Kostel svatého Jana Nepomuckého (Prostějov)

Na místě dnešního kostela se nacházel Obecní dvůr, nazývaný též Schellenbergův. V roce 1733 dvůr zakoupil řád Milosrdných bratří s přispěním rodiny knížat z Lichtensteinu. Ke dvoru přiléhala zahrada, ke které byl přikoupen pozemek pro budoucí klášterní hřbitov. Bratři nejprve vybudovali provizorní nemocnici a menší kapli. Po dalším rozšíření v roce 1739 a zprovoznění nemocnice se začalo hovořit o výstavbě klášterního kostela. Podnět k jeho stavbě dal převor P. Narcis Schön a realizaci finančně podpořili Lichtensteinové. Kněžna Alžběta darovala 10 000 zlatých. V letech 1751 až 1755 byl kostel sv. Jana Nepomuckého postaven dle návrhů Antonia E. Martinelliho. Slavnostně vysvěcen byl 5. října 1755 olomouckým světícím biskupem Janem Karlem Leopoldem ze Scherffenbergu. O tom svědčí latinský nápis nad hlavním vchodem. I po vysvěcení pokračovaly práce na výzdobě interiéru. V roce 1756 byly postaveny varhany, oratoř a boční oltář sv. Jana z Boha, zakladatele řádu milosrdných bratří. Teprve roku 1766 byla výzdoba dokončena italskými mistry jejichž jména se nedochovala. Klenby a stěny kostela vymaloval freskami František Antonín Sebastini, sochy jsou převážně dílem Josefa Schuberta a řezbářské práce Františka Hirnla.[1]

Rokokové dekorace kleneb v zákristii i v interiéru kostela jsou velmi bohaté. Hlavním námětem stropních maleb jsou výjevy z legendy o sv. Janu Nepomuckém. V polích klenby jsou čtyři obrazy Zpověď královny Žofie, Výslech sv. Jana u krále Václava IV., Smrt sv. Jana Nepomuckého a Oslavení sv. Jana Nepomuckého v nebi. Poslední z obrazů je orámován členitou římsou. Scéna má symbolizovat nebeské společenství a je prosycena světlem. Klečící sv. Jan vzhlíží vzhůru a v rukou drží zámky – symbol mlčenlivosti. Kolem poletují andílci. Malba tvoří vrchol cyklu nejen tématem, ale i provedením.