Květoslav Prokeš

Květoslav Prokeš se narodil 2. července 1897 v Zábřehu na Moravě. Jeho otec byl dělník, matka pradlena. Studoval na gymnáziu v Zábřehu (kde byl jeho spolužákem Karel Lukas), když byl roku 1915 povolán do vojenské nemocnice v Hranicích jako pomocná lékařská síla. V letech 1916 až 1918 setrvával u 93. pěšího pluku v Polsku.

Po návratu do Československa složil maturitu, pak studoval na Vojenské akademii v Hranicích, poté ještě na francouzských vojenských školách École spéciale militaire de Saint-Cyr a v Saumuru. Z Francie se do Československa vrátil roku 1924 a nastoupil jako velitel čety u 7. jezdeckého pluku v Hodoníně. Poté pracoval v Pardubicích jako instruktor ve vojenském jezdeckém učilišti, dále pak ještě sloužil v Bratislavě a Prostějově, byl důstojníkem 3. a 6. jezdeckého pluku.

V prosinci 1939 uprchl z Protektorátu přes Slovensko, Maďarsko (kde byl v Budapešti zatčen a vězněn, po čtyřech měsících ale nakonec uprchl) a Jugoslávii do Francie k československým jednotkám. Po obsazení Francie Německem se přesunul do Anglie, kde působil jako přednosta evidenčního oddělení a také jako sportovní a propagační důstojník.

Jako major velel motorizovaným jednotkám na Blízkém východě (v oblasti Libanonu), kam byl na vlastní žádost přeřazen. Roku 1944 se přemístil na Balkán, kde se po Jasko-kišiněvské operaci podílel na spojeneckém tahu na střední Evropu, například zajišťoval materiál pro jednotky generála Svobody.

V březnu 1945 se připojil k československým jednotkám v Košicích.[1]

Po skončení války byl jakožto účastník západního odboje sledován státními složkami. V listopadu 1946 byl přeřazen na řadovou pozici v Pelhřimově a pak v Táboře. Po komunistickém převratu byl poslán do výslužby. Pokoušel si najít civilní povolání, to mu ale bylo záměrně ztěžováno.

Dne 17. května 1949 byl zatčen pro přípravu státního převratu (tzv. Prokešův puč), rozsáhlé akce, do které mělo být zapojeno množství státních složek a vysoko postavených osob (mezi nimi i Karel Kutlvašr jako vůdce převratu) a mělo dojít k internaci Klementa Gottwalda, převzetí moci armádou a svržení komunistického režimu. Plán byl ale odhalen[pozn. 1] a Prokeš byl (spolu s mnohými dalšími) ve vykonstruovaném procesu obviněn kromě velezrady také z vyzvědačství.[3]

Spolu s dalšími odbojáři Josefem Charvátem, Emanuelem Čančíkem, Jaroslavem Borkovcem, Vratislavem Jandou a Vratislavem Polesným byl 5. listopadu 1949 v pankrácké věznici popraven.[1][2][3]

Je pohřben na čestném pohřebišti politických vězňů na Ďáblickém hřbitově[4]

• Druhá světová válka na Blízkém východě
• Československý protinacistický odboj
• Československý protikomunistický odboj
• Prokešův puč
  • Emanuel Čančík
  • Josef Charvát
  • Vratislav Janda
  • Vratislav Polesný
  • Jaroslav Borkovec
• Akce Květa
• Akce Zvon
• Seznam osob popravených z politických důvodů v Československu 1948–1989