Říšský komisariát Kavkaz

Říšský komisariát Kavkaz teoreticky zahrnoval Zakavkazsko a Předkavkazí, stejně tak jižní části Ruska až k řece Volze. Hlavními městy byly mimo jiné Rostov, Krasnodar a Majkop na západě, Stavropol, Astrachaň, Elista, Machačkala na východě, Groznyj, Nalčik, Vladikavkaz, Jerevan a Baku na jihu. Civilní správa tohoto území byla v Tbilisi v Gruzii.

Alfred Rosenberg tvrdil, že by se měl Říšský komisariát Kavkaz jmenovat „říšská rezidence“ a že by každá část komisariátu jako Gruzie a Arménie měla být pojmenována jako „Země“ a měla by dostat status „státního subjektu“ pod německou ochranou.[2] Po invazi do Sovětského svazu byly také vytvářeny plány pro vytvoření proněmeckých klientských států na Kavkazu a byly zřízeny „osvobozenecké výbory“ Ázerbájdžánu, Gruzie a Arménie.[3] 15. dubna 1942 jim byl udělen status „plnoprávných spojenců“ Německa. Těmto třem proto-vládám a těm v Předkavkazí bylo Adolfem Hitlerem během německého postupu do Kavkazu přikázáno, aby urovnaly své územní spory. Dále v případě, že by šlo Turecko do války proti Německu, Alfred Rosenberg těmto vládám slíbil územní rozšíření na úkor Turecka.[3]

Rosenberg uvedl, že primárním německým cílem na tomto území bylo získat neomezený přístup k dodávkám ropy z Majkopu a Grozného. Přestože Hitler s tímto stanovením souhlasil, odmítl návrhy na zřízení volně řízené konfederace na Kavkaze.[4] Místo toho věřil, že by území s historií vzájemně válčících států a národů muselo být podrobeno velmi přísné kontrole. Při určování, že by musel být Kavkaz v každém případě oddělen od Ruska, však nerozhodl, jestli by musel být připojen k Německu, ani jakou formu německé správy by musel mít.[4] Návrhy týkající se autonomie národností Kavkazu byly radši přijaty od armády než od Rosenberga, po kterém Hitler požadoval, aby zrušil všechny konkrétní sliby národní nezávislosti z oficiálních vojenských prohlášení, aby nedošlo k žádným závazným slibům.[4][5] Jednotkám bylo nařízeno, aby s domorodci zacházeli jako s přáteli a na nucené práce byli najímáni jen Rusové a Ukrajinci.[5]

Rosenberg nakonec tvrdil, že by měl post komisaře dostat někdo ze strany novinářů a jeho dlouholetý přítel a kolega baltský Němec Stabsleiter Arno Schickedanz doporučil Hermanna Göringa.[6] Dr Hermann Neubacher, bývalý starosta Vídně a zvláštní vyslanec loutkového Řeckého státu, měl pracovat po boku s Schickedanzem na regionálních ekonomických záležitostech.[7] Schickedanz údajně trávil mnoho času zkoumáním nákresů svého budoucího paláce v Tbilisi.[8]

Plánovači teoretizovali o možném postupu do západního Kazachstánu, aby zajistili východní hranice.[9] Německé plány o dobytí západního Kazachstánu jistě existovaly s cílem pomoci Afrikakorps při africkém tažení a s dodatečným záměrem získání Persie.[9]

V souvislosti s těmito plány němečtí armádní plánovači vymysleli nějaké operace k představení operace Barbarossa ve větším měřítku, a to rozšířením na území Kavkazu, do Turecka, Iráku a Persie. Také během invaze generála Kleista do Kavkazu (operace Blau) byly přítomné německé jednotky (včetně arabských, kavkazských a středo-asijských dobrovolnických skupin SS), jejichž cílem bylo obsadit Kavkaz a Střední Asii rozšiřováním sil Erwina Rommela v Alexandrii přes Blízký východ. Ve vztahu k německo-perské invazi byl 18. ledna 1942 podepsán třístranný vojenský pakt, kde se tři země Osy dohodly na vypracování operační demarkační linie na 70° východní délky (západně od Bombaje).

Došlo k boji o moc mezi jeruzalémským muftím Mohammadem Aminem al-Husaynim a bývalým ministerským předsedou Iráku Rashidem Ali al-Gaylanim .[10][11]

Plánování se neposunulo o moc dále než k předběžným diskuzím a návrhům zaznamenaných v písemné podobě kvůli postupu sil Rudé armády během války. Historik Norman Rich tvrdí, že krátké trvání německé okupace na Kavkaze znamená, že strategie, které Němci zrealizovali, neposkytují mnoho údajů o dlouhodobé budoucnosti regionu, pokud by byl pod kontrolou států fašistické osy.[4]

Říšský komisariát Kavkaz měl být rozdělen mezi sedm Generalkommissariate, které by byly dále rozděleny na několik Sonderkommissariaten a Kreiskommissariate, a ty zase dále na Raions. Administrativní sídlo mělo být v Tbilisích.