Železniční trať Železný Brod – Tanvald

Jihoseveroněmecká spojovací dráha, známá též pod zkratkou S.N.D.V.B., provozující mimo jiné trať Pardubice – Liberec, dala v 70. letech 19. století příslib tanvaldským průmyslníkům, že vybuduje ze stanice Železný Brod ležící na uvedené trati odbočku do Tanvaldu. První politická pochůzka byla zrealizována 6. a 7. listopadu 1872.

Listem povolení Františka Josefa I. ze dne 31. června^[kdy?] 1872 byla vydána koncese pro společnost Jihoseveroněmecké spojovací dráhy "ku stavění a užívání železnice lokomotivní k prodloužení jihoseveroněmecké železnice spojovací z Liberce na Friedland až ke hranicím zemským u Seidenberka, též ke křídelní železnici ze Železného Brodu do Tanwaldu."[2]

Z důvodu následného upravení trasy se konala druhá politická pochůzka, a to dne 19. května 1873, nová stavební koncese byla udělena dne 28. června 1873 a výstavba, kterou zajišťovaly firmy Daniel Lapp, Emil Trummbi, František Mlejnecký a Franciesco Nicoletti, byla zahájena ještě týž měsíc.[3]

Zkušební provoz na trati byl zahájen 1. června 1875, pravidelný o měsíc později. Dráhu vlastnila a provozovala společnost Jihoseveroněmecká spojovací dráha od zahájení dopravy až do svého zestátnění provedeného dne 1. ledna 1908.

V té době byly na trati pouze dvě mezilehlé stanice – Jesenný (tehdy Engenthal) a Velké Hamry (tehdy Swarow).

Již o rok později, 15. května 1876, byla otevřena zastávka Návarov. Z důvodu malé využívanosti byla o tři roky později zrušena. Dne 1. prosince 1883 se společně s otevřením zastávky Plavy dočkala obnovení.[3]

V době výstavby malé vodní elektrárny Spálov, konkrétně v roce 1922, byla pod mostem v km 2,02 v provozu drážka o rozchodu 600 mm určená k převozu štěrku z říčního nánosu k budovanému náhonu elektrárny.

Roku 1934 byla nedaleko elektrárny postavena zastávka Spálov.

Při odtržení Sudet od Československa rozdělila trať státní hranice. Aby cestující jedoucí ze směru Železný Brod do Držkova nemuseli zajíždět do německých Plavů a vracet se zpět, byla v roce 1939 u hranic otevřena zastávka Držkov.[3]

V 60. letech (dle jiného zdroje až v sedmdesátých[4]) byla zastávka Držkov zrušena, protože se nacházela celkem daleko od obce.

Během 70. let byl zrekonstruován Haratický tunel, později byly zahájeny práce i na Návarovském tunelu, ty ovšem trvaly až do roku 1996.

V průběhu roku 1986 probíhala celková obnova trati, která trvala tři měsíce. Byly při ní mimo jiné smontovány mosty přes Kamenici. Obnovu zajišťovalo železniční vojsko a byla při ní usmrcena jedna osoba po pádu kolejových polí do řeky.

V roce 1998 mělo trať v pronájmu Sdružení Jizerské dráhy a dopravu zajišťovala společnost GJW Praha.[3]

Stavební práce v průběhu kompletní rekonstrukce

V listopadu 2010 byla otevřena zastávka Velké Hamry město z důvodu zlepšení dopravní obslužnosti města.[5] V roce 2015 bylo zmodernizováno zabezpečovací zařízení na celé trati a zrenovovány byly dopravny Velké Hamry a Plavy.[6]

Od září do listopadu 2019 SŽDC kompletně trať zrekonstruovala. Tento proces zahrnoval obnovu svršku, zastávek, mostů a další stavební zákroky.[7]

Dne 15. prosince stejného roku převzala zajišťovaní naprosté většiny spojů na trati společnost ARRIVA vlaky.[8]

V roce 1900 byly podle tehdejšího jízdního řádu v provozu tyto stanice: Železný Brod, Eugenthal, Navarov, Plavy, Svárov, Tannwald-Šumburk.

• trať 030 Jaroměř – Stará Paka – Železný Brod – Turnov – Liberec
• vlečka továrny Liebig v Železném Brodě odbočovala z širé trati, dochoval se ocelový most přes Jizeru
• zrušená drážka vápenky má dosud zachované zbytky spodní stavby

• Trať 036 Liberec - Jablonec nad Nisou – Smržovka – Tanvald – Harrachov

• Železniční nehoda u Spálova
• Silniční mosty u Spálova

• Obrázky, zvuky či videa k tématu železniční trať Železný Brod – Tanvald na Wikimedia Commons
• na ZelPage.cz
• Historie železničních tratí
• Sbírka starých jízdních řádů ČSD, kompilace ŽelPage 2007
• Elektronický archív vlakových jízdních řádů ČD a ČSD (ČD od prosince 2002 + české tratě ČSD 1981/1982)