ATP Challenger Tour

První série celkem osmnácti challengerů se odehrála v roce 1978 a byla na úrovni dnešního okruhu ATP Tour. Debutové dva turnaje se hrály od 8. ledna, první v Aucklandu a druhý v Hobartu. Následující přišly na území Spojených států, první v týdnu od 18. června a další pak od 18. srpna. Jejich dějištěm se staly Shreveport, Birmingham, Asheville, Raleigh, Hilton Head, Virginia Beach, Wall, Cape Cod a Lancaster.

Po jednoměsíční přestávce následovaly dva turnaje od 24. a 25. září v Tinton Falls a v hlavním nebraském městě Lincolnu. Poté se konala událost v utažském Salt Lake City následována souběžně konanými turnaji v Tel Avivu a San Ramonu. Pokračovaním byl turnaj v Pasadeně a k zakončení okruhu došlo v japonském Kjótu. Pro srovnání v sezóně 2008 obsahovala listina 178 challengerů hraných ve více než čtyřiceti státech světa.

Rozpočet challengerů se v sezóně 2022 pohybuje v rozmezí 37 520 až 159 360 dolarů. Některé z nich zajišťují bezplatné stravování a ubytování (Hospitality), od čehož se také odvíjí vyšší částka přidělovaných bodů konkrétní událostí.

Hráči se získané body kumulují za období posledních 52 týdnů. Zisk 400 bodů v tomto období by znamenal umístění okolo 100. místa na žebříčku ATP, připsání si 200 bodů pak umístění okolo 200. příčky, 100 bodů pohyb okolo 350. pozice a 50 bodů přítomnost v okolí 500. místa. Body získané na challengerech, tak umožňují tenistovi s růstem výkonnosti rychlejší vzestup klasifikací ATP.

Challengerů se obvykle účastní tenisté, kteří byli úspěšní v nejnižší třetí turnajové úrovni Futures, která je součástí ATP Tour. Díky nižšímu bodovému hodnocení hraje challengery největší skupina hráčů pohybujících se mezi 100. až 500. místem žebříčku.

Výjimku tvoří druhý týden grandslamů, kdy většina hráčů z první stovky na této události vypadne. Ti se poté snaží získat divokou kartu k účasti na challengerech konaných v tomto období.

Firma Tretorn poskytovala ATP Challenger Tour od února 2007 oficiální tenisové míče a v rámci tohoto okruhu vznikla elitní série turnajů s rozpočtem od 100 000+ dolarů nazvaná Tretorn Serie+. Společnost obnovila v roce 2010 sponzorství Asociace profesionálních tenistů (ATP), které pokračovalo do konce sezóny 2011.

Nejvyšší počet 7 titulů z jediného turnaje získal Korejec I Hjung-tchäk v Soulu, následován 6 trofejemi Marcose Daniela v Bogotě. Maximální počet 6 trofejí z jediné sezóny si odvezli Tunisan Júnis Al Ajnáví (1998), Juan Ignacio Chela (2001) a Facundo Bagnis (2016). Nejdelší finále trvalo 3.31 hodiny. Sehráli jej Somdev Devvarman a Daniel Nguyen ve Winnetce 2015.[1]

Nejdelší šňůru 25zápasové neporazitelnosti v jedné sezóně zaznamenal Nizozemec Tallon Griekspoor v roce 2021, čímž o jedno utkání překonal Argentince Juana Ignacia Chelu ze sezóny 2001.[2] Nejlepší poměr finále 16–2 drží Slovinec Aljaž Bedene. Nejdelší období mezi dvěma tituly dosáhl Španěl David Ferrer, když zvítězil v Manerbiu 2002 a poté až v Monterrey 2018 (proluka 16 let a 1 měsíce). Nejvýše postaveným tenistou na žebříčku, jenž zasáhl do turnaje byla světová osmička Rainer Schüttler v Braunschweigu 2003.[1]

Nejmladším šampionem dvouhry se stal Američan Michael Chang v 15 letech a 7 měsících na turnaji v Las Vegas 1987; zároveň tím ustanovil rekord nejmladšího vítěze v rámci debutového startu na challengerech i nejmladšího finalisty vůbec. Jako nejmladší vyhrál zápas v hlavní soutěži Kanaďan Félix Auger-Aliassime v Granby 2015, když mu bylo 14 let a 11 měsíců. V zápase dvouhry tak dokázal zvítězit jako první hráč narozený v roce 2000 či později.[1]

Po sobě jdoucí tituly z challengeru a okruhu ATP Tour vybojovali Belgičan David Goffin (2014: Tampere / Kitzbühel), Američan Ryan Harrison (2017: Dallas / Memphis), Španěl Pablo Andújar (2018: Alicante / Marrákeš) a Jo-Wilfried Tsonga (2019: Cassis / Méty).[1]

Nejvíce titulů

Dvouhra[1] Poř. tenista tituly 1. Lu Jan-sun 29 2. Dudi Sela 23 3. Paolo Lorenzi 21 4. Carlos Berlocq 19 5. Go Soeda 18 6. Máximo González 17 Blaž Kavčič

Čtyřhra[1] Poř. tenista tituly 1. Sančai Ratiwatana 48 2. Sončat Ratiwatana 46 3. Rik de Voest 37 4. André Sá 34 5. Horacio Zeballos 34

Nejstarší vítězové

Nejstarším vítězem turnaje se stal Chorvat Ivo Karlović, když na challengeru Calgary National Bank 2018 triumfoval ve věku 39 let, 7 měsíců a 23 dní.[3][1] Karlović také postoupil jako nejstarší hráč do finále, které odehrál v Houstonu 2019 ve 40 letech a 8 měsících.[1] Druhým 40letým finalistou se na listopadovém Tenerife Challenger 2021 stal Feliciano López.[2]

Tenista[1]	věk	titul
Ivo Karlović	39 let a 7 měsíců	Calgary 2018
Dick Norman	38 let a 1 měsíc	Ciudad de México 2009
Stéphane Robert	37 let a 8 měsíců	Burnie 2018
Bob Carmichael	37 let a 6 měsíců	Hobart 1978
Stéphane Robert	37 let a 5 měsíců	Kóbe 2017
Tommy Robredo	37 let a 1 měsíc	Parma 2019
		Poznaň 2019
Víctor Estrella Burgos	37 let	Santo Domingo 2017
Andreas Seppi	37 let	Biella 2021

Nejníže postavení vítězové turnaje (od 2000)

Poř.	tenista[1]	ATP	titul
1.	Dominic Stricker	874.	Lugano 2021[2]
2.	Petr Luxa	848.	Istanbul 2002
3.	Max Purcell	762.	Kimčchon 2016
4.	Gastón Gaudio	762.	Tunis 2009
5.	Lim Yong-kyu	760.	Pusan 2010
6.	John Isner	745.	Lexington 2007