Christiane Thun-Salm

Hraběnka Christiane (Kristýna) se narodila 12. června 1859 na dokském zámku jako dcera Marie Leopoldiny ze Schwarzenbergu a Arnošta Františka hraběte z Valdštejna-Vartenberka,[3] příslušníka dokské větve rodu Valdštejnů-Vartenberků, odvozujících svůj původ od starého českého rodu Markvarticů.[4] Na zámku v Doksech strávila své dětství a mládí.

Christiane Thun-Salm s manželem

V roce 1878 se provdala za hraběte Josefa Osvalda II. Thun-Hohensteina,[3] který od roku 1897 připojoval ke svému jménu ještě matčino rodové jméno Salm-Reifferscheidt. Svatba se konala 3. března 1878 v Praze v kostele svatého Tomáše na Malé Straně. Po svatbě se odstěhovala do Klášterce nad Ohří, kde její manžel spravoval své panství a zároveň od roku 1876 vykonával funkci starosty města. V dalších letech se politicky angažoval i jako poslanec Českého zemského sněmu. V manželství s Josefem Osvaldem II. Thun-Hohensteinem se hraběnce Kristýně narodili tři synové – Josef Osvald III. (1879), Adolf Maria (1880) a Pavel (1884).

Hraběnka Kristýna byla od mládí literárně nadaná. Psala německy, svá díla publikovala pod jménem Christiane Thun-Salm. Nejznámější se stala díky svým divadelním hrám, které byly uváděny v řadě evropských měst – ve Vídni, Budapešti, Berlíně, Mnichově, Drážďanech nebo v Praze. Její první hrou byl „Pán a sluha“, kterou zveřejnila v roce 1891. Proslulost jí přinesla zejména hra „Císařův sen“ („Des Kaisers Traum“), kterou napsala v roce 1898 u příležitosti jubilea padesáti let panování císaře Františka Josefa I. Císař se osobně zúčastnil premiéry hry ve vídeňském Burgtheatru a navštívil i představení, které bylo uspořádáno ve Vídni o deset let později.[3]

Christiane Thun-Salm psala také pohádky a povídky. Sbírka jejích povídek „Co babička vyprávěla“ vyšla v němčině a v italštině, do češtiny byla přeložena pod názvem „Drobné povídky“ v roce 1896. Motivy pro své povídky a pohádky nezřídka čerpala ze vzpomínek na život na dokském zámku, po němž se jí později hodně stýskalo, jak mj. vyplývá i z korespondence mezi ní a jejím otcem.[3] Tyto motivy se objevují například v novele „Nový domácí učitel“ nebo v povídce „Dřevěná paní“. Udržovala též korespondenci s některými rakouskými umělci, jako například se spisovatelem, básníkem a dramatikem Hugem von Hofmannsthalem nebo s hudebním skladatelem a dirigentem Felixem von Mottlem.[1] Její tvorba byla v roce 1901 oceněna rakouským vyznamenáním Za umění a vědu.[3]

Hrabě Josef Osvald II. Thun-Hohenstein zemřel v roce 1913, tedy ještě před vypuknutím první světové války. Pohřben byl v rodové hrobce v Klášterci nad Ohří. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se Christiane Thun-Salm stáhla z veřejného života do ústraní. Střídavě se zdržovala ve Vídni, v Praze a na zámku v Doksech, kde také 6. srpna 1935 zemřela. Pohřbena byla vedle valdštejnské hřbitovní kaple na místním hřbitově v Doksech.[3][2]

• 
  Hřbitovní kaple a přilehlé hroby příslušníků rodu Valdštejnů v Doksech
• 
  Zámek Valdštejnů v Doksech
• 
  Místnost v dokském zámku, věnovaná památce spisovatelky
• 
  Zašlý nápis "Christiane Thun-Salm" na hraběnčině hrobě
• 
  Osamělý hrob hraběnky Kristýny mezi kaplí a hřbitovní zdí v Doksech
• 
  Zámek v Klášterci nad Ohří