Antonín Hron

Antonín Hron se narodil 17. září 1891 v Prachaticích jako syn státního úředníka Jana Hrona a jeho manželky Marie Hronové (rozené Liškové).[2] Po skončení pražské české reálné školy (1904 až 1908) v Ječné ulici nastoupil ke studiu (na podzim roku 1908) do pražské kadetní školy.[2] Po skončení této školy byl 18. srpna 1912 odveden do rakousko–uherské armády.[2] V hodnosti podporučíka pěchoty byl kmenově zařazen k c. k. pěšímu pluku číslo 8 v Brně.[2] Až do října roku 1918 sloužil u tohoto útvaru (v jeho brněnské posádce, u detašovaného III. praporu v Trebinji, ale i na nejrůznějších bojištích první světové války).

V období od 1. srpna 1914 až do 18. prosince 1914 byl zařazen na funkci velitele čety, později jako velitel kulometného oddílu v poli (srbská fronta).[2] Na srbské frontě vážně onemocněl, strávil tři měsíce v nemocnici a poté byl dočasně převelen do Sibině.[2] V Sibini velel náhradní rotě pluku.[2] Od 18. května 1915 až do 6. září 1915 zastával funkci velitele roty u III. praporu pluku na italské frontě.[2] [p 1] Při bitvě na planině Doberdo byl (dne 6. září 1915) Antonín Hron (poprvé) raněn a až do 29. prosince 1915 byl hospitalizován v nemocnici.[2] Po propuštění z nemocnice se opět stal velitelem sibiňské náhradní roty.[2] V období od 2. června 1916 do 23. září 1916 byl ve funkci velitele roty a později ve funkci praporního pobočníka nejprve na italském bojišti a později na rumunském bojišti.[2] V bitvě na Cornul Sanoga byl 23. září 1916 Antonín Hron opět (podruhé) raněn, převezen do nemocnice (24. září 1916), kde se léčil až do konce roku 1916 (28. prosince 1916).[2] Půl roku strávil u náhradního tělesa v Sibini, odkud byl (18. června 1917) převelen na italskou frontu.[2] Tady bojoval nejprve jako velitel roty u III./8. praporu a poté (od 15. března 1918 do 15. června 1918) u c. k. pěšího pluku číslo 108. Dne 15. června 1918 byl Antonín Hron potřetí raněn (v boji na Monte Grappa).[2] Následovaly tři měsíce léčby v nemocnici a dne 11. září 1918 se Antonín Hron stal opět velitelem náhradní roty pluku v Sibini.[2] Na začátku října 1918 se v Praze Antonín Hron přihlásil (u redaktora Františka Síse) do vojenské Maffie (a složil předepsanou přísahu).[2] Několik dní (6. listopadu 1918) před skončením první světové války (11. listopadu 1918) přešel Antonín Hron s náhradní rotou bývalého c. k. pěšího pluku číslo 8 do Brna (ohlásil příchod u zdejšího posádkového velitelství) a pokračoval v činné službě v československé armádě.[2]

V období od 29. prosince 1918 do 13. února 1920 konal Antonín Hron službu u kombinovaného pěšího pluku IV.[2] Ve funkci plukovního pobočníka se s tímto plukem zúčastnil bojů s Poláky na Těšínsku jakož i tažení proti maďarským bolševikům na Slovensku.[2] Frekventantem II. kurzu školy generálního štábu v Praze byl od 14. února 1920 do 5. září 1920.[2] [p 2] Po skončení tohoto kurzu jej zařadili k MNO – hlavnímu štábu v Praze.[2] Tady zastával funkci konceptního důstojníka mobilizační skupiny 1. oddělení.[2] V mezidobí absolvoval zkušené u jezdeckého pluku 3 v Nových Zámcích (od 1. dubna 1921 do 30. dubna 1921) a u hrubého dělostřeleckého pluku 125 v Banské Bystrici (od 1. května 1921 do 31. července 1921).[2] Posluchačem II. ročníku Vysoké školy válečné v Praze byl Antonín Hron v období od 16. listopadu 1921 do 10. září 1922.[2] Po úspěšném dokončení studia byl od 20. září 1922 přeložen do skupiny důstojníků generálního štábu a současně v téže době nastoupil službu u velitelství 9. divize v Trnavě.[2] V Trnavě působil až do 14. února 1924 na pozici přednosty 1. oddělení.[2] V období od 15. února 1924 do 30. září 1924 vykonával funkci přednosty 1. a 4. oddělení u velitelství 1. horské brigády v Rožmberku.[2] Odtud byl 1. října 1924 převelen (jako přednosta 3. oddělení) na velitelství 9. divize do Trnavy.[2] Od 1. února 1926 byl přidělen k MNO – hlavnímu štábu v Praze jako referent 4. oddělení.[2] [p 3] Jako profesor na pražské Válečné škole přednášel Antonín Hron předmět „služba generálního štábu“ od 15. září 1929 do 15. září 1933.[2] [p 4] Velitelem praporu u pěšího pluku 33 ve Falknově nad Ohří byl Antonín Hron od 16. září 1933 až do 29. září 1934.[2] Od 30. září 1934 byl náčelníkem štábu 3. divize v Litoměřicích.[2] Tuto funkci vykonával až do 31. srpna 1937, kdy Antonín Hron nastoupil na měsíc trvající stáž u 2. oddělení hlavního štábu v Praze.[2] [p 5] [p 6] Funkci vojenského atašé ČSR v Berlíně (v Německu) (s akreditací pro Dánsko a Nizozemí) vykonával Antonín Hron od 1. října 1937 do poloviny roku 1939 (30. června 1939), kdy byl z této funkce odvolán.[2]

Po 15. březnu 1939 a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava [p 7] byla v letních měsících roku 1939 československá branná moc rozpuštěna. Antonín Hron (v hodnosti bývalého plukovníka generálního štábu) byl dnem 1. srpna 1939 převeden do odboru Předsednictva ministerské rady v Praze, kde zastával funkci vrchního sekčního rady.[2] [p 8] V součinnosti s generály Josefem Bílým a Bedřichem Neumannem se Antonín Hron aktivně zapojil do budování protinacistické vojenské ilegální organizace Obrana národa (ON).[5] V Praze navázal kontakty s vysokými představiteli ON a to nejen s výše jmenovaným armádním generálem Josefem Bílým, ale především s divizním generálem Ing. Aloisem Eliášem a s podplukovníkem generálního štábu Václavem Kropáčkem.[2] Zapojení Antonína Hrona do struktur ON bylo problematické (Němci jej znali z doby, kdy vykonával v Berlíně funkci československého vojenského atašé, viz výše).[2] A tak byl pověřen zajišťováním intervencí (ve prospěch zatčených a jejich rodinných příslušníků) u protektorátní vlády.[2]

Antonín Hron byl zatčen gestapem 14. prosince 1939 v Praze.[2] [p 9] Byl vězněn v pražské pankrácké věznici, pak v Terezíně, Budyšíně (Bautzen), Berlíně a Drážďanech.[2] Vzhledem k tomu, že se vyšetřovatelům nedařilo proti němu shromáždit důkazy, dostal se Antonín Hron před soud až na podzim roku 1943.[7] Před senátem Volksgerichtu byl Antonín Hron dne 27. října 1943 odsouzen k pěti letům káznice a ke ztrátě čestných práv občanských na dalších pět let.[2] Společně s ním byli obžalování i plukovník generálního štábu Josef Pták (ten byl odsouzen v týž den k identickému trestu) a podplukovník generálního štábu Václav Kropáček (ten byl odsouzen ve stejný den za velezradu a zemězradu k trestu smrti).[2]

Téměř čtyři roky strávené ve vazbě se Antonínu Hronovi započítaly do pětiletého trestu, takže si jeho zbytek odpykal v káznici v Ebrachu.[2] Po vypršení trestu nebyl propuštěn na svobodu, ale byl převezen do trestního tábora Langenzen u Norimberka.[2] Před postupem spojeneckých armád byl tento tábor dne 5. dubna 1945 vyklizen.[7] Plukovník Antonín Hron byl začleněn do buchenwaldského transportu, ve kterém prodělal pochod smrti do koncentračního tábora ve Flossenbürgu.[8][2] Zde dne 12. dubna 1945 podle oficiální zprávy zemřel (spolu s plukovníkem generálního štábu Josefem Ptákem).[7] Jako příčina smrti Antonína Hrona je uváděna všeobecná vyčerpanost následkem věznění a útrap týdenního pochodu smrti.[8][7][2] Prakticky ihned byla jejich těla zpopelněna v táborovém krematoriu. Jiná verze příčiny úmrtí uvádí, že si na hrdinech odboje vybili svou zlost příslušníci SS a oba dva byli zastřeleni.[7]

• Spolupracovníci Antonína Hrona v odboji
• 
  generál Josef Bílý
• 
  generál Bedřich Neumann
• 
  generál Alois Eliáš
• 
  plukovník gšt. Josef Pták
• 
  podplukovník gšt. Václav Kropáček

• STEHLÍK, Eduard. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-01. ISBN 80-7278-233-9. Kapitola s životopisnými údaji plukovníka generálního štábu Antonína Hrona (2 stránky), s. 105, 106. Archivováno 1. 1. 2014 na Wayback Machine
• Vojenský úřad pro veterány válek a odboje. Vlast a čest byly jim dražší nežli život. 1. vyd. Karlov 190, 544 01 Dvůr Králové nad Labem, tisk: ARPA Dvůr Králové n. L.: Ing. Jan ŠKODA - FORTprint, vydavatelství a nakladatelství fortifikační literatury, 2000. 255 s. Dostupné online. ISBN 80-86011-12-7. Kapitola s životopisnými údaji plukovníka generálního štábu Antonína Hrona (2 stránky), s. 66, 67.
• ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc (1941–1943). 3., uprav. vyd. Praha: Laguna, 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939–1941, 351 s.; 1941–1943, 253 s.; 1943–1945, 415 s.); toto je druhý svazek..
• ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha.
• ELIÁŠOVÁ, Jaroslava, PASÁK, Tomáš a PASÁKOVÁ, Jana, ed. Heydrich do Prahy – Eliáš do vězení: [dosud nepublikované svědectví z období protektorátu]. Vydání 1.; Praha: Práh, 2002; 244 stran, [24] stran obrazových příloh; ISBN 80-7252-058-X
• TOMÁŠEK, Dušan a KVAČEK, Robert. Generál Alois Eliáš: jeden český osud. Vydání 1. Praha: Epocha, 1996. 107 stran, [8] stran obrazových příloh; Portréty; svazek 5. ISBN 80-902129-5-6
• PASÁK, Tomáš, ed. Generál Alois Eliáš a odboj. Praha: Melantrich, 1991. 40 stran; Slovo k historii; ročník 1991, číslo 27
• PASÁK, Tomáš. Pod ochranou říše. Praha: Práh, 1998. 429 stran, [32] stran obrazových příloh; ISBN 80-85809-88-5

• Božena Kropáčková
• Václav Kropáček (voják)
• Josef Pták

• Vojenský ústřední archiv (VÚA) – Vojenský historický archiv (VHA), sbírka KL;
• Ministerstvo obrany České republiky (MO ČR) – oddělení pro vydávání osvědčení podle Zákona číslo 255/1946 Sbírky, spis Antonína Hrona