Josef Pták

Josef Pták se narodil v rodině místního rolníka v Lubech u Klatov. V letech 1905 až 1913 studoval české reálné gymnázium v Klatovech. Po maturitě 8. března 1913 zahájil studium učitelských oborů (přírodopis a chemie) na filozofické fakultě české univerzity v Praze. Po čtyřech semestrech studia byl odveden a 19. června 1915 přidělen jako jednoroční dobrovolník k c. k. pěšímu pluku číslo 11 v Gyule. Na podzim roku 1915 prošel školou pro poddůstojníky pěchoty v záloze v Káransebesi. Na italskou frontu odešel s 18. pochodovým praporem 3. ledna 1916.[2]

Na italské frontě působil Josef Pták na funkcích nižších velitelů: velitel pěší čety, velitel čety oddílu vrhačů plamenů, velitel minometné čety a velitel čety technické roty. V hodnosti poručíka pěchoty v záloze padl 21. srpna 1917 do italského zajetí.[2] Do československých legií v Itálii se přihlásil 28. listopadu 1917. O pět měsíců později (25. dubna 1918) byl už zařazen do funkce velitele kulometné čety u 31. československého střeleckého pluku v Itálii a následně se s touto jednotkou účastnil bojů na frontě v jižních Tyrolích a na Piavě. S hodností nadporučíka italských legií se v prosinci 1918 vrátil Josef Pták do osvobozené vlasti.[2]

V prosinci 1918 se v hodnosti nadporučíka zapojil do upevňování hranic jižního Slovenska.[4] Od druhé poloviny roku 1920 působil Josef Pták jako přidělený důstojník 2. oddělení ve štábu 5. divize v Českých Budějovicích.[4] V letech 1921 až 1928 pak následovala nejrůznější funkční zařazení a další působiště po celém Československu.[2][4]

Josef Pták se věnoval také pedagogické činnosti. V období od 31. srpna 1928 do 29. září 1932 přednášel všeobecnou taktiku coby profesor na pražské Válečné škole.[2] Dne 15. října 1935 se stal přednostou 3. oddělení (operačního) Hlavního štábu československé armády v Praze. Za branné pohotovosti státu na podzim roku 1938 tu samou funkci vykonával na hlavním velitelství ve Vyškově.[2][4]

Po rozpuštění československé armády byl dne 21. srpna 1939 převeden jako vrchní rada do odboru na Ministerstvo školství a národní osvěty. Vrchní velitel vojenské ilegální organizace Obrana národa (ON) armádní generál Josef Bílý jej posléze vyslal (jako pozorovatele ON) do Národního souručenství - za protektorátu jediné oficiálně povolené politické strany.[2] Tady se Josef Pták stal členem výboru. Kromě toho působil jako přednosta organizačního oddělení Ústředního vedení ON. Podílel se na vypracování mobilizačního plánu jakož i na všeobecném operačním rozkaze ON.[2][4]

Na plenární schůzi Národního souručenství v budově poslanecké sněmovny (v Rudolfinu) byl dne 14. prosince 1939 zatčen gestapem.[2] Po dobu výslechů byl vězněn v soudní budově na Karlově náměstí a v pankrácké věznici. Zde byl také déle než dva roky vězněn. Během svého pobytu Na Pankráci se stal chodbařem a této funkce využíval k tomu, aby zajišťoval ilegální spojení mezi vězni. To vězněným pomáhalo mařit vyšetřování gestapa.[2] Z pankrácké věznice byl dne 1. července 1943 převezen do Budyšína (Bautzen) a odtud do Drážďan.[2] Vzhledem k tomu, že se vyšetřovatelům nedařilo proti němu shromáždit důkazy, dostal se Josef Pták před soud až na podzim roku 1943.[4] Před senátem Volksgerichtu byl Josef Pták dne 27. října 1943 odsouzen k pěti letům káznice a ke ztrátě čestných práv občanských na dalších pět let. Ke stejnému trestu byl odsouzen plukovník generálního štábu Antonín Hron[2] (před válkou mimo jiné československý vojenský atašé v Berlíně). Podplukovník generálního štábu Václav Kropáček dostal trest smrti.[2][4]

Josef Pták si svůj trest odpykával v Ebrachu, kde pracoval na lesních pracích, v krejčovně a v truhlárně.[4] Po vypršení trestu ovšem nebyl propuštěn, ale jeden měsíc pobýval na policejní stanici v Bambergu[2], odkud byl převezen do trestního tábora Langenzen u Norimberka. Před postupem spojeneckých armád byl tento tábor dne 5. dubna 1945 vyklizen.[4] Plukovník Josef Pták byl začleněn do buchenwaldského transportu, ve kterém prodělal pochod smrti do koncentračního tábora ve Flossenbürgu.[2] Zde dne 12. dubna 1945 podle oficiální zprávy zemřel (spolu s plukovníkem generálního štábu Antonínem Hronem).[4] Jako příčina smrti Josefa Ptáka je uváděna všeobecná vyčerpanost následkem útrap týdenního pochodu smrti.[2][4] Prakticky ihned byla jejich těla zpopelněna v táborovém krematoriu. Jiná verze příčiny úmrtí uvádí, že si na hrdinech odboje vybili svou zlost příslušníci SS a oba dva byli zastřeleni.[4]