Charles Huntziger

Generál Charles Huntziger se narodil 25. června 1880 v západofrancouzském Lesnevenu. V roce 1900 vystudoval vojenskou akademii (École spéciale militaire de Saint-Cyr) v Saint-Cyru a vstoupil do koloniální pěchoty. Během první světové války sloužil na Středním východě ve funkci náčelníka štábu spojeneckých expedičních sil a z této funkce se zasloužil o plánování spojeneckého vítězství, které 30. října 1918 vedlo k podepsání příměří v Moudrosu. Roku 1933 byl jmenován vrchním velitelem francouzských vojsk v Sýrii a Libanonu. V roce 1938 byl jmenován členem Vrchní válečné rady, anglo-francouzské organizace ustanovené k dohlížení na spojeneckou strategii.[1]

Huntziger přebírá od generála Keitla dokument o kapitulaci

Po vypuknutí druhé světové války, přesněji 2. září 1939, byl jmenován velitelem francouzské 2. armády a od 5. června 1940 velitelem 4. armádní skupiny.[2] Spolu s druhou armádou byl během německé invaze do Francie dislokován v Ardenách. Jelikož německé velení rozhodlo vést útok přes Ardeny,[3] údajně neprostupné, jeho armáda však nebyla na přímý střet dobře připravena a tak byla poražena v tankové bitvě u Sedanu.[1]

Po úplné francouzské porážce byl jmenován maršálem Pétainem vyjednavačem příměří s Němci. Po společných jednáních podepsal spolu s Wilhelmem Keitelem 22. června 1940 ve vagónu u Compiègne francouzskou kapitulaci. Po uzavření příměří s Němci podepsal 24. června 1940 nedaleko Říma příměří s Italy. Ve Vichistické Francii se poté stal vrchním velitelem pozemních sil. Dne 3. října 1940 vydal antisemitský dokument, který vylučoval Židy z pozic v armádě, v tisku, v obchodech, v průmyslu a v politice Vichistického režimu.[1] Ve vládách Pierra Flandina, Pierra Lavala a Franca Darlana zastával funkce ministra obrany a války. Zemřel spolu s dalšími šesti cestujícími[4] nedaleko jihofrancouzského Le Vigan 12. listopadu 1941 v důsledku letecké nehody. Jeho letoun se zřítil při návratu z inspekce. Pohřeb se konal 15. listopadu téhož roku v katedrále ve Vichy a pohřben byl v 9. oddělení pařížského hřbitova Cimetiere de Passy.[5] Jeho pohřbu se zúčastnili i čtyři zástupci Itálie a dvanáct zástupců Německa. Německou delegaci vedl dle dobového tisku Otto Abetz, Hitlerův emisar v Paříži a jako zástupce Wehrmachtu se pohřbu zúčastnil generál dělostřelectva Vogl. V čele italské delegace byl generál Maggiolini.[4]

Jeho žena byla první nositelkou Řádu Francisque.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles Huntziger na anglické Wikipedii.

• BERT, Adam Cornelius. Charles Huntziger. [s.l.]: Chromo Publishing, 2011. 184 s. ISBN 978-61-370-6883-0. (anglicky)
• SIR HORNE, Alistair. To Lose a Battle. [s.l.]: Penguin Books, 2007. 736 s. Dostupné online. ISBN 978-01-410-3065-4. (anglicky)
• JACKSON, Julian. The Fall of France. Oxford: Oxford University Press, 2004. 296 s. ISBN 978-01-928-0550-8. (anglicky)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Huntziger na Wikimedia Commons
• Video z místa dopadu letounu a video z pohřbu Huntzigera