Balatonfüred

Vzhledem ke své poloze, popularitě a lázním svádí název Balatonfüred k asociaci s maďarským slovem fürdő. Ve skutečnosti však současný název pochází od slova fürjes, které označuje místo, kde žijí křepelky.[3][4]

Oblast dnešního Balatonfüredu obývali lidé již v pravěku. Doloženo je i osídlení z dob Římské říše; tehdy po severním břehu Blatenského jezera vedla také cesta. Název Füred je poprvé zmíněn ve spisu majetku Tihanyského opatství z roku 1211. Účinky místní léčivé vody jsou známé již od 17. století. V roce 1717 a potom ještě 1729 jsou připomínány prameny místní kyselky. V roce 1722 byly prameny prohlášeny za léčivé. Původní obec se rozvíjela okolo potoku Kéki-patak (doslova Modrý potok). Ve 40. letech 18. století vyrostly okolo pramenů první dřevěné stavby a také hostinec. Maďarský politik Károly Eötvös ve svých zápiscích z okolí Blatenského jezera poznamenal, že v Balatonfüredu stálo svého času pouhých pět domů. I tak bylo prvním lázeňským městem na břehu Blatenského jezera. Postupně se rozšiřující kolonii s dřevěnými domy zničil v roce 1775 přívalový déšť.

Místní lázně v roce 1963.

Město bylo oficiálně prohlášeno lázněmi roku 1772. To spolu s dalším znamenalo i přesun původního středu města ve vyšších polohách na břeh Blatenského jezera. Jako první zde vznikla dřevěná budova lázní a poté ji nahradily lázně z kamene. Objev místní vody inspiroval básníky, např. Antala Fejéra, který k nim složil báseň. Nová lokalita však vznikala velmi pomalu. Dnešní hlavní náměstí (Gyógy tér) vzniklo okolo Kossuthova pramene.

V souvislosti s růstem životní úrovně Uherska v 18. a především v závěru 19. století se město stávalo častou destinací, oblíbené bylo u předních osobností kulturního života či u politiků. V roce 1830 zde bylo otevřeno pro názvštěvníky první divadlo, které bylo financováno dobrovolnými příspěvky. Později zde vznikla také loděnice. Maďarský spisovatel Mór Jókai zde napsal svůj román Zlatý člověk.^[zdroj?] Jeho bývalý dům dnes slouží jako muzeum (maďarsky Jókai Mór Emlékház). Svůj dům zde měla také Lujza Blaha. Lázně také opakovaně navštívil i císař František Josef I. (v letech 1852 a 1857). Skutečný boom místních lázní začal v druhé polovině 19. století. Železnici získalo město až v roce 1909.

Od 19. století žili v Balatonfüredu také Židé. Věnovali se různým odvětvím činností; provozovali restauraci, prodávali minerální vodu, věnovali se vinařství. Později zde stála také židovská škola a synagoga (na troskách kostela sv. Markéty z 13. století). Synagoga byla v roce 1944 zbourána a místní Židé v počtu cca 150 lidí odesláni transporty do koncentračních táborů na území dnešního Polska.

Bývalá vesnice Balatonarács (resp. nebo jen Arács) byla k městu připojena v roce 1954. Nachází se na severovýchodním okraji města. Kromě moderních hotelů a lázeňských objektů bylo na západním okraji postaveno také panelové sídliště (Lakótelép). Symbolem socialistického rozvoje města se stal Hotel Füred[5] na břehu jezera, nápadný a vysoký blok.

Po druhé světové válce počet obyvatel překročil nejprve pět a poté před rokem 1980 deset tisíc obyvatel.

Státní kardiologické sanatorium[6] (Szívkórház) je se 429 lůžky největším zařízením svého druhu v Maďarsku. Otevřeno byla roku 1913.

Kossuthův pramen (maďarsky Kossuth Lajos forrás, dříve pramen Františka Josefa I.) a další prameny v okolí nemocnice obsahují volný a vázaný oxid uhličitý, železo, hořčík, draslík, hydrogenuhličitan, vápník, sodík, síru a další minerály. Voda z pramenů o teplotě 14-15 °C je odváděna do budovy lázní, kde se ohřívá na 32-34 °C a následně se používá k léčbě.

• 
  Státní kardiologické sanatorium (Szívkórház)
• 
  Kossuthův pramen

Promenáda na břehu jezera nese jméno indického spisovatele, básníka a filozofa Rabíndranátha Thákura (Tagore-sétány), který se ve 20. letech 20. století léčil v místních lázních[7] a založil tradici sázení stromů do místního parku. Dodnes zde zasadilo strom mnoho laureátů Nobelovy ceny a významných osobností z Maďarska i ze světa (mezi mnoha jinými například indický duchovní vůdce Gándhí, maďarský fyzik György Marx, ruský kosmonaut Valerij Kubasov nebo bývalý maďarský prezident Árpád Göncz).
V parku je také mnoho bust významných maďarských osobností, například Istvána Széchenyiho, Ference Deáka a mnoha dalších.
Na břehu jezera jsou též sochy Jánose Pásztora Převozník (Révész) a Rybář (Halász).

• 
  Thákurova promenáda
  (Tagore-sétány)
• 
  Socha Istvána Széchenyiho

Balatonfüred poskytuje mnoho příležitostí k turistice a k rekreaci. Během letní sezony se počet obyvatel může zvýšit až na padesát tisíc.[4] Ve městě je přístav, placené pláže, kemp a několik hotelů a penzionů.
V roce 1846 byl v Balatonfüredu spuštěn na vodu první parník Kisfaludy, čímž byla zahájena lodní doprava na Balatonu. Obíbený je zde také jachting na vlnách Balatonu,[4] pravidelně se zde pořádají závody tzv. Modrá stuha (maďarsky Kékszalag).[8] Kromě toho se severně od města v místních zalesněných vrcholcích nachází řada turistických tras a rozhleden.

• 
  Pláž v Balatonfüredu
• 
  Břeh Balatonu

Letecký pohled na břeh jezera

Promenáda

Pohled na město a jezero

• Kostel Krista krále (maďarsky Krisztus Király-templom)
• Kruhový kostel (maďarsky Kerek-templom), inspirovaný Pantheonem v Římě.[9]
• Římskokatolický, reformovaný a luteránský kostel
• Zámek (kaštel) Esterházyů obklopený parkem, dnes slouží jako sanatorium
• Pozůstatky kostela svatého Michala z 11. až 12. století
• Zámek Ádáma Horvátha Pálócziho, dnes slouží jako hudební škola
• Széchényiho zámeček, dnes slouží jako budova zemědělské školy
• Gombás-kúria, sídlo z konce 18. století

V zimě hladina jezera zamrzá a město se tak stává také atraktivní díky rozsáhlému prostoru pro bruslaře.

V srpnu se zde pravidelně koná týdenní festival vína (Balatonské týdny vína).

Do Balatonfüredu směřuje železniční trať z města Székesfehérvár (železniční trať Székesfehérvár – Tapolca). Nachází se zde dvě stanice: Balatonfüred a Balatonarács.

Po břehu Blatenského jezera vede silnice celostátního významu č. 71, která směřuje z Balatonfüredu do dalších větších měst.

V Balatonfüredu stojí šest základních škol, tři gymnázia a hudební škola Jánose Ferencsika.

• József Manes Österreicher (1759–1831), lékař
• Elek Straub (1944–), inženýr a obchodník
• Bendegúz Bóka (1993–), házenkář
• Gábor Bodó (1941–2011), volejbalista
• János Vörös (1891–1968), vojenský důstojník a později maďarský ministr obrany
• Pál Jávor (1902–1959), herec
• Sava Babić (1934–2012), srbský spisovatel
• Mór Jókai (1825–1904), dramatik
• Zoltán Horváth (1937–), šermíř
• Dániel Berzsenyi (1776–1836), básník

• Arpino, Itálie
• Castricum, Nizozemsko
• Covasna, Rumunsko
• Germering, Německo
• Kouvola, Finsko
• Opatija, Chorvatsko

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Balatonfüred na anglické Wikipedii a Balatonfüred na maďarské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Balatonfüred na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky města (maďarsky, anglicky, německy)
• Szívkórház - oficiální stránky (maďarsky, anglicky, německy)