Římskokatolická farnost Červený Kostelec

Červený Kostelec je poprvé připomínán v Konfirmační knize pražské arcidiecéze v roce 1362 a název Kostelec svědčí o tom, že zde již tehdy existoval kostel a duchovní správa. V 16. století začali farnost spravovat nekatoličtí duchovní. Poslední protestantský pastor byl přinucen k odchodu v roce 1624.[1] V důsledku nedostatku katolického duchovenstva byl Kostelec přifařen k děkanství v Náchodě. Kostel v Kostelci byl tehdy ve velmi špatném stavu (šlo o důsledky požáru, které přetrvávaly již od roku 1591) a věřící se k bohoslužbám scházeli v prostorách staré fary (původní tvrze). Rekatolizace náchodského panství byla dokončena v roce 1651, kdy majitel panství, Ottavio Piccolomini, byl za rekatolizační úsilí oceněn děkovným listem císaře Ferdinanda III..[1] V roce 1660 se duchovním správcem v Náchodě a tedy i v Kostelci stal Jan Bohumír Kapoun ze Svojkova, který začal usilovat nejen o opravu místního kostela, ale také o obnovení samostatné kostelecké farnosti. V 80. letech 17. století byla také v sousedství opravovaného kostela zbudována mohutná věž, primárně sloužící k případné obraně městečka. Její stavba souvisela s tureckým nebezpečím,[1] které tehdy bylo opět v Evropě velmi aktuální. Po porážce Turků u Vídně byla věž adaptována na kostelní zvonici.[1] Úsilí o obnovu samostatné farnosti bylo úspěšně dovršeno v roce 1709, kdy se kosteleckým prvofarářem stal Jiří Josef Paschal. V roce 1717 byla postavena nová fara v sousedství kostela. Roku 1729 byl vprostřed náměstí naproti kostelu vztyčen Mariánský sloup, zhotovený anonymním sochařem z okruhu dílny bratří Pacáků. Farní kostel, opravovaný zatím toliko provizorně, byl v letech 1744–1754 nahrazen barokní novostavbou. Dne 25. července 1746 vysvětil presbytář kostela tehdejší farář Jan Václav Radkovský.[1] Výstavba pak pokračovala ještě osm let. Definitivně byl kostel dokončen až v roce 1808. Ve druhé půli 19. století byl zřízen nový farní hřbitov s pseudorománskou kaplí svatých Cyrila a Metoděje. Kaple byla slavnostně vysvěcena 5. července 1865 kanovníkem královéhradecké katedrální kapituly, Leodegarem Vackem,[1] červenokosteleckým rodákem a bratrem akademického malíře Gustava Vacka.

V roce 1920 byla státem uznána nová Československá církev, která ustavila svou náboženskou obec také v Červeném Kostelci. Farář nové církve, Hynek Široký (bývalý katolický kaplan v Nechanicích) se pokusil vyjednat s farářem Karlem Bauchem vydání hřbitovní kaple pro československé bohoslužby. Farář Karel Bauch jakékoliv jednání odmítl,[1] načež věřící československé církve zabrali kapli násilím.[2] Násilný zabor katolického kostela příslušníky nové církve nebyl tehdy zdaleka ojedinělým excesem, svévolné zábory se tehdy dály i jinde.[pozn. 1] Celá záležitost se neobešla bez dalších střetů (dne 21. května 1921 došlo mezi katolíky a "čechoslováky" před kaplí k hromadné bitce[2]). Záležitost byla pak řešena úřední cestou a Zemská správa politická nařídila vrácení kaple katolíkům. Věřící Československé církve byli pak nuceni postavit vlastní objekt, kombinující v sobě faru a prostor k bohoslužbě rozšířením a adaptací původního objektu, který zakoupili ze státní dotace.[2] Vztahy československého sboru a římskokatolické farnosti zůstaly pak napjaté ještě nějaký čas. Červenokostelecké katolické duchovenstvo bylo v této době také nevybíravě napadáno v regionálním tisku.[4] Obzvláště byl posmíván velmi aktivní kaplan a katecheta, Mons. Jan Řezníček, který byl v tisku titulován jako "klerikální kohout"[4] a všelijak opakovaně ostouzen. Církev československou na červenokostelecku tisk naopak oslavoval,[4] ač ta v té době trpěla řadou problémů mezi svými členy a z důvodů osobních antipatií se v ní v těchto letech poměrně často střídali faráři.[2][4] Oslabení katolíků v souvislosti se vznikem Československé církve se ukázalo být pouze krátkodobou záležitostí.[4]

Vysmívaná katolická farnost červenokostelecká však nadále žila bohatým životem. V roce 1925 byl v Červeném Kostelci otevřen katolický Lidový dům, který požehnal strahovský opat Metod Zavoral za účasti asi 1500 lidí.[4] Dne 10. června 1928 se Červený Kostelec stal dějištěm hojně navštíveného vikariátního Eucharistického sjezdu,[1] při kterém Mše svatá byla slavena na farní zahradě, neboť všichni účastníci by se nevešli do kostela. V roce 1929 pořídila farnost k tehdejšímu jubilejnímu roku svatého Václava[pozn. 2] sochu tohoto světce od Břetislava Kafky,[1] rodáka z přifařeného Horního Kostelce. V roce 1933 přibyla jako protějšek socha svaté Ludmily.[4] Farnost v této době také organizovala pravidelné poutě na blízká poutní místa - do Malých Svatoňovic a do polských Vambeřic.[4]

V roce 1937 se velká skupina červenokosteleckých farníků zúčastnila Eucharistického sjezdu v Hradci Králové. V letech 1938–1939 byla kostelní zvonice zastřešena preudobarokní bání, která nahradila dosavadní provizorní jehlancovou střechu. Dne 9. června 1939 v Červeném Kostelci královéhradecký biskup, ThDr. Mořic Pícha biřmoval celkem 1038 farníků. V roce 1942 byly ze zvonice nuceně zrekvírovány všechny tři tam se nacházející zvony. Dne 13. května 1945 se ve farním kostele konaly slavnostní bohoslužby na poděkování za ukončení válečných útrap.[1] Po roce 1948 bylo postupně perzekvováno komunistickým režimem hned několik místních kněží. V roce 1950 byl donucen k odchodu z farnosti dosavadní farář Josef Blahník,[1] na jeho místo přišel nekonfliktní Alois Voral, který byl ale v roce 1959 zatčen a odsouzen na šest let vězení (důvodem bylo "nedovolené obohacování kostelů", například zakoupením "zbytečných svítidel"[1] a následným "poškozením národního hospodářství vyšším odběrem elektrické energie"[1]). Další místní kněz, Vítězslav Walter byl zatčen v roce 1961 a farnost pak byla nějakou dobu bez kněze. Systematická šikana místních kněží polevila až ve druhé půli 60. let.

Červenokostelecká farnost je pozoruhodná počtem kněží, kteří z ní vzešli. V roce 1970 byl na kněze vysvěcen místní rodák Jan Pazdera, který byl v roce 1950 na státní zásah vyhozen ze studií a mohl je dokončit až po roce 1968.[1] V roce vysvěcení mu bylo již 40 let. Roku 1973 byl na kněze vysvěcen Alois Špulák,[5] rodák z přifařeného Horního Kostelce (který dříve působil v pražské arcidiecézi a v letech 1999-2020 byl duchovním správcem červenokosteleckého Hospice sv. Anežky České). V roce 1988 slavil ve farním kostele primiční Mši svatou novokněz Jaroslav Brož,[1] v pozdějších letech se kněžími stali také tři jeho rodní bratři Vojtěch, Václav a Prokop.[1] V roce 1993 byl na kněze vysvěcen další místní rodák Tomáš Holub, od roku 2016 biskup plzeňský, který v červenokosteleckém chrámu sv. Jakuba slavil také svou tzv. biskupskou primici dne 4. září 2016.[6] Z farnosti vzešel též jezuitský kněz Jan Regner, vysvěcený v roce 2006. Do roku 2006 z červenokostelecké farnosti za celou dobu jejího obnoveného trvání vzešlo celkem 37 kněží.[5] Dne 13. května 2017 byl pak na kněze vysvěcen další místní rodák, R.D. Mgr. Jan Pitřinec.[7]

Farnost má sídelního duchovního správce, který je zároveň ex currendo administrátorem farnosti na Boušíně.

• ŠTĚPAŘ, Josef; KAFKA, Pavel: Dějiny chrámu sv. apoštola Jakuba Většího a duchovní správy v Červeném Kostelci, nakl. Pavel Mervart, Červený Kostelec 2007, ISBN 978-80-86818-45-0
• ŠTĚPÁNOVÁ, Ludmila: Historie farnosti Červený Kostelec v letech 1918–1939. Diplomová práce. Katolická teologická fakulta UK. Praha 2009.

• Profil farnosti na webu Královéhradecké diecéze