William Blake

Narodil se v 28 Broad Street v londýnské čtvrti Soho do rodiny londýnského obchodníka s pánským prádlem a punčochovým zbožím Jamese Blakea[7][8]. Mnohé důkazy ukazují na to, že rodina alespoň v době Blakeova dětství netrpěla chudobou. Byl třetím ze sedmi dětí, z nichž dvě se nedožily dospělosti. Pokřtěn byl 11. prosince v kostele sv. Jakuba, Piccadilly[9]. Do školy chodil pouze tak dlouho, aby se naučil číst a psát, odešel v deseti letech, později ho učila doma jeho matka Catherine Blake (narozena Wright). Už jako dítě sbíral reprodukce děl Raffaela, Michelangela a Dürera a během učení se seznámil se středověkým uměním.

Téměř celý život prožil v londýnské části Lambeth – až na tříletý pobyt ve Felphamu, kde se mu příliš nedařilo, protože nedokázal vyjít s Williamem Haylem, který celý jeho pobyt financoval a přál si stát se Blakeovým patronem[10].

Dne 18. srpna 1782 se ve svých dvaceti pěti letech oženil s dvacetiletou Catherine Boucher, dcerou zahradníka (v St Mary’s Church v Battersea). Catherine neuměla psát, proto je na oddacím listu podepsána: „X“. Blake ji naučil číst, psát a také kolorovat jeho kresby. Manželství zůstalo bezdětné, Blake Catherine ale označoval za svého anděla a mnohé zdroje uvádějí, že vztah mezi nimi byl velmi harmonický.[11]

Autoportrét z roku 1802.

William Blake, rytina od Johna Linnella.

Blakeův hrob, Bunhill Fields, Londýn

Blake byl silně věřící, neuznával ale anglikánskou církev a později ani žádnou jinou organizovanou formu křesťanství. Jednu dobu měl blízko ke katolicismu – obdivoval středověkou křesťanskou mystiku, ale postupně se názorově přiblížil manicheismu. Jeho velkým a celoživotním zdrojem inspirace byla Bible, zejména starozákonní proroci, ale i Nový zákon.

Během svého života měl finanční problémy. Jeho hlavním oborem bylo rytectví, ale rytiny byly koncem 18. století považovány za zastaralou formu umění. Ani tak se rytectví nechtěl vzdát a rozešel se kvůli tomu se spoustou ochotných mecenášů.[12]

V jeho staromilectví tkvěla obrovská rozporuplnost, protože v některých věcech byl naopak velmi inovátorský a revolucionářský. Podporoval Americkou revoluci a po určitou dobu života sympatizoval s myšlenkami Velké francouzské revoluce a chvíli se pohyboval v politických kruzích kolem radikálně smýšlejících osobností, včetně Josepha Johnsona (nakladatel), Williama Godwina, Thomase Paina a dalších.[13] Nikdy nevstoupil do žádné politické strany.

Kromě rytectví psal a maloval, v čemž mu pomáhaly jeho bohaté vize, které sám popisoval jako nespecifické, ale jasné hypnagogické obrazy přicházející mezi spánkem a probuzením. Věci se mu ve vizích jevily v jiných podobách, například slunce jako hostitel velebeného Boha a tygr jako ztělesnění kreativní a zároveň destruktivní energie. Vedle vizí budoucnosti se mu zjevovali také mrtví přátelé a andělé[14]. Jednoznačně ale odmítal být označován za jasnovidce nebo fantastu.[15]

Ve zralém věku usiloval o vytvoření vlastní mystické filosofie navazující na J. Böhma, Paracelsa a E. Swedenborga. Zabýval se problémem zla a stal se manicheistou. Rytinu jeho „mystické svatby“ převzal na obálku svého zásadního díla o mystice Ohnivý keř český autor Karel Weinfurter.

Blake byl nepochopený za života, upozaďován po smrti, a nakonec zapomenut, až jeho životopis začal zpracovávat Alexander Gilchrist (asi 1860). Kniha Life of William Blake okamžitě změnila Blakeovu pověst. Skutečně doceňován začal být až ve století 20. Zasloužili se o to zejména Geoffrey Keynes, Northrop Frye a S. Foster Damon.

Mnohé osobnosti uměleckých kruhů, například June Singer, tvrdily, že Blake předběhl svou dobu. Diana Hume George dokonce prohlašovala, že Blake může být považován za předchůdce Sigmunda Freuda.

V padesátých letech 20. století měla Blakeova tvorba obrovský vliv na beatníky a zejména na velikány, jakými byli Allen Ginsberg, Bob Dylan, Jim Morrison, Van Morrison a Aldous Huxley. Zpěvák Iron Maiden Bruce Dickinson je velkým obdivovatelem Williama Blakea, zhudebněnou báseň Jerusalem můžeme najít na albu The Chemical Wedding.

V roce 2002 se William Blake umístil na 32. místě v průzkumu BBC o 100 nejvlivnějších Britů.[16]

Mnohé z jeho prvotních literárních počinů provází pastorální motivy, jako třeba beránek v básni Beránek (Zpěvy nevinnosti – 1789, Zpěvy zkušenosti – 1794). Zpěvy nevinnosti bývají někdy kritiky označovány za až příliš naivní, Blake, kterému v době jejich vzniku bylo 30 let, se vrací do dětství a ve světě hledá, nachází a obdivuje krásu. V kontrastu k nim jsou právě Zpěvy zkušenosti, které zobrazují jakési rozčarování, uvědomění si zákonů, které lidskou duši svazují, a objevuje se zde mnohem více symbolů. [11]

Významný je také Blakeova báseň Tiriel, kde se opět vrací k nevinnosti dítěte a příkazů, jež ho poutají, tentokrát ze strany rodičů, a také pozdější Kniha Thel, v níž se objevuje většina motivů vycházejících z Blakeových vizí. Nejznámější Blakeovou básní je ale bezesporu Tygr (The Tyger).[17]

Snoubení nebe a pekla

Jerusalem The Emanation of the Giant Albion

Knihy označeny hvězdičkou patří mezi takzvané Prorocké knihy (Prophetic Books), ve kterých Blake vytvořil vlastní mytologii vycházejí z jeho vizí.

• Poetical Sketches (1769–1777).
• An Island in the Moon (1784).
• There is No Natural Religion (1788).
• All Religions are One (1788, editováno 1795).
• Songs of Innocence (1789, Zpěvy nevinnosti).
• Tiriel* (1789).
• The Book of Thel* (1789–1790, Kniha Thel).
• The Marriage of Heaven and Hell (1790–1793, Snoubení nebe a pekla), próza obsahující radikální útok na uznávané hodnoty jako je osvícenský racionalismus, na pokrytectví církve i na samo Desatero, doplněná aforismy Proverbs of Hell (Pekelná přísloví).
• The French Revolution (1791, Francouská revoluce), báseň, ve které básník popisuje rozklad zkorumpované francouzské monarchie a pokrytecké církve; vysvětluje, jak americká revoluce vyvolala revoluci francouzskou. Báseň měla mít sedm části, v korekturách se dochovala pouze její první část, ostatní jsou ztraceny.
• A Song of Liberty (1792).
• Visions of the Daughters of Albion* (1793, Vidění dcer Albionu).
• Songs of Innocence and of Experience (1794, Zpěvy nevinnosti a zkušenosti), součástí Zpěvů zkušenosti je Blakeova slavná báseň The Tyger (Tygr) známá i podle jejího prvního verše Tyger Tyger, burning bright (Tygře, tygře, žhavě žhneš).
• Continental prophecies*
  • America a Prophecy* (1793, Amerika: Proroctví),
  • Europe a Prophecy* (1794–1821, Evropa: proroctví),
  • The Song of Los* (1795, Píseň Losova),
• The Book of Urizen* (1794, Kniha Urizenova).
• The Book of Los* (1795, Kniha Losova).
• The Book of Ahania* (1795, Kniha Ahanie).
• Vala, or The Four Zoas* (1795–1807, Vala aneb čtyři Zoa), nedokončeno.
• Milton* (1804–1810).
• Jerusalem. The Emanation of the Giant Albion* (1804–1820, Jeruzalém. Emanace gigantického Albionu).

• Songs and Proverbs of William Blake (1965, Písně a přísloví Williama Blakea), cyklus písní anglického hudebního skladatele Benjamina Brittena na texty vybrané z Pekelných přísloví a Zpěvů zkušenosti.[18]
• Songs of Innocence and of Experience (1967), folkrockové album amerického básníka Allena Ginsberga.[19]
• Songs of Innocence a Experience (1984), cyklus písní pro sólisty, sbory a orchestr amerického hudebního skladatele a klavíristy Williama Bolcoma na Blakeovy texty.[20]
• Tiriel (1985, Тириэль), opera na vlastní anglické libreto ruského skladatele žijícího v Anglii Dmitrije Smirnova. Je založená na této Blakeově prorocké knize a na některých jeho dalších básních, především na Zpěvech nevinnosti a zkušenosti. Libreto bylo později přeloženo do ruštiny.
• Thel (1986, Тэль), druhá opera na vlastní anglické libreto skladatele Dmitrije Smirnova založená na Blakoevě prorocké knize. Libreto bylo později přeloženo do ruštiny.
• The Marriage of Heaven and Hell - Part I. (1995) a The Marriage of Heaven and Hell - Part II. (1996), alba americké power metalové skupiny Virgin Steele inspirované dílem Snoubení nebe a pekla.[21]
• The Chemical Weddings (1998), album anglického hevymetalového zpěváka a skladatele Bruceho Dickinsona inspirované prorockýmí knihami a další poezií Williama Blakea.
• Songs of Innocence (2014) a Songs of Experience (2017), alba irské rockové skupiny U2 inspirované stejnojmennými Blakeovými díly. Zpěvák Bono si z nich vypůjčil nápad porovnávat osobu, kterou se člověk stane na základě zkušeností, s osobou ve věku nevinnosti.[22] Mnoho textů obsahuje dialog mezi nevinností a zkušeností.[23]

• Překlady několika básní uveřejnil Jaroslav Vrchlický ve své knize Moderní básníci angličtí, Praha: Josef R. Vilímek 1898.
• Tiriel, Olomouc: Čeněk Beran 1927, přeložil Otto František Babler.
• Výbor básní, Praha: Jan Otto 1929, přeložil Jaroslav Skalický.
• Snoubení nebe a pekla, Olomouc: Čeněk Beran 1931, přeložil Otto František Babler.
• Tři prózy, Praha: Edice MDN 1935, přeložil Arnošt Vaněček.
• Kniha Thel, Svatý Kopeček 1935, přeložil Otto František Babler.
• Vidění dcer Albionových, Praha: Jaroslav Picka 1939, přeložil Arnošt Vaněček.
• Kniha Ahánie, Praha: Jaroslav Picka 1945, soukromá bibliofile.
• Svět v zrnku písku, Praha: Mladá fronta 1964, přeložil Jiří Valja, znovu Praha: Maťa 2010.
• Napíšu básně kytkám na listy, Praha: Československý spisovatel 1981, přeložil Zdeněk Hron, znovu Praha a Litomyšl: Paseka 1996 a Praha: Garamond 2017.
• Snoubení nebe a pekla, Liberec: Dauphin 1994, přeložil Jaroslav Skalický a Otto František Babler.
• Snoubení Nebe a Pekla, Praha a Litomyšl: Paseka 1999, přeložila Sylva Ficová, souběžný anglický text na reprodukcích originálních grafických listů.
• Písničky nevinnosti a zkušenosti, Praha: BB art 2001, přeložil Zdeněk Hron.
• Prorocké knihy, Praha: BB art 2002, přeložil Zdeněk Hron.
• Tygře, tygře, žhavě žhneš, Praha: Dokořán 2010, přeložil Zdeněk Hron.
• První z mých andělů: dopisy, Praha: Malvern 2014, přeložil Pavel Černovský, přebásnil Tomáš Vondrovic.
• Pohlavím: Brány ráje, Praha: Malvern 2014, přeložil Pavel Černovský, přebásnil Tomáš Vondrovic.

• 1772–1779 se učil u rytce J. Basira, pro něhož kopíroval gotické obrazy ve Westminsterském opatství
• 1779–1780 studoval na londýnské akademii, kde projevoval vyslovený odpor proti akademické výuce, kreslení podle antik a podle modelů
• 1780 se osamostatnil jako grafik a ilustrátor. Spřátelil se se sochařem J. Flaxmanem a švýcarským malířem H. Füsslim.
• 1782 se žení s Kateřinou Butcherovou, která mu pomáhala kolorovat rytiny. Po neúspěšném pokusu vést tiskařský obchod se stýkal se společenskými reformátory a pomýšlel i na politickou dráhu.
• 1800–1803 pracoval jako grafik pro básníka W. Hayleye ve Felphamu v Sussexu.
• Po r. 1800 pracoval na velkém mystickém eposu Milton a ilustracích k Blairově knize The Grave (1808), 1804–1818 na velké symbolické knize Jeruzalém; pouze jediný úplný exemplář tohoto díla sám koloroval. V posledních letech se zabýval ilustracemi ke knize Jób[24] a k Dantově Božské komedii.
• 1809 uspořádal samostatnou výstavu v krámě svého bratra, jež skončila naprostým neúspěchem.
• 1818 se spřátelil s malířem J. Linnellem, který ho seznámil s akvarelistou a astrologem J. Varleyem; oba malíři tvořili jádro přátelského kroužku kolem něj v posledních letech jeho života

V druhé polovině devadesátých let vytvořil řadu velkých barevných monotypů technikou, kterou sám vynalezl: na desku nanesl silnou vrstvu temperových barev a pořídil z ní několik obtisků, jež pak dokončil perokresbou inkoustem a akvarelem.

Josefovi bratři prosí Josefa za odpuštění

Hekaté

• Josefovi bratři prosí Josefa za odpuštění (1785, Joseph's brethren bowing down before him) – The Fitzwilliam Museum, Cambridge.
• Zpěvy nevinnosti: Ztracené dítě (1789, Songs of Innocence: The Little Boy Lost) – National Gallery of Victoria. Melbourne.
• Pravěk dní (1794, Ancient of Days) – Glasgow University Library, Glasgow.
• Newton (1795) – Tate Gallery, Londýn.
• Hekaté (1795, Hekate) – Tate Gallery, Londýn.
• Velký rudý drak (1803–1805, The Great Red Dragon), série čtyř akvarelů inspirovaná biblickou knihou Zjevení Janovo:
  • Velký rudý drak a žena oděná sluncem I. (The Great Red Dragon and the Woman Clothed with the Sun) – National Gallery of Art, Washington.
  • Velký rudý drak a žena oděná sluncem II. (The Great Red Dragon and the Woman Clothed in Sun) – Brooklyn Museum, New York
  • Velký rudý drak a šelma vystupující z moře (The Great Red Dragon and the Beast from the Sea) – National Gallery of Art, Washington.
  • Číslo bestie je 666 (The Number of the Beast is 666) – The Rosenbach Museum and Library, Filadelfie.
• Satan vylévá morové rány (1826–1827, Satan pours on the plagues – Tate Gallery, Londýn.

Shakespeare: Král Lear

Shakespeare: Sen noci svatojánské

Kromě toho, že ilustroval vlastní knihy, je Blake autorem mnoha ilustrací k Bibli a k následujícím litterárním dílům:

• 1779 – William Shakespeare: King Lear (Král Lear).
• 1786 – William Shakespeare: A Midsummer Night's Dream (Sen noci svatojánské).
• 1791 – Mary Wollstonecraftová: Original Stories from Real Life.
• 1793 – John Gay: Fables by John Gay with a Life of the Author.
• 1796 – Gottfried August Bürger, Lenora.
• 1797 – Edward Young: The Complaint, or Night-Thoughts on Life, Death, and Immortality (Nářek aneb Noční rozjímání o životě, smrti a nesmrtelnosti).
• 1798 – Thomas Gray: Poems (Básně).
• 1805 – Robert Blair: The Grave (Hrob).
• 1806 – William Shalespeare: Richard III..
• 1806 – William Shalespeare: Hamlet.
• 1808 – John Milton: Paradise Lost (Ztracený ráj).
• 1809 – William Shalespeare: Henry VIII. (Jindřich VIII.).
• 1810 – Geoffrey Chaucer: The Canterbury Tales (Canterburské povídky).
• 1819–1820 – John Varley: Visionary Heads.
• 1821 – Robert John Thornton: Virgil.
• 1824–1827 – John Bunyan: The Pilgrim's Progress (Poutníkova cesta), nedokončeno.
• 1825–1827 – Dante: Divine Comedy (Božská komedie), nedokončeno.

Kniha Jób – Behemot a Leviatan

• 1799 – Abraham and Isaac (Abrahám a Izák)
• 1799 – The Last Supper (Poslední večeře), tj, Poslední večeře Ježíše Krista,
• 1800 – The Soldiers Casting Lots for Christ's Garments (Vojáci losují o Ježíšův oděv)
• 1803 – The Creation of Eve (Stvoření Evy)
• 1803 – The Baptism of Christ (Kristův křest)
• 1803 – The Third Temptation (Třetí pokušení), tj. třetí Kristovo pokušení
• 1805 – Cain Fleeing from the Wrath of God (Kain prchá před hněvem Božím)
• 1805 – Jacob's Dream (Jákobův sen)
• 1805 – Christ in the Sepulchre, Guarded by Angels (Kristus v hrobce hlídaný anděly')
• 1808 – Adam and Eve (Adam a Eva)
• 1810 – Christ Blessing (Kristovo pořehnání)
• 1823–1826: The Book of Job (Kniha Jób)
• 1825 – The Parable of the Wise and Foolish Virgins (Podobenství o prozíravých a pošetilých pannách)

• ACKROYD, P.: Blake, Praha 2000, nakl. Paseka
• ACKROYD, P.: Albion. Kořeny anglické imaginace, Praha 2004, nakl. BB/art

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je William Blake
• Obrázky, zvuky či videa k tématu William Blake na Wikimedia Commons
• Galerie William Blake na Wikimedia Commons
• Autor William Blake ve Wikizdrojích
• Autor William Blake ve Wikizdrojích (anglicky)
• Osoba William Blake ve Wikicitátech
• Osoba William Blake ve Wikicitátech (anglicky)
• Plné texty děl autora William Blake na projektu Gutenberg
• (anglicky) The William Blake Archive
• (anglicky) William Blake - Poetry Foundation
• (česky) William Blake - Aertmuseum