Alexander Hess

Po složení maturitní zkoušky v roce 1916 byl odveden do rakousko-uherské armády a v postavení jednoročního dobrovolníka a později kadeta u c. a k. pěších pluků č. 88 a 102 prodělal ve funkci velitele čety boje na ruské a italské frontě. Utrpěl několik zranění a v září 1918 byl povýšen do hodnosti poručíka a přeložen k týlovému praporu 102. pěšího pluku ve štýrském městě Hartberg. Po skončení první světové války a návratu do vlasti se přihlásil k další činné službě v československé armádě, kde nastoupil službu u pěšího pluku č. 48 v Benešově. Již 31. 12. 1918 byl demobilizován a začal studovat strojnictví na ČVUT v Praze, 30. června 1919 však byl povolán k další službě v armádě, a do dubna roku 1920 sloužil u pěšího pluku č. 17, nejprve v Jindřichově Hradci a později v Žilině.[2]

Prvního května 1920 se dobrovolně přihlásil k letectvu. Nejprve prošel kursem leteckých pozorovatelů ve Vzduchoplaveckém učilišti v Chebu, a po povýšení na nadporučíka letectva byl převelen k letecké rotě 1 leteckého pluku č. 2 dislokované v Olomouci. V roce 1924 absolvoval pilotní výcvik následovaný kursem pro piloty stíhacích letounů, načež nastoupil k 33. stíhací letce leteckého pluku č. 2. Od ní byl v září 1924 přeložen k 2. pozorovací letce leteckého pluku č. 1, dislokované na letišti Praha-Kbely. Již 31. ledna 1925 byl jmenován velitelem 32. stíhací letky a následovalo několik dalších umístění ve funkci velitele letky. Krátce také, již v hodnosti kapitána, působil u detašmánu československých letadel v Boce Kotorské v Království SHS, vybaveného plovákovými letouny určenými k vlekání terčů pro výcvik protiletadlového dělostřelectva. Mezi lety 1934 a 1937 působil jako výcvikový referent v hodnosti štábního kapitána na III. (leteckém) odboru MNO a v roce 1936 absolvoval studijní stáž u letectva Francie. Byl povýšen na majora a po absolvování kursu pro velitele oddílů a vojskových těles přeložen k leteckému pluku č. 4 jako velitel peruti.[2]

Veřejnou známost v meziválečném období mu zjednalo i působení v oblasti sportovního letectví, zahájené již jeho účastí na IV. ročníku Rychlostního závodu o cenu prezidenta republiky v roce 1926, v jehož kategorii „C“ zvítězil s letounem Aero A-11.[3] Téhož roku ztvárnil také hlavního hrdinu v československém leteckém filmu „Slavia L-BROX aneb Románek letcův“,[p 1][3] uvedeném do kin roku 1927.[4]

Ve 30. letech se národní reprezentační družstva pod jeho vedením úspěšně zúčastnila letecké soutěže uspořádané u příležitosti[5] XI. olympijských her roku 1936 v Berlíně a roku 1937 IV. ročníku Mezinárodního leteckého meetingu v Curychu.[2]

V době mnichovské krize a československé mobilizace na podzim 1938 byl velitelem polní stíhací peruti III/4,[p 2] složené ze stíhacích letek č. 46, 47 a 48 a vybavené Aviemi B-534.[2][6]

Po německé okupaci českých zemí se nesmířil se vzniklou situací, při nuceném rozpouštění své jednotky, dislokované tehdy na letišti v Pardubicích, vyzval její mužstvo a důstojníky k zapojení do odboje, a v lednu 1940 unikl z tzv. Protektorátu do exilu. Ve Francii, kam dospěl 21. února 1940, působil od půli dubna na základně letectva v Chartres, kde probíhal výcvik československých stíhačů na francouzských strojích. Po zahájení německého útoku na západní frontě se podílel na vzdušné obraně této základny jako příslušník lokální Escadrille légere de défense Chartres,[7] ale vzhledem k překotnému vývoji situace se již nedostal k prvoliniové jednotce. Po kolapsu francouzského odporu se, spolu se skupinou dalších československých letců, mezi 19. a 23. červnem 1940 přesunul z Bordeaux do Falmouthu v Cornwallu na palubě lodi Arry Scheffer.[2]

Ve Spojeném království se tato skupina stala základem pro vznik 310. (československé) peruti Royal Air Force, jejímž prvním československým velitelem[p 3] se Alexander Hess, v hodnosti Squadron Leader, 12. července 1940 stal, přestože jeho tehdejší věk (42 let) značně převyšoval obvyklou hranici pro aktivní stíhací piloty.[p 4] V čele této jednotky, vybavené stroji Hawker Hurricane, a operující ze základny RAF Duxford, se od 26. srpna 1940 účastnil bitvy o Británii. Během bitvy mu byly dva nepřátelské letouny přiznány jako sestřelené a jeden jako poškozený, a ačkoliv byl sám 15. září sestřelen během velkého střetnutí mezi stíhači RAF a Luftwaffe nad Londýnem,[p 5] neutrpěl zranění a podařilo se mu zachránit padákem. Za své zásluhy a iniciativu v boji byl dekorován Československým válečným křížem a 27. října 1940 britským Záslužným leteckým křížem (DFC), kterým byl oceněn jako jeden ze dvou historicky prvých Čechoslováků.[p 6] Postavení velitele 310. peruti zastával do konce února 1941, kdy funkci velitele jednotky předal S/Ldr Františku Weberovi, a po povýšení na podplukovníka letectva začal od 1. března vykonávat funkci československého styčného důstojníka u velitelství Fighter Command v Bentley Priory nedaleko Stanmore. V této funkci byl povýšen do britských hodností Wing Commander a později Group Captain. Ke dni 1. ledna 1942 opustil Bentley Priory i Royal Air Force, a stal se československým leteckým atašé nejprve na ambasádě ve Washingtonu, a posléze mezi zářím 1945 a únorem 1946 zastával tutéž funkci v Ottawě. Již 7. března 1945 byl povýšen do hodnosti plukovníka letectva.[2]

Po návratu do Československa nejprve od května 1946 krátce působil na ministerstvu národní obrany jako přednosta „Studijní skupiny při velitelství letectva“,[p 7][10] a poté byl od 30. 11. 1946 jmenován velitelem letectva Vojenské oblasti 2 (v srpnu 1947 přejmenováno na II. letecký sbor) se stanovištěm velitelství v Českých Budějovicích. Po únorovém převratu byl již 27. 2. 1948 odeslán na dovolenou a k 1. červnu 1948 přeložen do výslužby.[2]

V červnu 1948 odešel podruhé ilegálně do exilu a v roce 1949 se stal členem Rady svobodného Československa. Pracoval pak jako technický poradce společnosti Pan American World Airways na letištích La Guardia a Johna Fitzgeralda Kennedyho až do roku 1965, kdy odešel do důchodu. Zemřel v roce 1981 a pohřben je v československém oddělení Brookwoodského hřbitova u Londýna.[2]

Po roce 1989 byl v Československu posmrtně rehabilitován a 10. září 1991 in memoriam povýšen do hodnosti generálmajora.[2] V roce 2021 mu byl in memoriam propůjčen Řád Bílého lva vojenské skupiny I. třídy.[11]

• HESS, Alexander. Byli jsme v bitvě o Anglii. New York, Praha: [s.n.], 1943, 1947, 1990, 2006.
• IRRA, Miroslav. České Budějovice a československé vojenské letectvo v letech 1945 – 1950. České Budějovice: Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, 2006. ISBN 978-80-86260-61-7.
• RAJLICH, Jiří. Generál Alexander Hess. Nevojice: Jakab Publishing, 2018. ISBN 978-80-87350-25-6.
• RAJLICH, Jiří. HESS Alexander. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-01-01. ISBN 80-7278-233-9. S. 93–94.

• 310. československá stíhací peruť RAF
• Československé perutě v RAF

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexander Hess
• Osoba Alexander Hess ve Wikicitátech
• Alexander Hess na www.aces.safarikovi.cz
• Alexander Hess na www.valka.cz