Alois Schönburg-Hartenstein

Alois kníže Schönburg-Hartenstein (21. listopadu 1858 v Karlsruhe - 20. září 1944 v Hartensteinu), celým jménem Eduard Alois Maria Alexander Konrad Schönburg-Hartenstein, pocházel z rodu Schönburg-Hartenstein.

Příbuzenstvo
manželka Johanna Colloredo-Mannsfeld
syn Alexander Schönburg-Hartenstein
dcera Aglaë Schönburg-Hartenstein
syn Hieronymus Joseph Aloys Maria Schönburg-Hartenstein
dcera Karoline Franziska Maria Schönburg-Hartenstein
dcera Marie Theresie Schönburg-Hartenstein
dcera Margarethe Schönburg-Hartenstein
dcera Isabella Josephine Maria Schönburg-Hartenstein
otec Josef Alexander Heinrich Otto kníže Schönburg-Hartenstein
matka Karoline von und zu Liechtenstein
bratr Johan Schönburg-Hartenstein
sestra Franziska Schönburg-Hartenstein
Alois ze Schönburg-Hartensteinu
Narození21. listopadu 1858
Karlsruhe
Úmrtí20. září 1944 (ve věku 85 let)
Hartenstein
Povolánídůstojník a politik
Oceněníkomandér Vojenského řádu Marie Terezie (1927)
Politická stranaVaterländische Front
ChoťJohana z Colloredo-Mannsfeldu (od 1887)
DětiAlexandr ze Schönburg-Hartensteinu
Markéta Alžběta ze Schönburg-Hartensteinu
Karolína Františka ze Schönburg-Hartensteinu
Marie Terezie ze Schönburg-Hartensteinu
RodičeAlexander z Schönburg-Hartensteinu a Karolína Marie z Lichtenštejna
PříbuzníJohann Schönburg-Hartenstein, Marie ze Schönburg-Hartensteinu a Ludovika Prinzessin von Schönburg-Hartenstein (sourozenci)
Alexander, 8th Prince of Schönburg-Hartenstein[1], Aloys, Hereditary Prince von Schönburg-Hartenstein[1], Hieronymus, 7th Prince of Schönburg-Hartenstein[1] a Prince Constantin Rudolf of Schönburg-Hartenstein[1] (vnoučata)
Funkcečlen Panské sněmovny (od 1897)
ministr obrany
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Do školy chodil na Jezuitské gymnázium v Kalksburgu a na Skotském gymnázium ve Vídni a na kadetní školu v Drážďanech. Po návratu do Rakouska nastoupil ke 14. dragounskému pluku v hodnosti poručíka. V letech 1884-1886 absolvoval Válečnou školu ve Vídni. Od roku 1886 byl štábním důstojníkem generálního štábu a v letech 1891-1893 pracoval v evidenční kanceláři. Pak sloužil 2 roky u 2. dragounského pluku. Od listopadu 1895 do listopadu 1897 byl vojenským atašé na rakouském vyslanectví v Berlíně. V letech 1899 až 1913 byl předsedou Rakouského červeného kříže.

První světová válka

V roce 1914 se účastnil bitvy u Zloczowa v XI. armádním sboru 3. armády. Ve svazku XIV. armádního sboru se vyznamenal v prosinci 1914 v bitvě u Limanowa–Lapanowa, kde se svou brigádou zabránil 3. ruské armádě ve vstupu do Slezska.

26. prosince 1914 převzal od Karla Gelba von Siegesstern velení 6. pěší divize. S tou byl nasazen v rámci 3. armády v Karpatech a u Nadvorna na frontě u Dněstru. Koncem dubna 1915 převzal krátkodobě velení nad sborem Ljubičić, který byl přejmenován na sbor Schönburg. V červnu 1915 byla jeho divize převelena do Doberetze v Bukovině a zde se bránil útokům 9. ruské armády. V listopadu 1915 opustil sbor Schönburg ruskou frontu a následoval 6. pěší divizi do Itálie. V 5. bitvě na Soči byly jeho jednotky nasazeny u San Martino. V Červenci 1916 převzal velení nad XX. armádním sborem. Od ledna do srpna 1917 velel XIV. armádnímu sboru se kterým bránil Jižní Tyrolsko. Od 22. srpna 1917 velel IV. armádnímu sboru na sočské frontě. V polovině října 1917 odvrátil italské útoky na Monte San Gabriele.

V roce 1918 byl 16. listopadu novým vedením státu (kancléř Karl Renner) propuštěn z armády a 1. prosince 1918 byl penzionován.

První republika

V roce 1927 mu byl udělen Vojenský řád Marie Terezie za boje na Soči.

Za druhé vlády Dollfuse působil na ministerstvu obrany od 12. března 1934 do 10. července jako ministr obrany. Za Rakouské občanské války byl zodpovědný za nasazení armády. V roce 1936 odešel z politiky a stáhnul se do ústraní.

Odkazy

Reference

  1. Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Literatura

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.