Mimika

Mimika (z řeckého mimeomai, napodobovat, představovat) je vědomé vyjadřování výrazem tváře, způsobené stahy obličejových svalů. Je – vedle gestikulace – důležitou složkou nonverbální komunikace, hereckého umění, pantomimy i živého vyjadřování. Je úzce spjata s očním kontaktem.

Pokusy G. Duchenne s mimikou tváře (1862)

Mimické schopnosti člověka ve srovnání s jinými živočichy silně podporuje plochý obličej bez srsti i bohatá muskulatura. Na výrazu tváře se nejvíce podílejí oči a ústa, proto si je herci zvýrazňují maskováním. Také svraštěné čelo, přimhouřené oko, ohrnutý ret nebo nos jsou jednoduché prostředky, jimiž rychle a úsporně vyjadřujeme své soudy a hodnocení. Mimické výrazy jsou sice individuálně proměnlivé, přesto mohou sloužit k dorozumívání i tam, kde si lidé jazykově nerozumějí.[1] Nejsou však univerzální.[2] Všechny lícní svaly zodpovědné za mimiku jsou inervované VII. hlavovým nervem nervus facialis a upínají se přímo do kůže na rozdíl například od žvýkacích svalů.

Lidskou mimikou ve srovnání s primáty se důkladně zabýval Charles Darwin (ve své knize Vyjádření emocí u člověka a u zvířat, anglicky The Expression of the Emotions in Man and Animals), pokusy s mimikou dělal také Jan Evangelista Purkyně.

Sociální psychologové o mimice

M. L. Knapp definoval výraz tváře takto:

„Lidská tvář má velice bohatý komunikační potenciál. Je prvořadě důležitým sdělovačem emocionálních stavů. Odráží vzájemné postoje lidí, kteří spolu jednají, poskytuje zpětnou vazbu v rozhovoru, tj. odpověď na to, co jsem druhému člověku řekli. Někteří badatelé se dokonce domnívají, že z hlediska sociální komunikace je tvář vedle slova druhým nejdůležitějším sdělovacím prostředkem v mezilidském styku.“[3]

Paul Ekman napsal:

„I když je v našem jazyce poměrně omezený počet slovních výrazů pro popis toho, co se děje v lidské tváři (např. úsměv, výsměch, zakabonění, atd.) přece jen je možno konstatovat, že svaly v našem obličeji jsou natolik složitým předivem, že nám umožňují více než 1000 různých výrazů obličeje. Činnost tohoto přediva svalů v našem obličeji je přitom tak hbitá, že tyto rozmanité výrazy mohou být produkovány v minimálním čase.“[4]

Emoce sdělované výrazem obličeje

Sociální psycholog Paul Ekman se svým týmem provedl výzkum a identifikoval 7 tzv. primárních emocí ve výrazech obličeje:[5]

  • štěstí – neštěstí
  • neočekávané překvapení – splněné očekávání
  • strach a bázeň – pocit jistoty
  • radost – smutek
  • klid – rozčilení
  • spokojenost – nespokojenost až znechucení
  • zájem – nezájem

Mimo tyto primární emoce existují i emoce sekundární, odvozené výrazy obličeje. V obličeji se může zrcadlit i několik emocí naráz (např. úžas a radost).

Obličej lze považovat za prvotní sdělovač emocí. Některé emoce (např. strach, smutek, štěstí, překvapení) dokáže člověk určit mimořádně přesně, schopnost správně identifikovat emoci z tváře nebo očí mají někteří lidé (např. introverti) navíc výrazně posílenu.[6]

Dva z nejvýraznějších mimických projevů jsou:

Odkazy

Reference
  1. Fraňková - Klein, Etologie člověka. Str. 41nn.
  2. http://medicalxpress.com/news/2016-10-field-human-facial-universal.html - Field study suggests human facial expressions are not universal
  3. KNAPP, M.L., Nonverbal Communication in Human Interaction, New York 1978, str. 68 (anglicky)
  4. EKMAN P., FRIESEN W. V., ELSWORTH P., Emotion in Human Face, New York 1972, str. 82 (anglicky)
  5. Jaro Křivohlavý, Jak si navzájem lépe porozumíme, kapitola Mimika - co si sdělujeme výrazem obličeje, str. 36
  6. Křivohlavý J., Jak si navzájem lépe porozumíme, kapitola Mimika - co si sdělujeme výrazem obličeje, str. 42

Literatura
  • Fraňková - Klein, Etologie člověka. Praha: HZ 1997. 194 str. ISBN 80-86009-15-7
  • Křivohlavý, Jaro, Jak si navzájem lépe porozumíme. Svoboda, 1988. 240 str., číslo 25-095-88
  • Morris, Desmond, Lidský živočich. Euromedia Group, Praha, 1997, 224 stran, ISBN 80-7176-529-5.
  • ZÁRUBOVÁ-PFEFFERMANNOVÁ, Noemi, Gesta a mimika, učební texty pro studenty nonverbálního a komediálního divadla. HAMU, Praha 2008, ISBN 978-80-7331-128-5

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.