Čeněk Dušek

Narodil se do evangelické rodiny sedláka Josefa Duška a jeho ženy Kateřiny, rozené Vančurové, původem z Drobovic. Pokřtěn byl jako Vincenc, později sám začal používat českou variantu jména. Od svých dvanácti let do roku 1860 studoval na někdejším evangelickém gymnáziu u Ježíšova kostela v Těšíně, poté na evangelickém lyceu v Levoči a v Prešpurku, kde maturoval. Následně studoval bohosloví na evangelické fakultě ve Vídni (1863-1864), v Erlangen a v Basileji. Zřejmě největší vliv na jeho teologickou orientaci mělo studium na bohoslovecké fakultě ve skotském Edinburgu, kde strávil dva roky a získal výbornou znalost anglického jazyka, kterou uplatnil v překladatelské i pedagogické praxi (působil též na kolínském reálném gymnáziu, kde vyučoval náboženství a angličtinu). V roce 1869 byl ordinován na faráře reformované církve a nastoupil na sbor v Kolíně, kde působil až do své smrti. V roce 1870 se oženil s Bedřiškou Kulichovou (1847-1916), pocházející z mlýna Bašty v Drahelicích, která svým věnem zajistila nejen rodinu faráře, ale umožnila Duškovi rozvinout i velkorysou kulturně-společenskou činnost.

Své aktivní působení v církvi Čeněk Dušek doplňoval velkorysou osvětovou činností, podporoval církevní tisk, sám publikoval a pořádal přednášky. Politicky mu byl blízký Masarykův realismus, přispíval do jeho Času a společně s ním podnikl několik veřejných vystoupení. Úzce spolupracoval také s Janem Herbenem. Na církevním poli usiloval o spojení obou hlavních českých evangelických církví (luterské a reformované), přičemž zdůrazňoval českou duchovní reformační tradici, zejména Jana Husa a Jana Amose Komenského, jejichž dílo se snažil aktualizovat, zvláště při příležitosti různých jubileí. Inicioval založení Kostnické jednoty, která měla sbližování českých protestantských proudů napomoci, a stal se v roce 1905 jejím předsedou. Podílel se také na vzniku spolku Husův dům a vydavatelské iniciativy "Comenium", kde publikoval některá svá díla. Publikoval však především v církevním periodickém tisku. V roce 1886 založil měsíčník Jednota, který se stal jeho programovou platformou.[3] V roce 1903 se účastnil kladení základního kamene k Husovu pomníku na Staroměstském náměstí v Praze, kde tlumočil zahraničním hostům. V rámci svých církevních aktivit výrazně prosazoval spolupráci se zahraničními protestantskými církvemi a spolky. Kromě jeho kázání, která byla silně biblicky orientována, měly velký vliv také jeho duchovní písně, jejichž texty sám skládal, respektive překládal. Vyvrcholením jeho kariéry v církvi bylo období let 1910–1918, kdy zastával úřad superintendenta. Pohřben byl na kolínském evangelickém hřbitově.

Společně s Ludvíkem Bohumilem Kašparem a Justem Emanuelem Szalatnayem byl považován za vůdčí postavu české reformované církve přelomu 19. a 20. století.[4]