Alexandra Pavlovna Ruská

Narodila se jako prvorozená dcera/třetí dítě z deseti potomků ruského cara Pavla I. a jeho druhé ženy, carevny Marie Fjodorovny. Jejími bratry byli např. carové Alexandr I. Pavlovič a Mikuláš I. Ruský. Původně si měla Alexandra vzít za muže švédského krále Gustava IV. Adolfa, ten se však nakonec rozhodl pro Frederiku Bádenskou, sestru Alexandřiny švagrové, carevny Jelizavety Alexejevny.[1] V roce 1799, ve svých šestnácti letech, se provdala za arcivévodu Josefa Antonína Habsbursko-Lotrinského. 4. března roku 1801 porodila dceru; porod byl těžký a k vybavení dítěte bylo nutno použít kleští. Dcerka žila jen několik hodin a nedlouho poté, 16. března, zemřela na horečku omladnic i mladá arcivévodkyně. Původně byla pohřbena ve vídeňské kapucínské hrobce, místě posledního odpočinku příslušníků habsburské dynastie, později byly její ostatky přemístěny do vesnice Üröm v Uhrách. Nad jejím hrobem car Alexandr I., její bratr, nechal postavit pravoslavný kostel.

Dopisy Alexandry jejímu dědečkovi Fridrichu II. Evženu, vévodovi z Württemberska, spolu s dopisy jejích sourozenců, napsané v letech 1795 až 1797, jsou uchovány ve Státním archivu Stuttgart (Hauptstaatsarchiv Stuttgart) ve Stuttgartu v Německu.[2]

Alexandřiny dopisy její švagrové Marii Tereze Neapolské jsou uchovány v Haus-, Hof- und Staatsarchivu ve Vídni v Rakousku.[3]

• Dáma velkokříže Řádu svaté Kateřiny (1783)