Wilhelm Keitel

Keitel se narodil v Helmscherode, Brunswick v Německém císařství jako syn Carla Keitela, velkostatkáře ze střední vrstvy, a Apollonie Visseringové. Po dokončení svého vzdělání v Göttingenu se rozhodl pro vojenskou službu a v roce 1901 je s hodností Fahnenjunker (důstojnický čekatel) přiřazen k 6. pluku Dolno-Saského polního dělostřelectva. V roce 1909 se oženil s Lisou Fontaine, dcerou bohatého velkostatkáře s níž měl dohromady šest dětí, z nichž jedno zemřelo ještě v útlém věku. Během první světové války byl Keitel převelen k 46. pluku polního dělostřelectva ve Wolfenbüttelu, se kterým později bojoval na západní frontě. Dne 14. září roku 1914, během bojů ve Flandrech v Belgii, byl vážně raněn střepinou granátu do pravého předloktí a 8. října téhož roku povýšen do hodnosti Hauptmann (kapitán). Při této příležitosti byl rovněž vyznamenán železným křížem prvního stupně.

Keitel byl v březnu roku 1915 hned po svém zotavení přeřazen do generálního štábu německé armády a na frontu se nikdy nevrátil. Po skončení války zůstal v nově vytvořeném Reichswehru a působil též v jednotkách Freikorps, kde pomáhal s organizací pohraniční stráže na hranici s Polskem. Keitel působil také jako divizní štábní důstojník a později učil téměř dva roky ve vojenské škole pro jezdectvo v Hannoveru.

Později v roce 1924 byl Keitel přeložen na Ministerstvo obrany (Reichswehrministerium) do kanceláře vojska. Brzy byl však povýšen na šéfa organizačního úřadu a pozici si udržel i poté, co se dostali nacisté k moci v roce 1933. Na základě doporučení generála Wernera von Fritsche se stal velitelem nově vytvořeného nacistického úřadu ozbrojených sil (Wehrmachtamt).

V roce 1937 byl Keitel povýšen do hodnosti General der Artilerie (generál dělostřelectva) a následující rok se díky Aféře Blomberg-Fritsch stává náhradou za ministra obrany (Reichskriegsministerium) a zároveň převzal funkci vrchního velitele ozbrojených sil Wehrmachtu (OKW).

V říjnu 1938 byl Keitel krátce vojenským velitelem Sudet.

Roku 1940 byl s blížícím se koncem Francouzského tažení povýšen do hodnosti polního maršála a zároveň byl vyznamenán rytířským křížem za ujednání příměří s Francií, přestože nebyl velitelem jednotek účastnících se boje.

Během druhé světové války Keitel prokázal, že je slabý a opatrný. Snažil se Adolfu Hitlerovi rozmluvit invazi do Francie a dokonce byl i proti Operaci Barbarossa. V obou dvou případech sklání před Hitlerem tvář a předkládá mu svoji rezignaci. Vůdce ji odmítá přijmout.

20. července 1944 vyvázl nezraněn z posledního atentátu na Adolfa Hitlera – viz Operace Valkýra.

Po válce byl souzen mezinárodním soudním tribunálem v Norimberku a odsouzen k trestu smrti oběšením za zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.

• 
  "Polní maršál Keitel při podepisování kapitulaci nacistického Německa v Berlíně dne 8. května 1945."
• 
  "Alfred Jodl (vlevo) a Wilhelm Keitel při obědě ve vězeňské jídelně v Norimberku."
• 
  "Kancléř Adolf Hitler gratuluje maršálu Keitelovi k jeho 40. roku služby v ozbrojených složkách Německa dne 9. března roku 1941."
• 
  "Smuteční obřad za zesnulého generála Hubeho, 26. duben, 1944. Zleva: polní maršál Hans-Günther von Kluge, říšský vůdce SS Heinrich Himmler, admirál Karl Dönitz a polní maršál Wilhelm Keitel."
• 
  "Francouzský generál Charles Huntziger vyjednává příměří s Německem, které je zastoupeno polním maršálem Keitelem, 22. června 1940."
• 
  "Návštěva japonského ministra zahraničí v Berlíně 28. března roku 1941. Zleva: říšský ministr a šéf říšské kanceláře Hans Lammers, ministr Yōsuke Matsuoka, polní maršál Wilhelm Keitel a německý velvyslanec v Japonsku Heinrich Georg Stahmer."
• 
  "Portrét polního maršála Wilhelma Keitela z roku 1940."
• 
  "Zpráva o Keitelově zadržení z června roku 1945"

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Wilhelm Keitel na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Wilhelm Keitel