Poslední večeře

Poslední večeři popisují všechna synoptická evangelia[1][2][3]. Její průběh zhruba odpovídá židovské večeři pesach na památku vyvedení Izraele z Egypta[4]. Evangelia uvádějí její přípravu, rozdílení chleba a vína jako Ježíšova „těla a krve“ a zradu Jidáše Iškariotského, jednoho z učedníků. Podle Janova evangelia[5] začala tím, že Ježíš všem učedníkům umyl nohy, sama večeře se jen stručně zmiňuje bez rozdílení chleba a vína, a po večeři – podobně jako v Lukášově evangeliu – navazuje Ježíšova závěrečná promluva, modlitba a rozloučení.

Podle synoptických evangelií Ježíš při rozdělování chleba a vína mluvil o „nové smlouvě“ a o „své krvi“, která tuto smlouvu zpečeťuje a prolévá se na odpuštění hříchů. V Lukášově evangeliu na to navazuje příběh o učednících na cestě do Emaus[6], kde se s Ježíšem setkali při lámání chleba, a o pravidelném slavení večeře Páně píše Pavel z Tarsu v listu Korintským[7]. Slavení eucharistie (Večeře Páně) tak už v samém počátku křesťanství není jen připomínkou Poslední večeře, nýbrž také zpřítomněním Krista jako vykupitele. Tvoří patrně jádro nejstarší křesťanské bohoslužby a podle knihy Didaché se už ve 2. století konalo každou neděli.

Leonardo da Vinci, Poslední večeře (Miláno, 1497)

• Ježíšova poslední večeře se velmi často zobrazovala v křesťanském umění, jednou z nejslavnějších je freska Leonarda da Vinci v kostele S. Maria delle Grazie v Miláně.
• Ve fotografii se tomuto tématu věnovali v různých obměnách například izraelský fotograf Adi Nes nebo Američan David LaChapelle.
• Poslední večeře se též objevuje coby parodie v různých komediálních filmech a seriálech (například MASH či v seriálu Červený trpaslík).

• 
  Adi Nes, fotografie