Čaňa

Východně od obce v blízkosti obce Ždaňa teče řeka Hornád.

V okolí obce vznikla 4 štěrkoviště (těžba začala v roce 1854), dnes se zde štěrk těží již jen v jednom z nich, ostatní jsou využívána pro rekreaci. Nejznámější je jezero domácími lidmi zvané „Tajvan“, které má jako jediné ze všech okolních jezer vybudovánu infrastrukturu pro turisty. Na jeho břehu se nalézá několik menších štěrkových pláží, hotel a rozsáhlá chatová oblast. O letních večerech se zde vždy koná diskotéka pod otevřeným nebem. Koupání zde je z hygienických důvodů zakázáno.

Na koupání, rekreaci a sportovní rybolov využívají místní občané přilehlé štěrkoviště Geča, kde sa nachází i neoficiální nudistická pláž. Na tomto štěrkovišti však stále probíhá těžba, hlavně v severovýchodní a západní části, proto je zde oficiálně koupání také zakázáno.

• 1255 – terra Chon
• 1267 – de Chon
• 1332–1337 – Chun, Chomi
• 1337 – Choon
• 1339 – Chon
• 1376 – Chan
• 1399 – Chan
• 1409 – Chan
• 1427 – Chaan
• 1449 – Chan
• 1553 – Chan
• 1773 – slovensky: Czana, maďarsky: Csány
• 1808 – maďarsky: Csány
• 1903 – slovensky: Čaňa
• 1906 – slovensky: Čaňaň
• 1906 – slovensky: Čaňa

Obec Čaňa je vlastně prastará usedlost, o které archeologické vykopávky dokládají, že už existovala již v době kamenné. Dějiny té doby známe pouze z vykopávek.

Již v době bronzové (cca 2500 před Kristem) byla obec dost rozsáhlá, což dosvědčuje objevené pohřebiště jižně od obce mezi ulicí Živičnou a dvorem zemědělského družstva. Při těžbě štěrku v roce 1975 byl porušen jeden hrob, těžební práce byly tehdy pozastaveny a započal zde archeologický výzkum. Ten trval půl roku a v po tuto dobu bylo odkryto 163 hrobů pocházejících z doby bronzové, mnohé ale už byly porušeny vykrádači hrobů před mnoha stoletími. Šlo o hroby obyčejných lidí, hroby žen s malými dětmi, ale i hroby velmožů a jeden hrob náčelníka i s koněm a bronzovými součástkami koňského postroje.

Nálezový materiál z těchto hrobů byl rozmanitý a bohatý, podobně i kosterní pozůstatky. Nalezeny byly bronzové čakany, kladiva, střelky, různé korále, náramky, náušnice a jiné ozdobné předměty. V hrobech bylo nalezeno množství užitkové keramiky a nádob z pálené hlíny: různé misky, hrnce, džbány, poháry, amfory apod. Už v té době zde probíhal čilý obchod. Obyvatelé Košické kotliny v nalezených amforách dováželi a skladovali víno, které sem přiváželi z jižních zemí (Chorvatsko, Řecko, Itálie). Všechny věci, které archeologický výzkum objevil byly uloženy ve Východoslovenské muzeu v Košicích. Také vykopávky ještě ze starších dob potvrzují existenci osady na dnešním území obce. Jde o kosti zvířat soustředěné na jednom místě, ale i lidské kosti pocházející z prastarých pohřebišť. Mezi obcemi Čaňa a Geča byl v roce 1933 objeven prastarý obranný val.

Mladší dějiny obce a jejího okolí jsou už více známé a bohaté na zmínky o nich. Blízko pohřebiště z doby bronzové byly objeveny 4 pece pocházející z doby Římské říše, ve kterých se tavilo železo. Na jejich místě bylo nalezeno i bronzové nářadí a kelímky (tyglíky) na surové železo.

Pozdější dějiny jsou poznamenány pronikáním křesťanství i do oblasti Košické kotliny a je ověřeno, že i ona patřila do Pribinova knížectví i ostatních velkomoravských knížat.

V roce 1170 bylo těsně u obce vybudováno opatství, klášter i s kostelem, který sloužil i obyvatelům obce. Klášter první roky patřil mnišskému řádu augustiniánů, později se v něm vystřídali další řády. Nakonec se stal majitelem zdejšího kláštera řád premonstrátů.

Významnou událostí v té době se stala vojenská tažení Mongolů v Horním Uhersku. Poté, co Mongolové napadli území dnešního Slovenska, tak v roce 1241 značně zpustošili mnohé vesnice. Když se uherský král Béla IV. u řeky Slané jakoby zázrakem zachránil a i s družinou a utíkal z bojiště, právě velmoži z obcí Košické kotliny mu pomohli utéct a bezpečně ho vyvedli z mongolského obklíčení.

Dobře vyzbrojeným Mongolů odolal právě klášter v Čani, do kterého se tehdy ukryli i místní obyvatelé. Archeologické výzkumy prováděné v letech 1929–1931 svědčí o tom, že zdi z klášterních budov byly postaveny z pálených cihel a z kamene – pískovce. Podobně i obranné hradby, před kterými by zřízeny i vodní příkopy. Ty byly napájeny vodou z místního potoka Myslavka, který protékal obcí až do roku 1965.

Druhé zpustošení obce i s klášterem se událo v době tureckých válek v Horním Uhersku. Po rychlém ústupu Mongolů zpět do Asie nastal v Uhersku mírový život a Béla IV. odměnil mnohé vesnice a městečka v Abovské župě různými královskými výsadami. Čanianští velmoži, kteří byli spřízněni s hradními pány v Novém hradu, který byl vybudován nad obcí Gyňov, spolu s čanianskými obyvateli přijali pro obec název Čaňa. Dotehdy se tato obec nazývala Chom, nové pojmenování bylo vytvořeno ze jména hradního pána Ladislava Čániho. V roce 1255 dal Béla IV. zem Čaňu (terra Chon) hostům ze Seni, dotehdy ji vlastnil Marcel a Béla IV. ji dal hostům ze Seni na jejich žádost proto, aby mohl růst počet hostí v Seni. Štěpán V. však v roku 1270 dal Čaňu hornokošickým zemanům a jejich příbuzným jako výměnu za jejich dědičnou zem Horné Košice. V listině Jagerské kapituly (1270) je Čaňa uváděna už jako villa Chon, ostatní obce jsou uváděny jen jako possesio, což mimo jiné svědčí o tom, že Čaňa byla už v té době vyvinutou vesnicí. Je zajímavé, že v této listině se už vyskytují všechny okolní vesnice tak jak je známe dnes.

Roku 1384 se rozhodli obyvatelé obce postavit novou svatyni na východním okraji vesnice, kterou dokončili v roce 1400, byla zasvěcena Panně Márii a toto patrocínium trvá až podnes pro římskokatolický kostel.

Již v roce 1334 zde byla zřízena farnost. Farským kostelem se nejpravděpodobněji stal klášterní kostel. Obyvatelé vybudovali místní kostel na pozemku nynějšího římskokatolického kostela v roce 1386. K bohoslužbám sloužil až do roku 1947, kdy začali stavět nový, větší kostel, který slouží dodnes. Základy pod kostelní věží a část zdiva v předsíni jsou původní, středověké.

Čaňa je s menšími přestávkami už od středověku obcí s farností. Jak uvádí kniha Patrocínia na Slovensku, už v roce 1400 byl místní kostel zasvěcen Panně Marii, toto patrocínium trvá dodnes.

Okolo roku 1415, za panování uherského krále Zikmunda Lucemburského, patřila zdejší farnost pod církevní děkanát v nynějším maďarském Fízeru.

Reformovaný kostel

Velké změny i občanské nepokoje nastaly v obcích Košické kotliny v době silné reformace, která se zde odehrála v letech 1535–1560. Hnutí kalvinistů násilím nutilo římské katolíky přijímat jejich víru. Mnohokrát to pro neústupnost na obou stranách skončilo vyhnáním části obyvatel ozbrojenými přepady a nejednou i oběťmi na životech. Takto v Čani skončil i katolický kněz, kterého utopili v Hornádu. V těch dobách obec pozůstávala hlavně z nynějších ulic: Ulice osloboditeľov, Košická, Skladná a Richtárská. Reformátoři vyhnali z těchto míst katolíky, kteří si dále na sever postavili skromná obydlí. Takto vznikla část obce Vyšný Koniec.

V svých obydlích mohli zůstat jen židovští obyvatelé, kteří přišli do obce několik desítek let před tím.

Už před reformací byla obec rozvinutá, což dosvědčuje i vyplácení papežské daně v hodnotě 5 grošů ročně: podle ní zde žilo už tehdy okolo 600 obyvatel. Obec rostla, rozvíjela se přes všechny nepříznivé události, které ji potkávaly.

Od těch dob až po začátek 20. století byla obec ze severu a východu chráněna mohutnými dubovými lesy, které po staletí lidé káceli a přeměňovali lesy na ornou půdu. Tyto lesy zabezpečovaly existenci řemesel, zejména uhlířství resp. výroby dřevěného uhlí. Ta zde přetrvala až do roku 1850.

Martin Krausz, Energy Music Hall a hudební skupiny jako Family, Trend či hudebně-zábavní skupina TRAKY.

Železniční spojení s Košicemi i Maďarskem (Hidasnemeti) není provozováno, osobní vlaky byly zrušeny.

Do obce jezdí z Košic pravidelná příměstská autobusová doprava, cesta sem trvá přibližně půlhodinu. V budoucnosti je zvažováno vybudování rychlodráhy z Košic kvůli neustálému přetížení autobusových spojů v ranní a odpolední špičce. Na území obce se nacházejí pouze silnice 3. třídy.

• základní škola