Horečka omladnic

Ženě napadené horečkou omladnic výrazně stoupne tělesná teplota, vytvoří se jí vyrážka a rány začnou hnisat. Pravděpodobnost smrti je asi 30 procent.

Od roku 1844 pracoval maďarský lékař německého původu Ignác Filip Semmelweis ve Všeobecné vídeňské nemocnici. Na porodním oddělení, kde působili studenti medicíny, byla úmrtnost rodiček vyšší než v ostatních odděleních. Semmelweis se domníval, že studenti přenášejí na nemytých rukách nemoc z pitevny do ostatních částí nemocnice. Proto nutil studenty mýt si ruce ve chlorovém vápně, což způsobilo, že na horečku omladnic začalo umírat řádově méně žen. V roce 1849 jej propustili a úmrtnost opět vzrostla. Později dostal Semmelweis místo porodníka v Pešti, kde znovu nutil studenty mýt si ruce a pozoroval stejně dobré výsledky. Snažil se dosáhnout obecného uznání pro svá opatření, ale lékaři až na výjimky odmítali připustit, že by nemoc způsobovali sami svýma rukama. Semmelweis navíc nebyl schopen svá pozorování dostatečně vědecky odůvodnit. Postupně se u něj začala projevovat psychická choroba, roku 1865 byl umístěn do ústavu, kde záhy zemřel patrně na následky hrubého zacházení. Jím formulované zásady asepse začaly být obecně přijímány teprve o dekádu později s Pasteurovým objevem mikroskopických původců infekce.

Ještě před Semmelweisem tvrdil také Oliver Wendell Holmes, že se mikrobi šíří na nemytých rukách, ale v praxi prevenci nezkoušel. Skotský lékař Alexander Gordon už roku 1795 publikoval dílo, kde připouštěl, že on sám jako porodník mohl být přenašečem infekce.

• Jakub Kolečko

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Horečka omladnic na Wikimedia Commons