Nina Jirsíková

Narodila se v učitelské rodině Bohumila Jirsíka a Karly (roz. Škroupové), jako Anna Jirsíková.[3] Později přijala umělecké jméno Nina [4]. Měla starší sestru Lídu a mladšího bratra Bohumila. Kolem roku 1917 se rodina přestěhovala z Prahy na Šumavu, kde se stal její otec ředitelem reálného gymnázia v Sušici. Po smrti otce v roce 1920 se rodina vrátila zpět do Prahy. Nina začala stejně jako její sestra dříve studovat na gymnáziu Minerva.

Dne 12. února 1927 se Nina Jirsíková provdala, jejím manželem se stal Ali Risa Magometov-Gurskij (1895–???), ruský emigrant, divadelní tajemník, žijící v Praze [5]. Manželství bylo později v roce 1930 rozvedeno. Od sňatku se úředně jmenovala Anna Gurská, někdy používala jméno Jirsíková-Gurská. V umělecké sféře a v civilním životě byla však známá jako Nina Jirsíková. [6]

První kontakty s divadelním prostředím získala díky matce, která ji začala posílat na hodiny dramatického umění k herečce Běle Horské. [7]Byla žačkou baletní mistryně Jelizavety Nikolské. První angažmá nastoupila jako tanečnice v roce 1926 v pražském divadle Varieté. V roce 1928 se stala sólistkou v divadle Rokoko, v roce 1929 nastoupila v kabaretu Lucerna v souboru Šesti děvčátek z Lucerny Joe Jenčíka. S Jenčíkem odešla v roce 1930 do Osvobozeného divadla, kde byla sólistkou v tanečním souboru Jenčíkových girls.[8] V roce 1935 přešla do Déčka E. F. Buriana, kde byla sólovou tanečnicí a od roku 1936 i choreografkou, kostýmní výtvarnicí a vedoucí pohybové výchovy. Od roku 1940 působila jako pedagog v tanečním studiu a herecké škole E. F. Buriana, otevřené při D40 a D41[9]. Většina her Déčka využívala kostýmy navržené Jirsíkovou. Spolupracovala také s Pražským dětským divadlem Míly Mellanové pro které připravovala choreografii a scénu, zvláště v letech 1936–1939[10].

Dne 12. března 1941 byla spolu s E. F. Burianem a Zbyňkem Přecechtělem zatčena přímo v divadle D41.[11] Záminkou bylo libreto Pohádky o tanci, které mělo být dle nacistů protiněmecky zaměřeno.[12][13] Divadlo bylo následně uzavřeno. Do konce roku byla Jirsíková vězněna v Bartolomějské ulici, v prosinci 1941 byla deportována do koncentračního tábora Ravensbrück, kde strávila zbytek války jako heftlink č. 8681.[14] I v táboře vyvíjela uměleckou činnost, mimo jiné k 1. máji 1944 nastudovala Máchův Máj se čtyřiadvacetičlenným voicebandem.[15] V táboře organizovala recitaci moderní české poezie (V. Nezval, Fr. Halas, aj .) a zpěv písní např. J. Ježka. V táboře sestavila a na Silvestra 1944 uvedla také satirickou veselohru Pavlač zpívá 1920–1930 [16].

Po osvobození pracovala jako choreografka v opeře Divadla 5. května. Po připojení Divadla 5. května k Národnímu divadlu se stala choreografkou Národního divadla, kde působila až do roku 1950, kdy odešla z důvodu nemoci. V roce 1955 ještě krátce nastoupila do divadla E. F. Buriana jako choreografka, avšak v roce 1959 odešla do invalidního důchodu.

• Za vynikající práci (1958)[18]

• František Černý: Kalendárium dějin českého divadla, Svaz českých dramatických umělců a Český literární fond, Praha, 1989, str. 88, ISBN 80-85096-02-1
• František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 167
• František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 41, 49, 84, 142, 254–7, 394, 418
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 146, 163, 213, 437, ISBN 978-80-200-1502-0
• Divadelní zápisník, ročník I, 1945–1946, Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, 1946, str. 428
• Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 16, 54–5
• Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 208
• Blanka Jedličková: Ženy na rozcestí (Divadlo a ženy okolo něj 1939–1945), Academia, Praha, 2016, str. 5, 19, 34, 88, 108, 110, 154–172, 209, foto 10-14, ISBN 978-80-200-2636-1
• Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 237, 304, 323, 327–8, 371
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 282, 289, 424, 452, 456, 525, 563–4, 623, 636, 653, 655, 662–3, 668–9
• Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883–1963, Orbis, Praha, 1964, str. 122
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 202
• Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 101, 154, ISBN 80-86182-51-7
• Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 68
• Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
• Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in:
• Bořivoj Srba: O nové divadlo, Panorama, Praha, 1988, str. 17, 18, 35, 50, 62, 64
• Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 110, ISBN 978-80-7388-552-6
• Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, vyd. Novinář, 1981, str. 138–9

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Nina Jirsíková
• Nina Jirsíková v archivu Opery Plus
• Nina Jirsíková v databázi Archivu Národního divadla
• Obrázky k tématu Nina Jirsíková na Obalkyknih.cz