Miroslav Kůra

Studoval taneční techniku v Brně v baletní škole Ivo Váni Psoty, kterou vedla Psotova sestra L. Kvasnicová a dále Obchodní akademii. Již v roce 1939 se stal členem baletního souboru ve Státním divadle v Brně, angažmá získal v sezóně 1940/1941. Další dva roky působil v německém divadle v Katovicích a sezónu 1943/1944 v Norimberku, kde byl totálně nasazen[1]. Roku 1945 byl jmenován sólistou. Spolupracoval s choreografem I. V. Psotou.

Roku 1949 se stal předním sólistou baletního souboru Národního divadla v Praze. Významný český choreograf Saša Machov vytvořil pro něho mnoho baletních inscenací.

Roku 1951 v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro zařadilo Národní divadlo do program baletní koncert, ve kterém hostoval také pár tehdejšího leningradského Kirovova divadla opery a baletu (dnes Mariinské divadlo v Petrohradu). Saša Machov doplnil do koncertu výstupy Prince Siegfrieda z baletu Labutí jezero v čele s Miroslavem Kůrou. Nejúspěšnější bylo předposlední sólové vystoupení Kůry. Po skončení si diváci vynutili přídavek. Tehdejší ministr kultury Zdeněk Nejedlý to považoval za protisovětskou provokaci a svolal na druhý den schůzi. Výsledkem bylo rozhodnutí, že Miroslav Kůra měl s okamžitou platností zakázáno účinkování v Národním divadle a byl přeložen na Slovensko.

Následně v letech 1951–1953 působil jako sólista a choreograf v Košicích a ve Slovenském národním divadle v Bratislavě.

V sezóně 1955/1956 studoval na Baletní akademii Agrippiny Vaganové v Petrohradě (pod vedením věhlasného pedagoga Alexandra Puškina).

Do Národního divadla v Praze se vrátil jako první sólista roku 1954 a pracuje zde až do roku 1964.

V sezóně 1966/1967 byl šéfem baletu ve Skopji (SR Makedonie, Jugoslávie).

Jako choreograf se vrací v roce 1973 a od následujícího roku zde působí jako šéf baletu. Na svoji žádost končí šéfování v roce 1978 a působí dále v Národním divadle jako choreograf až do roku 1991.

Je jedním z nejvýznamnějších tanečníků v celé dosavadní historii českého baletu. V době své vrcholné výkonnosti patřil k světové interpretační špičce. V roce 1992 obdržel od slavného amerického vydavatelství The Marquis (MacMillan Directory Division) čestné uznání za jeho tvůrčí činnost, úspěšné baletní inscenace a za přispění k celosvětové choreografii. V tvorbě ho ovlivnil hlavně Saša Machov, který akcentoval dramatickou složku interpretace, psychologickou věrnost a dramatickou propracovanost rolí. Miroslav Kůra k tomu ještě připojil vlastní talent a jedinečnou tvůrčí osobnost. Nikdy neměl vymezený svůj obor. Vedle klasických rolí, v jejichž náročných variacích uplatňoval kultivovanou a virtuózní techniku, ztělesňoval úspěšně také charakterní role s osobitými hereckými konturami i vynikajícím způsobem interpretoval burleskní a komediální postavy. Všechny jeho role měly vzácnou přesvědčivost, pravdivost, lidský a estetický rozměr.

26. května 2014 se ve Státní opeře v Praze pořádal koncert s názvem Miroslav Kůra Gala. Toto představení bylo uvedeno na jeho počest k devadesátým narozeninám. [2]

Vystupoval v dílech jak klasického odkazu v originální verzi, tak i v dílech současných: Labutí jezero, Spící krasavice, Raymonda, Giselle, Romeo a Julie, Spartakus, Othello, Dafnis a Chloe, Petruška, Legenda o lásce, Bachčisarajská fontána, Bolero a mnoho dalších.

• 1969 Medaile d'Or, cena Vincenta Escudero – Španělsko, za nejlepší inscenaci Labutího jezera
• 1972 Grand Prix, d'Italia of RAI – Itálie, za televizní inscenaci Romeo a Julie (choreografie)
• 1974 ocenění Zasloužilý člen ND
• 1978 Choreography Prize – Japonsko, za choreografii k baletu The Birds
• 1986 State Prize of The World Doctor Society – Itálie za představení Louskáček
• 1994 Cena Thálie za celoživotní dílo

• 1948 P.I.Čajkovskij: Šípková Růženka (balet), Princ, Národní divadlo, choreografie Saša Machov
• 1951 P.I.Čajkovskij: Labutí jezero (balet), Princ, Národní divadlo, choreografie Saša Machov
• 1957 Aram Chačaturjan: Spartakus (balet), titul. role, Smetanovo divadlo, choreografie Jiří Blažek
• 1958 Jarmil Burghauser: Sluha dvou pánů (balet), Truffaldino, Tylovo divadlo, choreografie Jiří Němeček
• 1959 Jan Hanuš: Othello (balet), Jago, Národní divadlo, choreografie Jiří Němeček
• 1962 Sergej Prokofjev: Romeo a Julie (balet), Merkucio, Národní divadlo, choreografie Jiří Němeček

• 1957 Robert Schumann: Karneval (balet), Národní divadlo
• 1971 Sergej Prokofjev: Romeo a Julie (balet), Národní divadlo
• 1976 Josef Suk: Radúz a Mahulena (balet), Národní divadlo
• 1979 P.I.Čajkovskij: Louskáček (balet), Národní divadlo
• 1983 Bohuslav Martinů: Špalíček (balet), Národní divadlo