Alexander z Schönburg-Hartensteinu

Alexander z Schönburg-Hartensteinu (Josef Alexander Heinrich Otto Fürst von Schönburg-Hartenstein, 5. března 1826 ve Vídni1. říjen 1896 ve Vídni) byl rakousko-uherský diplomat a politik. Vlastnil statky v Čechách, patřil mu mimo jiné zámek Červená Lhota.

Alexander z Schönburg-Hartensteinu
Rakouský vyslanec v Bavorsku
Ve funkci:
1859  1863
PředchůdceEdmund Hartig
NástupceGustav Blome
Rakouský vyslanec v Bádensku
Ve funkci:
1855  1859
PředchůdceJosip Filipović
NástupceFerdinand Trauttmansdorff
Stranická příslušnost
ČlenstvíNěmecká ústavní strana

Narození5. března 1826
Vídeň
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí1. října 1896 (ve věku 70 let)
Vídeň
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Choť(1855) Karolína Marie z Liechtensteinu (1836–1885)
RodičeHeinrich Eduard von Schönburg a Aloisia Eleonore Schönburg-Hartenstein
DětiAlois ze Schönburg-Hartensteinu
Johann Schönburg-Hartenstein
Marie ze Schönburg-Hartensteinu
PříbuzníAlexandr ze Schönburg-Hartensteinu, Margarethe von Schönburg-Hartenstein, Princess Karoline of Schönburg-Hartenstein a Marie Theresie von Schönburg-Hartenstein (vnoučata)
Profesediplomat a politik
CommonsAlexander von Schönburg-Hartenstein
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Pocházel ze staré šlechtické rodiny Schönburg-Hartensteinů usazené mimo jiné v Čechách. Narodil se jako starší syn knížete Eduarda Schönburg-Hartensteina (1787–1872) a jeho druhé manželky Ludoviky, rozené princezny Schwarzenbergové (1803–1884). Od mládí působil v diplomacii Rakouska, kariéru započal v roce 1847 jako atašé v Haagu, v roce 1849 v Londýně a v roce 1850 v Berlíně. V roce 1851 byl jmenován honorárním legačním sekretářem. Od roku 1852 působil v Paříži jako vyslanecký sekretář. V letech 1855–1859 byl rakouským vyslancem v Bádensku se sídlem v Karlsruhe a poté byl v letech 1859–1863 vyslancem v Bavorsku se sídlem v Mnichově. Po ukončení činnosti v Mnichově se na vlastní žádost stáhl do ústraní na své statky, které vlastnil v Čechách. V letech 1872–1882 byl poslancem Českého zemského sněmu. Po otcově úmrtí zdědil titul knížete a stal se též dědičným členem rakouské Panské sněmovny (1872). Patřil k významným představitelům Strany ústavověrného velkostatku a v Čechách, později i ve Vídni zprostředkovával jednání o česko-německém vyrovnání (punktace).[1] Od roku 1879 až do smrti byl prvním místopředsedou Panské sněmovny. Z čestných hodností dosáhl titulů c. k. komořího (1854) a později c. k. tajného rady (1869).[2] V roce 1878 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna. [3]

Majetkové a rodinné poměry

Po otci byl majitelem velkostatků v Čechách, jeho majetkem byl mimo jiné zámek Červená Lhota.[4] V roce 1881 koupil ve východních Čechách velkostatek Miletín, kde vzápětí přistoupil k přestavbě zámku.[5][6]

V červnu 1855 se ve Vídni oženil s princeznou Karolínou Lichtenštejnovou (1836–1885), dcerou knížete Aloise II. z Lichtenštejna. Karolína se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z jejich manželství se narodilo šest dětí:

Odkazy

Reference

  1. Kolektiv: Ve znamení Merkura. Šlechta českých zemí v evropské diplomacii; Národní památkový ústav České Budějovice, 2020; s. 487 ISBN 978-80-87890-31-8
  2. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882, Vídeň, 1882; s. 206, 211 dostupné online
  3. LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých, (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 276
  4. PROCHÁZKA, Johann von: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, Praha, 1891; s. 511–513 dostupné online
  5. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 3. díl; Praha, 1998 s. 896–897 ISBN 80-85983-12-5
  6. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 302–303
  7. Almanach českých šlechtických rodů; Praha, 2010; s. 118 ISBN 978-80-85955-39-2

Literatura

  • R. Luft: Schönburg-Hartenstein (Josef) Alexander Fürst von. V: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 11, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1999, ISBN 3-7001-2803-7, S. 60 a 61 f. str.60 a str.61

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.