Alessandro Nesta

Nestovo fotbalové dospívání bylo provázáno s Laziem Řím. Za římský velkoklub poprvé nastoupil 13. března 1994 proti Udinese, to vedl Římany legendární hráč a i kouč Dino Zoff.[3] Během tréninku v dubnu 1994 omylem zranil svého spoluhráče Paula Gascoigneho.[2] Průlom nastal v ročníku 1995/96, kdy klub vedl Zdeněk Zeman. Český kouč vyznávající útočnou hru svěřil Nestovi roli tzv. protagonisty, kdy byl útok budován už ze zadních řad.[3] Nesta nastoupil do 23 zápasů Serie A. V roce 1997 se stal kapitánem, tuto roli mu svěřil švédský trenér Sven-Göran Eriksson. Nesta a spol. se dokázali probojovat do finále Poháru UEFA na jaře 1998, kde na Lazio čekal milánský Inter. Ani Nesta ani jeho tradiční partner ve stoperské dvojici Paolo Negro neubránili útočné duo soupeře v podobě Ronaldo–Zamorano, kteří po jedné brance zařídili vysokou výhru 3:0 na trávníku pařížského stadionu Parc des Princes.[4]

V ročníku 1998/99 Lazio málem získalo Scudetto (ligový titul), skončilo jediný bod za vítězným AC Milán. Pomyslnou náplastí byl triumf v evropském Poháru vítězů pohárů, pro Nestu vůbec první evropská trofej.

Mistrem Itálie se stal v ročníku 1999/00. V tomto období tvořil stoperskou dvojici se Sinišou Mihajlovićem.

Finanční potíže Lazia dovedly klubového prezidenta Sergia Cragnottiho k rozhodnutí prodat hvězdy včetně 26letého Nesty. Sám Nesta netoužil odejít a předtím několik větších klubů odmítl,[5] přesto nakonec k přestupu došlo a Lazio za Nestu inkasovalo 21 milionů liber.[6] Nestovým zaměstnavatelem se stal AC Milán Silvia Berlusconiho, v jehož obraně působili Paolo Maldini či Roque Júnior. Podepsal kontrakt na pět let, tedy do roku 2007.[6]

Debutové ligové utkání ve dresu Rossoneri odehrál v září na hřišti Modeny již v 1. kole Serie A.[7]

Společně se zkušenými italskými zadáky Maldinim a Costacurtou pomohl Milánu dosáhnout semifinále Ligy mistrů. První utkání proti Interu dopadlo bezbrankovou remízou, odveta pak remízou 1:1. Pravidlo venkovních gólů posunulo dále AC, přestože se obě střetnutí hrála na stejném stadionu. Finálové klání s Juventusem bylo vyrovnané a skončilo i po prodloužení 0:0, v penaltovém rozstřelu pak uspělo milánské mužstvo.[8]

Začátek dalšího běhu odstartovali Rossoneri prohrou v italském superpoháru s Juventusem, kdy Nesta nastoupil tradičně po boku Paola Maldiniho s krajními obránci v podobách Kaladzeho a Cafú. Nerozhodnuté prodloužení vyústilo v penaltový rozstřel, kde uspěli poměrem 6:5 Bianconeri. Nesta svoji penaltu proměnil.[9] Na konci srpna Nesta odehrál celé utkání evropského superpoháru proti Portu, tentokráte AC Milán vyhrál 1:0.[10] AC Milán se v lize rozjel a porážku zaznamenal až 21. prosince doma proti Udinese. Projevila se Nestova důležitost pro defenzívu, neboť tentokráte chyběl a na jeho místo se postavil Laursen, později nahrazený Costacurtou.[11] Zranění jej připravilo též o prosincové utkání Interkontinentálního poháru 2003 proti Boca Juniors, kde AC Milán opět neuspělo v penaltovém rozstřelu. Na začátku ledna ještě zameškal ligový souboj s AS Řím,[12] ale jeho mužstvo si poradilo a vyhrálo 2:1. V únoru si zahrál v derby proti Interu Milán a jeho tým navázal na podzimní výhru 3:1 nad městským rivalem, tentokráte vyhrál 3:2. Přibližně v 75. minutě Nesta nuceně střídal kvůli zranění, odcházel však jako jeden z nejlepších na trávníku.[13] Byl nucen vynechat následující ligové kolo proti Laziu (výhra 1:0). Ve čtvrtfinále Ligy mistrů se Nestův tým utkal s Deportivem La Coruña a po domácí výhře 4:1 vše směřovalo k postupu dále. Na Riazoru ale Italové narazili a v prvním poločase prohrávali již 0:3 (za tohoto stavu postupoval španělský klub). Nesta těsně před přestávkou podcenil dlouhý nákop Moliny a Albert Luque se nemýlil.[14] Ve druhém poločase završil výhru 4:0 Fran a AC Milán se připravil o možnost obhájit.[15] Na domácí scéně už AC Milán nezaváhal a získal Scudetto poprvé od roku 1999.

Italský mistr načal další sezónu výhrou 3:0 nad Laziem Řím v italském superpoháru. Nesta odehrál celé utkání ve stoperské dvojici s Jaapem Stamem.[16] Ve třetím kole Serie A se obraně Milána nepovedlo domácí utkání s Messinou, která na San Siru vyhrála 2:1.[17] Na konci října v derby proti Interu Nesta zvládl pokrýt soupeřova útočníka Adriana a utkání tak skončilo nerozhodně 0:0.[18]

První tři skupinová utkání v Lize mistrů proti Šachtaru Doněck, Celticu a Barceloně dospěla k vítěznému konci. Přes prohru 1:2 na Camp Nou se hráči AC Milán probojovali do osmifinále, kde změřili síly s Manchesterem United. Kanonýra Ševčenka na Old Trafford zastoupil Hernán Crespo, který zařídil cenné vítězství 1:0. Nesta obdržel v prvním poločase žlutou kartu po zákroku na Ryana Giggse.[19] Odvetu milánská obrana znovu zvládla a gól Crespa rozhodl i tento zápas. Čtvrtfinále přineslo další derby proti Interu. První klání dopadlo lépe pro AC, které si do odvety vytvořilo dvougólový náskok.[20] V tom druhém se vrátil obávaný Adriano, který Nestovi působil další obtíže, ale Nestův partner ve stoperské dvojici Stam dokázal jeho úsilí bránit.[21] Zápas provázely sporné situace a kontroverzní rozhodnutí, nakonec byl ukončen okolo 75. minuty, když byla např. hozena pyrotechnika na hřiště, která gólmana Didu minula jen těsně. UEFA tak zápas ukončila s výsledke 0:0 a AC Milán tak postoupil do semifinále.[21] Úvodní zápas proti PSV Eindhoven Nesta nemohl odehrát kvůli obdržené žluté kartě v odvetě s Interem. Do odvety již nastoupil a přes jeho přítomnost se PSV podařilo doma zvítězit 3:1. AC Milán postoupil do finále jen kvůli pravidlu venkovních gólů.[22] Finálové utkání se konalo v Istanbulu. Trenér Carlo Ancelotti spároval Nestu se Stamem, na levém kraji obrany zahrál Maldini, vpravo Cafú a už v první minutě vedl AC Milán nad Liverpoolem 1:0.[23] Ve 38. minutě se Luis Garcia dostal ke střele a trefil Nestovu ruku anebo loket, což fotbalisty Liverpoolu přimělo dožadovat se penalty. Následný milánský protiútok byl zakončen Crespovým gólem na 2:0.[23][24] Po poločase milánský celek vedl již 3:0, ale Liverpool otočil výsledek na 3:3 a zápas dospěl do prodloužení, ve kterém gól nepadl. Nesta, Stam i Maldini patřili k lepším hráčům na hřišti a poradili si s útočníky Barošem i Cissém (Cissé vystřídal Baroše),[25] tým ale ve druhém poločase „zradila“ záložní řada.[23] V penaltovém rozstřelu uspěli fotbalisté anglického klubu, poté co klíčovou penaltu neproměnil Ševčenko.[23] Ani v italské lize se nepodařilo vyhrát, tým skončil druhý za Juventusem.

• z Lazia Řím do AC Milán za 31 milionů eur (21 milionů liber)[6][26]

• 3× vítěz italské ligy (1999/00, 2003/04, 2010/11)
• 3× vítěz italského poháru (1997/98, 1999/00, 2002/03)
• 4× vítěz italského superpoháru (1998, 2000, 2004, 2011)
• 2× vítěz Ligy mistrů (2002/03, 2006/07)
• 1× vítěz Pohár PVP (1998/99)
• 3× vítěz evropského superpoháru (1999, 2003, 2007)
• 1× vítěz mistrovství světa klubů (2007)

• 3× na MS (1998, 2002, 2006 - zlato)
• 3× na ME (1996, 2000 - stříbro, 2004)
• 1× na OH (1996)
• 1× na ME 21 (1996 - zlato)

• 4× nejlepší obránce ligy (1999/00, 2000/01, 2001/02, 2002/03)
• 1× talent roku (1997/98)
• 1× nejlepší obránce UEFA (2003)
• Tým roku Serie A – 2010/11[57]
• All Stars Team UEFA (2002, 2003, 2004, 2007)[58]
• All Stars Team FIFpro (2005, 2007)
• All Stars Team ESM (2000/01)
• All Stars Team ME (2000)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alessandro Nesta na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarkt.com (anglicky)
• Profil hráče na World Football (anglicky)