Římskokatolická farnost Povýšení svatého Kříže Prostějov

Počátky křesťanství na území farnosti jsou velmi starobylé a sahají do doby misijního působení sv. Cyrila a Metoděje. Z této doby se však nezachovaly žádné písemné zprávy. Za nejstarší zmíněnou sakrální stavbu ve městě se považuje kostel sv. Petra v bývalé osadě Prostějovice, tradičně ztotožňován s dnešním kostelem sv. Petra a Pavla. a opevněný kostelík sv. Kříže. Prostějovská fara byla v zeměpanském patronátu až do roku 1331, kdy patronátní správa přešla ke kolegiálnímu kostelu sv. Petra v Brně. Jména tehdejších farářů se nedochovala. Prvním známým duchovním správcem v historii farnosti byl plebán Jakub. První zmínka o něm je z roku 1383. Roku 1391 přešla se schválením olomouckého biskupa Mikuláše duchovní správa všech tehdejších prostějovských kostelů do pravomoci augustiniánského kláštera založeného Petrem I. z Kravař v duchu devotio moderna. Prvních 12 řeholníků v čele s proboštem do Prostějova přišlo z Roudnice nad Labem. Krátce po výstavbě, v roce 1430, byl klášter spolu s přilehlou farou, školou a kostelem vypálen husity.

Rokem 1522 skončila katolická duchovní správa a hlavní kostel připadl prostějovským kališníkům, kteří si v roce 1510 vyžádali právo volit vlastního kněze. Prvním nekatolickým knězem silně luterského zaměření se stal Jan Zahrádka. V 15. a 16. století Prostějov proslul nejen jako centrum kališnictví, ale i středisko nelegálních novokřtěnců a Jednoty bratrské.[4] Ve městě působil např. Jan Blahoslav a Martin Michalec.

Katolická duchovní správa byla opět obnovena roku 1622 zásluhou knížete Karla z Lichtenštejna. [5] 13. května 1624 kníže vyzval měšťany ke slavení slavnosti Božího Těla, ovšem výzva zůstala bez ohlasu, jelikož tou dobou se v Prostějově hlásili ke katolicismu pouze tři lidé. Rekatolizační úsilí majitelů panství nemělo zpočátku valný úspěch, jak o tom ve své zprávě z roku 1637 referoval farář Michal Prokop. [6] Když biskup František z Dietrichštejna vydal dekrety obsahující sankce pro nekatolíky, odešlo do exilu mnoho prostějovských občanů včetně evangelických kazatelů.

Za třicetileté války obsadila Prostějov švédská vojska generála Torstenssona. Vojáci vyrabovali domy, radnici i kostel. Stejně se chovala i rakouská císařská armáda.

27. dubna 1697 postihl Prostějov velký požár, nejzhoubnější živelná katastrofa v dějinách města. Středověká zástavba lehla popelem. Po požáru se začaly opravovat veřejné budovy včetně fary a kostela sv. Kříže, v jehož troskách zůstal ohněm nedotčen dřevěný kříž. Ten byl po tomto zázraku slavnostně povýšen na hlavní oltář a kostel získal nové zasvěcení Povýšení sv. Kříže. Od té doby je farní kostel také poutním místem.

Velké změny v životě farnosti a celé církve přineslo panování Josefa II. Císař zrušil nejméně polovinu existujících klášterů. Mnohé nemovitosti získala v dražbách rakouská armáda. V Prostějově to byl kapucínský klášter s kostelem sv. Barbory na dnešní Brněnské ulici. Zrušeny byly kaple sv. Anny v Drozdovicích a sv. Floriána, jejich vybavení bylo rozprodáno. Po zákazu pohřbívání v kostelech se přestaly ukládat ostatky v kryptě pod hlavním oltářem v kostele Povýšení sv. Kříže. Josef II. zrušil i většinu církevních spolků, které nijak materiálně nepřispívaly k rozvoji společnosti. Např. prostějovské bratrstvo sv. Kříže, které mělo v té době přes 5 000 členů. Dále byly výrazně omezeny náboženské poutě. Prostějovští farníci v baroku často putovali do Dubu nad Moravou, na Svatý Kopeček u Olomouce a do Křtin, kam město Prostějov věnovalo v roce 1723 záslibný obraz po velkém požáru. Mezi oblíbená zahraniční poutní místa patřila Čenstochová, Mariazell a výjimečně Řím.

14. října 1848 se stal Prostějov hostitelem císaře Ferdinanda, který se zde zastavil při útěku z Vídně do arcibiskupského paláce v Olomouci. Léta po nástupu Franze Josefa na trůn se nesla ve znamení absolutismu s postupnou germanizací. Zlepšení přinesla reforma správy města. První obecní volby se konaly v roce 1850 a prvním starostou byl zvolen Antonín Ficker. Ve volbách 1867 vyhrál Čech Florian Novák. Vítězství české městské správy mělo velký vliv na utváření města. Farář P. Josef Novák v té době podporoval český jazyk a národnost a byl za to jmenován čestným občanem Prostějova. V probíhající školské reformě figurovali i kněží z farní školy. V roce 1893 byly zakoupeny nové hodiny na kostelní věž. Byla opravena sousedící kaple Nejsvětější Trojice a provedena elektrifikace kostela.

Snad nejvýznamnější osobností farnosti se stal P. Karel Dostál-Lutinov, který zde rozvinul širokou škálu aktivit. Horlivě se věnoval pastorační, literární a spolkové činnosti. V roce 1906 realizoval velkou opravu kostela, ke které přizval významné umělce své doby: Františka Bílka, Jano Köhlera, Zdenku Vorlovou-Vlčkovou a další.

V době před uzavřením mnichovské dohody, se na svátek sv. Václava 28. září 1938 v Prostějově konal prosebný průvod za mír. Průvodu se účastnilo cca 5000 občanů. V roce 1939 byl zatčen a vězněn v koncentračním táboře farář P. Ignác Dragoun. Zatčen gestapem a popraven byl kaplan ze sousední farnosti sv. Petra a Pavla P. ThDr. Metoděj Mičola, SDS, který se odvážně vyjádřil k atentátu na Reinharda Heydricha. Prohlásil: "Vraždu neschvaluji, ale nemohu chválit to, co plánovitě dělají Němci českému národu... Hitlerova moc přes všechnu její sílu a přes četná vítězství bude nakonec rozdrcena. Náš národ neskoná !". V době okupace byly zakázány církevní slavnosti a průvody ve veřejných prostranstvích.V Prostějově byla zavedena německá mše v neděli v 9:00.

Po převratu 1948 vnímala Strana katolickou církev jako překážku k ovládnutí společnosti, chtěla dosáhnout jejího odtržení od Vatikánu. Byla zde myšlenka vytvoření národní církve, která by byla v područí státu. Když se komunistům nepodařilo naklonit církevní představitele na svou stranu, došlo k systematickému pronásledování církve. Po roce 1950 byly odebrány farní matriky a nahrazeny matričními úřady na okresech a obcích. Prostějovské kostely chátraly. Po likvidaci řádů v 50. letech zůstali v Prostějově dva kněží v jediné farnosti. Postupně byl zavřen kostel sv. Jana Nepomuckého, sv. Cyrila a Metoděje a bohoslužby byly slouženy ve farním kostele Povýšení sv. Kříže a v kostele sv. Petra a Pavla. Podobně jako v době německé okupace se nesměla církev veřejně projevovat. Roku 1962 byla kvůli stavbě městských lázní zbořena kaple sv. Floriána (dnešní Floriánské náměstí). Bylo to však zbytečné, protože lázně se stavěly o několik metrů dál.[7] V době zmírnění režimu se roku 1968 začalo vyučovat náboženství ve třídě zřízené nad zákristií a v kostele se provedly nejnutnější opravy.

Po pádu režimu 1989 byl olomouckým arcibiskupem Františkem Vaňákem jmenován salesián P. Jan Gacík, který realizoval další opravy sakrálních prostor. V současnosti je ve farnosti většina církevních budov opravena. Představitelé statutárního města Prostějova se pravidelně účastní významných událostí v životě farnosti. Spolupracují např. při organizaci kulturní akce Noc kostelů, nebo tradičních Hanáckých slavností na svátek Povýšení sv. Kříže.

• Kaple sv. Floriána
• Augustiniánský klášter s kostelem sv. Kříže
• Františkánský klášter s kostelem sv. Barbory na Brněnském předměstí.
• Starobylá kaplička v Krasicích

Boží muka u prostějovského rybníka

• Mariánský sloup na náměstí T. G. M.

• Socha svatého Jana Nepomuckého na náměstí T. G. M.
• Socha svatého Jana Nepomuckého na Kostelecké ulici
• Socha svatého Jana Nepomuckého na Brněnské ulici
• Socha svatého Jana Nepomuckého na náměstí J. V. Sládka
• Socha Panny Marie Celenské
• Socha Panny Marie Karlovské
• Krucifixy před kostely
• Krucifix na Komenského ulici
• Krucifix na Brněnské ulici
• Krucifix u rybníka ...

• 1545 Jan Zahrádka
• Jan Klenovský
• Jiřík
• Jan Charpa
• Jan
• 1560 Jan Maruin (Za něho se pravděpodobně konala v Prostějově první luterská mše)
• Matouš Brodský (Matheus Brodenus), farář a děkan
• 1572 Martin Kožišský
• 1575 Šimon
• 1576 Jan Klenovský
• 1577 Jan Adelfus
• 1585 Jakub Volenský
• 1586 Lukáš Vranovský
• 1587 Martin Boleslavský
• Jakub Melissaeus (Jan Krtský)
• 1585 Martin Rychnovský
• 1596 Martin Svorcius Rychnovský
• 1609 Jiří Dikast z Miřkova
• 1613 Ondřej Dubnický (Dubenius)
• 1618 Jiřík Pivinský
• Jan Dobromělický

• 1622 P. Jan Gottfried Hlaušek, O.Praem (Zakoupil stříbrnou renesanční monstranci)
• 1625 P. Václav Jaich, SJ
• 1633 P. Michal Prokop (Prokopius)
• 1639 P. Jakub Vavřinec Capricius (Kozílek)
• 1663 P. Ignác z Ditrichšteina
• P. Jiří František Polentaria
• P. Václav Koutný
• 1664 P. Jiří Jan Wagner
• 1689 P. Jan Jakub Hofman
• 1688 P. František Ondřej z Mensdorfu
• 1691 P. Martin Čimel (Czmela)
• 1695 P. Jiří Sigmund Hoffmann
• 1703 P. František Xaver Leffler
• 1709 P. Matěj Vejvoda
• 1717 P. Jan Bernard Lev Rothe
• 1720 P. Ferdinand Leopold Josef Bartodějský z Bartoděj
• 1730 P. Jan Birhel
• 1756 P. Bílovský
• 1749 P. Josef Frimmel (administrátor)
• 1759 P. Matouš Koppil (druhý administrátor)
• 1761 P. Antonín Zillich (třetí administrátor)
• 1765 P. Gabriel Finbinger
• 1787 P. František Keller
• 

  vlastenecký kněz Karel Dostál-Lutinov
  1810 P. Ignác Kirchner
• 1819 P. Josef Seeliger
• 1847 P. Jan Humdsfeld
• 1852 P. Dr. Josef Malý
• 1863 P. Josef Novák
• 1894 P. Ludvík Hofmann
• 1904 P. Karel Dostál-Lutinov
• 1923 P. Ignác Dragoun
• 1963 P. PhDr. Vojtěch Cikryt

• 1990 P. Jan Gacík, SDB
• 1995 P. František Ptáček,SDB
• 2000 P. Pavel Krejčí, SDB
• 2006 P. Dan Žůrek, SDB
• 2013 P. Ing. Leo Červenka, SDB
• 2016 P. Aleš Vrzala