Alexander z Schönburg-Hartensteinu
Alexander z Schönburg-Hartensteinu (Josef Alexander Heinrich Otto Fürst von Schönburg-Hartenstein, 5. března 1826 ve Vídni – 1. říjen 1896 ve Vídni) byl rakousko-uherský diplomat a politik. Vlastnil statky v Čechách, patřil mu mimo jiné zámek Červená Lhota.
Alexander z Schönburg-Hartensteinu | |
---|---|
Rakouský vyslanec v Bavorsku | |
Ve funkci: 1859 – 1863 | |
Předchůdce | Edmund Hartig |
Nástupce | Gustav Blome |
Rakouský vyslanec v Bádensku | |
Ve funkci: 1855 – 1859 | |
Předchůdce | Josip Filipović |
Nástupce | Ferdinand Trauttmansdorff |
Stranická příslušnost | |
Členství | Německá ústavní strana |
Narození | 5. března 1826 Vídeň Rakouské císařství |
Úmrtí | 1. října 1896 (ve věku 70 let) Vídeň Rakousko-Uhersko |
Choť | (1855) Karolína Marie z Liechtensteinu (1836–1885) |
Rodiče | Heinrich Eduard von Schönburg a Aloisia Eleonore Schönburg-Hartenstein |
Děti | Alois ze Schönburg-Hartensteinu Johann Schönburg-Hartenstein Marie ze Schönburg-Hartensteinu |
Příbuzní | Alexandr ze Schönburg-Hartensteinu, Margarethe von Schönburg-Hartenstein, Princess Karoline of Schönburg-Hartenstein a Marie Theresie von Schönburg-Hartenstein (vnoučata) |
Profese | diplomat a politik |
Commons | Alexander von Schönburg-Hartenstein |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
Pocházel ze staré šlechtické rodiny Schönburg-Hartensteinů usazené mimo jiné v Čechách. Narodil se jako starší syn knížete Eduarda Schönburg-Hartensteina (1787–1872) a jeho druhé manželky Ludoviky, rozené princezny Schwarzenbergové (1803–1884). Od mládí působil v diplomacii Rakouska, kariéru započal v roce 1847 jako atašé v Haagu, v roce 1849 v Londýně a v roce 1850 v Berlíně. V roce 1851 byl jmenován honorárním legačním sekretářem. Od roku 1852 působil v Paříži jako vyslanecký sekretář. V letech 1855–1859 byl rakouským vyslancem v Bádensku se sídlem v Karlsruhe a poté byl v letech 1859–1863 vyslancem v Bavorsku se sídlem v Mnichově. Po ukončení činnosti v Mnichově se na vlastní žádost stáhl do ústraní na své statky, které vlastnil v Čechách. V letech 1872–1882 byl poslancem Českého zemského sněmu. Po otcově úmrtí zdědil titul knížete a stal se též dědičným členem rakouské Panské sněmovny (1872). Patřil k významným představitelům Strany ústavověrného velkostatku a v Čechách, později i ve Vídni zprostředkovával jednání o česko-německém vyrovnání (punktace).[1] Od roku 1879 až do smrti byl prvním místopředsedou Panské sněmovny. Z čestných hodností dosáhl titulů c. k. komořího (1854) a později c. k. tajného rady (1869).[2] V roce 1878 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna. [3]
Majetkové a rodinné poměry
Po otci byl majitelem velkostatků v Čechách, jeho majetkem byl mimo jiné zámek Červená Lhota.[4] V roce 1881 koupil ve východních Čechách velkostatek Miletín, kde vzápětí přistoupil k přestavbě zámku.[5][6]
V červnu 1855 se ve Vídni oženil s princeznou Karolínou Lichtenštejnovou (1836–1885), dcerou knížete Aloise II. z Lichtenštejna. Karolína se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z jejich manželství se narodilo šest dětí:
- 1. Ludovika Marie Terezie (1856–1932), dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1879 Bertram kníže Quadt-Wykradt (1849–1927), dědičný člen horní komory parlamentu ve Württembersku a Bavorsku, plukovník pruské armády, 1901 povýšen na knížete v Německém císařství
- 2. Františka de Paula Marie Karolína (1857–1926), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, nositelka Alžbětina řádu ∞ 1876 Evžen hrabě Černín z Chudenic (1851–1925), c. k. tajný rada, komoří, dědičný člen rakouské Panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna, majitel velkostatků Jindřichův Hradec, Petrohrad, Krásný Dvůr, Chudenice atd.[7]
- 3. Alois Maria Alexander (1858–1944), rakousko-uherský generálmajor, ministr obrany Rakouské republiky, ∞ 1887 Johanna hraběnka Colloredo-Mannsfeld (1867–1938), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, čestná dáma Maltézského řádu
- 4. Marie Terezie Ludovika (1861–1945), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1885 Eduard princ z Auerspergu (1863–1956), JUDr.
- 5. Eduard Otto Maria Alexander (1863–1903)
- 6. Jan Maria Alois Otto (1864–1937), diplomat, c. k. tajný rada, komoří, vyslanec v Rumunsku 1906–1911, velvyslanec ve Vatikánu 1911–1918, rytíř Řádu zlatého rouna, ∞ 1897 Sophie princezna Oettingen-Wallerstein (1878–1944), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže
Odkazy
Reference
- Kolektiv: Ve znamení Merkura. Šlechta českých zemí v evropské diplomacii; Národní památkový ústav České Budějovice, 2020; s. 487 ISBN 978-80-87890-31-8
- Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882, Vídeň, 1882; s. 206, 211 dostupné online
- LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých, (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 276
- PROCHÁZKA, Johann von: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, Praha, 1891; s. 511–513 dostupné online
- KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 3. díl; Praha, 1998 s. 896–897 ISBN 80-85983-12-5
- Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 302–303
- Almanach českých šlechtických rodů; Praha, 2010; s. 118 ISBN 978-80-85955-39-2
Literatura
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexander z Schönburg-Hartensteinu na Wikimedia Commons
- Alexandr Schönburg-Hartenstein na webu rakouského parlamentu
- Rodokmen rodu Schönburg-Hartensteinů