor ND byl založen v roce 1883 a je nejpočetnějším baletním tělesem v České republice.[1] Uměleckým šéfem Baletu je od sezony 2017/2018 Filip Barankiewicz, který v této funkci vystřídal Petra Zusku, jenž byl uměleckým šéfem od sezony 2002/2003.

Historie Baletu Národního divadla
1883–1884

Baletní soubor Národního divadla se formoval kolem roku 1883. Již v únoru 1982 byl prvním baletním mistrem ND jmenován Václav (Věnceslav) Reisinger.[2] Baletní soubor měl v počátku více než 20 členů, vč. třech sólistek (mj. Marie Zieglerová, roz. Pešková a Barbora Františka ze Schöpfů) a tanečníka Augustina Bergera. V ND Reisinger uvedl v roce 1884 první české baletní dílo Hašiš (libreto a choreografie V. Reisinger, hudba Karel Kovařovic; roli Achmeda beye tančil Reisinger). Téhož roku na konci října však divadlo opustil po konfliktu s J. J. Kolárem, který jej obvinil z neúspěchu své činohry Umrlčí hlava kvůli údajnému povrchnímu nastudování baletní vložky Reisingerem. Spolu s ním odešla z divadla i jeho manželka Emilie Kepplerová, sólistka baletu.[3]

1884–1890

V letech 1884–1890 vedl baletní soubor Augustin Berger, opakovaně pak ještě v letech 1912–1923. Berger ustanovil u divadla také baletní školu a vytvořil sbor pomocných tanečníků (figurantů). Soubor začal pracovat již na profesionálních základech. Mezi klasickými balety uváděnými pod Bergerových vedením nechyběly např. tituly Giselle (1886) a Coppélia (1893) a na repertoáru se objevily i novinky určené zvláště dětem (Bajaja – 1897).

1900–1912

Bergera vystřídal v roce 1900 italský baletní umělec Achille Viscusi, který zde působil až do roku 1912. Za jeho éry se na repertoáru objevily mj. Nedbalovy balety Pohádka o Honzovi (1902) a Z pohádky do pohádky (1908) a klasická díla Labutí jezero (1901), Louskáček (1908) a také Dvořákovy Slovanské tance (1901).

1923–1927

V letech 1923–1927 vedl Balet ND polský tanečník, baletní mistr a choreograf Remislav Remislavský (vl. jménem Szymborski). Do ND přišel se svou žačkou Jelizavetou Nikolskou. Rozšířil soubor na 60 osob a zavedl pravidelné tréninky. Učil v baletní škole ND.[4] Prosadil ruskou baletní metodiku a na repertoáru byla především klasická ruská baletní díla. Ve většině baletních inscenací vytvářel sám hlavní role.[5] Uvedl však jako novinku také Škvorova Doktora Fausta (1926), kde byl autorem choreografie, režie a vytvořil sám i titulní roli.

1928–1933

V období 1928–1933 vedl Balet ND Jaroslav Hladík, baletní mistr. Byl žákem A. Bergera a A. Viscusiho. Působil v ND nejdříve jako figurant, v letech 1905-1912 jako sborový tanečník. Důraz ve svých choreografiích kladl na původní českou tvorbu.[6]

1937–1943

Za Hladíkova vedení hostoval od roku 1932 v souboru Joe Jenčík (žák A. Viscusiho), který pak v letech 1937 až 1943 zde získal angažmá jako baletní mistr a choreograf. Současně byl i choreografem Opery ND.[7]

1940–1945

V letech 1940–1945 byla uměleckou šéfkou baletu ND Jelizaveta Nikolská (vl. jménem de Boulkinová), která do ND přišla již v roce 1923, několikrát pak odešla a vrátila se a od roku 1934 působila v ND jako primabalerína a od roku 1937 jako baletní mistryně. Vedla také baletní školu ND.[8]

1945–1946

Od srpna 1945 do července 1946 byl uměleckým vedoucím baletu Emanuel (Václav) Famíra, jmenovaný Z. Nejedlým.[9],[10]

1946–1951

Od listopadu 1946 (až do roku 1951) byl Balet ND pod vedením choreografa, režiséra a dramaturga Saši Machova.[10] Přivedl do souboru řadu osobností, jakými byly Zora Šemberová, Miroslav Kůra, Vlastimil Jílek, Jiří Blažek, aj. V období jeho vedení získal soubor Baletu značnou prestiž a obecné uznání, kritikou byla práce Machova vysoce hodnocena. Zástupkyní Machova byla Nina Jirsíková, která vedla připojený baletní soubor z Divadla 5. května (Velké opery).[11] Machov uvedl např. Popelku (1948), Romeo a Julie (1950) a Filosofskou historii (1949). Po roce 1948 byl Machov profesně i osobně kritizován a pronásledován a po baletním matiné v červnu 1951 obviněn ministrem Z. Nejedlým z protisovětské provokace. Tanečník Kůra byl z Národního divadla převeden do Košic a Machov směřoval rovněž k vyloučení z ND. Ještě v červnu spáchal Machov sebevraždu.[12]

1953–1957

V roce 1953 byl šéfem Baletu ND jmenován Antonín Landa, který do ND nastoupil zásluhou Joe Jenčíka již v roce 1942.[13] Na pozici šéfa Baletu setrval do roku 1957, ale v ND působil pak až do roku 1979 jako choreograf.[14]

1957–1970

V letech 1957–1970 se stal šéfem Baletu ND Jiří Němeček, choreograf a režisér, který studoval balet v letech 1938–1942 u J. Nikolské.[15] [16] Za jeho vedení se stal soubor samostatným uměleckým tělesem a rovnocenným partnerem zbývajících souborů ND, Opery a Činohry. Došlo k tomu na základě nového statusu ND z června 1958.[13] Na jeviště uvedl např. balety Sluha dvou pánů (1958), Othello (1959), Romeo a Julie (1962), Labutí jezero (1971), aj.

1970–1974

Němečka vystřídal v roce 1970 ostravský choreograf Emerich Gabzdyl a následně v únoru 1974 Miroslav Kůra [17] (až do roku 1978).

1979–1989

V roce 1979 se do čela Baletu ND vrátil Jiří Němeček.[18] a setrval zde až do sezony 1989/1990.[19]

1990–2002

V roce 1990 se uměleckým šéfem souboru Baletu ND stal tanečník Vlastimil Harapes. Stálým choreografem byl jmenován Libor Vaculík. Vaculík ve spolupráci s režisérem J. Bednárikem přivedl moderní typ dějového celovečerního baletu např. Čajkovskij (1994), Isadora Duncan (1998), Někdo to rád horké...(1994), Mauglí (1996).

2002–2017

Od sezony 2002/2003 vedl Balet ND tanečník a choreograf Petr Zuska, a to až do roku 2017. Sám vytvořil pro Balet ND řadu úspěšných choreografií, např. Brel-Vysockij-Kryl (Sólo pro tři) (2007), Sólo pro nás dva (2017), Chvění (2017) a nově připravil choreografie klasických děl nebo jejich choreograficko-režijní úpravy, např. S. Prokofjev: Romeo a Julie (2013), P. I. Čajkovskij: Louskáček a Myšák Plyšák (2015). Pod jeho vedením Balet ND realizoval řadu zahraničních vystoupení a přivedl do Prahy významné světové choreografy, resp. jejich díla (Jiří Kylián, Ohad Naharin, aj.) [20]

Od 2017

Od sezóny 2017/2018 je uměleckým ředitelem Baletu ND polský tanečník a choreograf Filip Barankiewicz.[21] F. Barankiewicz pokračuje ve spolupráci se zahraničními osobnostmi z řad choreografů a pedagogů a v inscenaci děl významných světových choreografů (např. John Cranko – Labutí jezero, Frederick Ashton – Marná opatrnost, George Balanchine – Timeless). Na repertoáru jsou také tradiční klasická díla, ale i původní moderní česká choreografie (např. Ondřej Vinklát – Slovanský temperament). V souboru Baletu ND pod vedením F. Barankiewicze působí tanečníci 17 národností.[1] Soubor rovněž vyjíždí na umělecká turné do zahraničí. V sezonách 2017/2018 a 2018/2019 se představil mj. ve Finsku, Jižní Koreji a Číně.

Působiště Baletu ND

Soubor Baletu ND vystupuje na všech čtyřech scénách Národního divadla, tj. v historické budově ND, ve Stavovském divadle, na Nové scéně a ve Státní opeře. Zkušebny Baletu jsou v areálu Národního divadla na Anenském náměstí a po rekonstrukci budovy Státní opery také v její budově.

Baletní přípravka ND

Baletní přípravka Národního divadla, vedená v minulosti převážně šéfy Baletu Národního divadla, existovala v určité formě již od počátku existence Baletu ND, tj. od konce 19. století. Pravidelnou činnost zahájila pak v roce 1953. K pedagogům Přípravky v novodobé historii patřily např. Věra Ždichyncová, Naděžda Sobotková, Olga Pásková, Dagmar Špryslová aj. Od roku 2011 vede Přípravku Jana Jodasová.

Baletní přípravka sídly v areálu ND na Anenském náměstí. Přípravka přijímá žáky od 6 let věku. Žáci dostávají příležitost také vystupovat v inscenacích pod vedením významných choreografů a režisérů, např. Louskáček-Vánoční příběh nebo Louskáček a Myšák Plyšák v choreografii Petra Zusky. Žáci také příležitostně hostují ve vybraných inscenacích v dalších divadlech, např. v Divadle Hybernia (inscenace Ferda Mravenec, choreografie Libor Vaculík). Přípravka každoročně nastuduje své výroční baletní představení (např. Taneční střípky v roce 2015 nebo Snění v roce 2017 ve Stavovském divadle).

Žáky Baletní přípravky ND byly v její novodobé historii např. Tereza Podařilová, Michaela Černá, Nikola Márová, a další. [22]

První sólisté a sólisté Baletu ND (stav k září 2021)

První sólisté

Sólisté
  • Sophie Benoit
  • Olga Bogoliubskaia
  • Irina Burduja
  • Evgeniya Victory Gonzales
  • Marta Máchová Drastíková
  • Monika Hejduková
  • Magdalena Matějková
  • Kristýna Němečková
  • Aya Watanabe
  • Mathias Deneux
  • Jonáš Dolník
  • Francesco Scarpato
  • Petr Strnad
  • Matěj Šust
  • Dmytro Tenytskyy

Stálý host
  • Daniel Camargo

Další členové Baletu ND (stav k září 2021)
  • Čestná členka souboru Baletu ND: Dadja Altenburg-Kohl
  • Baletní mistryně: Michaela Černá, Barbora Kohoutková, Tereza Podařilová
  • Baletní mistři: Alexey Afanasiev, Alexandre Katsapov, Jiří Kodym
  • Dirigenti a korepetitoři: Sergej Poluektov, Václav Zahradník, Valentina Shuklina
  • Baletní pedagogové: Jan Kodet, Nelly Danko
  • Dalšími členy Baletu ND jsou demisólisté a sbor, umělecký poradce a pedagog, koordinátor zkoušek a pedagog. (celkem okolo 60 osob)

Bývalí členové Baletu Národního divadla v novodobé historii (výběr)

Premiéry Baletu v sezoně 2017/2018
  • Timeless, choreografie George Balanchine
  • Marná opatrnost (La Fille mal gardée), choreografie Sir Frederick Ashton
  • Slovanský temperament, choreografie Ondřej Vinklát

Premiéry Baletu v sezoně 2018/2019

Premiéry Baletu v sezoně 2019/2020

Heslem sezony je: Stále v pohybu / Continuously moving

  • Kylián – Mosty času (Gods and Dogs, Forgotten Land, Petite Mort, Sechs Tänze), choreografie Jiří Kylián, host inscenace: Korejský národní balet
  • Leonce & Lena, choreografie Christian Spuck
  • P. I. Čajkovskij: Oněgin, choreografie John Cranco (obnovená premiéra)
  • P. I. Čajkovskij: Spící krasavice, choreografie a režie: Marcia Haydée
  • Zbyněk Matějů: Čarodějův učeň, choreografie Jan Kodet, režie SKUTR (obnovená premiéra)
  • Jan Kodet, Ivan Acher: Bon Appétit, režie SKUTR (inscenace ve spolupráci s Laternou magikou)
  • Sametové baletní Gala (ke 30. výročí Sametové revoluce)

Návštěvnost představení Baletu ND

Návštěvnost představení Baletu ND je tradičně nejvyšší ze všech souborů Národního divadla:

  • Sezona 2015/2016 – počet představení:133, cca 103.000 diváků, návštěvnost 92,2% [23]
  • Sezona 2016/2017 – počet představení:140, cca 100.000 diváků, návštěvnost 94,3% [24]
  • Sezona 2017/2018 – počet představení:130, cca 94.000 diváků, návštěvnost 93,4% [25]
  • Sezona 2018/2019 – počet představení:127, cca 101.000 diváků, návštěvnost 93,9% [26]

Galerie – Umělečtí šéfové Baletu ND

Odkazy

Reference
  1. NÁRODNÍ DIVADLO. Balet [online]. Praha: Národní divadlo Praha [cit. 2019-10-28]. Dostupné online. (čeština)
  2. Balet Národního divadla v databázi Archivu Národního divadla
  3. LADISLAV NOVÁK. Stará garda Národního divadla, Opera a Balet. Praha: Jos. R. Vilímek, 1938. 207 s. S. 188. (čeština)
  4. Balet Národního divadla v databázi Archivu Národního divadla
  5. VLADIMÍR PROCHÁZKA A KOL. Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha: Academia, 1988. 623 s. S. 411–2. (čeština)
  6. Balet Národního divadla v databázi Archivu Národního divadla
  7. VLADIMÍR PROCHÁZKA A KOL. Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha: Academia, 1988. 623 s. S. 192–3. (čeština)
  8. Balet Národního divadla v databázi Archivu Národního divadla
  9. Balet Národního divadla v databázi Archivu Národního divadla
  10. JINDŘICH ČERNÝ. Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955. Praha: Academia, 2007. 526 s. ISBN 978-80-200-1502-0. S. 86. (čeština)
  11. JINDŘICH ČERNÝ. Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955. Praha: Academia, 2007. 526 s. ISBN 978-80-200-1502-0. S. 163, 213. (čeština)
  12. JINDŘICH ČERNÝ. Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955. Praha: Academia, 2007. 526 s. ISBN 978-80-200-1502-0. S. 309. (čeština)
  13. HANA KONEČNÁ A KOL. Čtení o Národním divadle. Praha: Odeon, 1983. 415 s. S. 397. (čeština)
  14. Balet Národního divadla v databázi Archivu Národního divadla
  15. VLADIMÍR PROCHÁZKA A KOL. Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha: Academia, 1988. 623 s. S. 333. (čeština)
  16. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 333
  17. Vladimír Just: Divadlo v totalitním systému, Academia, Praha, 2010, str. 462, ISBN 978-80-200-1720-8
  18. HANA KONEČNÁ A KOL. Čtení o Národním divadle. Praha: Odeon, 1983. 450 s. S. 401. (čeština)
  19. Balet Národního divadla v databázi Archivu Národního divadla
  20. Balet Národního divadla v databázi Archivu Národního divadla
  21. Balet Národního divadla v databázi Archivu Národního divadla
  22. NÁRODNÍ DIVADLO. Baletní přípravka ND [online]. Praha: Národní divadlo Praha [cit. 2019-10-28]. Dostupné online. (čeština)
  23. Kolektiv autorů: Almanach 2015/2016, Národní divadlo, Praha, 2016, str. 126, ISBN 978-80-7258-602-8
  24. Kolektiv autorů: Almanach 2016/2017, Národní divadlo, Praha, 2017, str. 130, ISBN 978-80-7258-638-7
  25. Kolektiv autorů: Almanach 2017/2018, Národní divadlo, Praha, 2018, str. 119, ISBN 978-80-7258-681-3
  26. Kolektiv autorů: Almanach 2018/2019, Národní divadlo, Praha, 2019, str. 123, ISBN 978-80-7258-733-9

Literatura
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Vladimír Just: Divadlo v totalitním systému, Academia, Praha, 2010, ISBN 978-80-200-1720-8
  • Kolektiv autorů: Almanach 2015/2016, Národní divadlo, Praha, 2016, str. 100–117, 126, 141–145, ISBN 978-80-7258-602-8
  • Kolektiv autorů: Almanach 2016/2017, Národní divadlo, Praha, 2017, str. 104–121, 130, 144–148, ISBN 978-80-7258-638-7
  • Kolektiv autorů: Almanach 2017/2018, Národní divadlo, Praha, 2018, str. 94–111, 119, 133–137, ISBN 978-80-7258-681-3
  • Vladimír Procházka a kol.: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988
  • Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983
  • NOVÁK, Ladislav. Stará garda Národního divadla, Opera a Balet. Praha: vyd. Jos. R. Vilímek, 1938, str. 185–203

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.