Zločin proti míru

Zločin proti míru v mezinárodním trestním právu označuje „plánování, přípravu, rozpoutání nebo vedení útočné války nebo války v rozporu s mezinárodními smlouvami, dohodami nebo garancemi či účast na společném plánu či spiknutí k jejich provedení.“[1]

Tato definice zločinů proti míru byla poprvé použita v norimberských principech a později v Chartě OSN. Tato definice je použita v definici útočné války jako zločinu proti míru.

Zásadní výjimkou z této definice je vedení obranných vojenských akcí podle článku 51 Charty Spojených národů. Takové vojenské akce jsou ověřovány Bezpečnostní radou OSN, ale nevyžadují souhlas Spojených národů, aby byly legální podle mezinárodního práva.

Příklady zločinů proti míru

Ruská invaze na Ukrajinu, zahájena 24. února 2022
Americká invaze do Iráku v roce 2003 (podle vyjádření generálního tajemníka OSN Kofi Annana)
tajný dodatek k paktu o neútočení mezi Sovětským svazem a nacistickým Německem a následná okupace baltských států, severní Bukoviny a Besarábie.[1]
sovětský útok na Finsko vedoucí k zimní válce.[1]
Útok KLDR na Jižní Koreu vedoucí ke korejské válce a pozdější zásah čínské armády.[1]
Útok NATO pod vedením USA na Svazová republika Jugoslávie v rámci operace Spojenecká síla v roce 1999 (v té době byla sice schválena rezoluce RB OSN odsuzující konflikt v Kosovo, neexistovala však rezoluce opravňující k útoku)

České právo

V českém právu byl zločin proti míru zaveden zákonem na ochranu míru ze dne 20. prosince 1950.[2] Nový trestní zákoník zahrnuje zločiny přípravy útočné války[3], podněcování útočné války[4] a agrese[5] jako zločiny proti míru.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Crime against peace na anglické Wikipedii.

Nicolas Werth, Karel Bartošek, Jean-Louis Panné, Jean-Louis Margolin, Andrzej Paczkowski, Stéphane Courtois, The Black Book of Communism: Crimes, Terror, Repression, Harvard University Press, 1999, hardcover, 858 pages, ISBN 0-674-07608-7, page 5.
zákon č. 165/1950 Sb. na ochranu míru
§ 406 trestního zákoníku 40/2009 Sb.
§ 407 trestního zákoníku 40/2009 Sb.
§ 405a trestního zákoníku 40/2009 Sb. ve znění zákona č. 105/2013 Sb

Literatura

Krejčí, Oskar, (2010) Válka. Praha: Professional Publishing, 170 s. ISBN 978-80-7431-029-4

Externí odkazy

(česky) Individuální odpovědnost jednotlivce za zločiny proti míru

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[black_book-1] Nicolas Werth, Karel Bartošek, Jean-Louis Panné, Jean-Louis Margolin, Andrzej Paczkowski, Stéphane Courtois, The Black Book of Communism: Crimes, Terror, Repression, Harvard University Press, 1999, hardcover, 858 pages, ISBN 0-674-07608-7, page 5.

[2] zákon č. 165/1950 Sb. na ochranu míru

[3] § 406 trestního zákoníku 40/2009 Sb.

[4] § 407 trestního zákoníku 40/2009 Sb.

[5] § 405a trestního zákoníku 40/2009 Sb. ve znění zákona č. 105/2013 Sb