Projekt 956 Saryč

Projekt 956 Saryč (v kódu NATO třída Sovremennyj) je třída raketových torpédoborců sovětského námořnictva z doby studené války. Primárně byly navrženy k boji proti hladinovým lodím (zejména americkým svazům letadlových lodí) a vzdušným cílům. Ve službě se tak doplňovaly s protiponorkovými torpédoborci třídy Udaloj. Celkem bylo postaveno 21 jednotek této třídy. Jediným zahraničním uživatelem třídy je Čínská lidová republika.

Projekt 956 Saryč / třída Sovremennyj
Okrylenny (424)
Obecné informace
UživateléSovětské námořnictvo
Ruské námořnictvo
Námořnictvo Čínské lidové republiky
Typtorpédoborec
Lodě21
Osudaktivní (2018)
PředchůdceProjekt 61 / třída Kashin
NástupceProjekt 1155 / třída Udaloj
Technické údaje projekt 956[1]
Výtlak6500 t (standardní)
7940 t (plný)
Délka156,5 m (max.)
Šířka17,2 m
Ponor5,96 m
Pohon2× turbína, 4× kotel
Rychlost32 uzlů
Dosah3920 nám. mil při 18 uzlech
Posádka296
Výzbroj4× 130mm kanón AK-130 (2×2)
4× 30mm kanón AK-630 (4×1)
8× Moskit (2×4)
2× Uragan (2×1, 48 střel)
2× RBU-1000 (2×1)
4× 553mm torpédomet (2×2)
2× 55mm granátomet MRG-1 (2×1)
Letadla1× vrtulník Ka-27B

Stavba

Všechny torpédoborce projektu 956 postavila loděnice Severnaja Dverf v Leningradu. Vnušitělnyj byl sice stavěn v Nikolajevu, jeho stavba ale byla zrušena.[2] Pro sovětské, později ruské námořnictvo bylo postaveno celkem 17 jednotek. Pro Čínskou lidovou republiku byly v letech 1999–2000 dokončeny dva rozestavěné torpédoborce (projekt 956E) v následně v letech 2002–2006 postaveny ještě dva nové projektu 956EM, který se liší absencí zadní dělové věže a rozšířeným vybavením pro provoz vrtulníků.[3] Celkem jich bylo dokončeno 21 kusů a stavba dalších byla zrušena.

Jednotky projektu 956:[4]

JménoVerzeZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyStatus
Sovremennyjprojekt 956197618. listopadu 19784. ledna 1981Vyřazen 1998.[3]
Otčajannyjprojekt 956197729. března 198030. září 1982Vyřazen 1998.[3]
Otličnyjprojekt 956197821. března 198129. září 1983Vyřazen 1998.[3]
Osmotritělnyjprojekt 956197823. dubna 198230. září 1984Vyřazen 1998.[3]
Bezuprečnyjprojekt 956198130. července 198316. listopadu 1985Vyřazen 2001.[3]
Bojevojprojekt 95619824. srpna 198428. září 1986Vyřazen 2010.[3]
Stojkijprojekt 956198227. července 198530. prosince 1986Vyřazen 1998.[3]
Okrylennyjprojekt 956198331. května 198630. prosince 1987Vyřazen 1998.[3]
Burnyjprojekt 956198330. prosince 198630. září 1988V rezervě (2018).[3]
Gremjaščijprojekt 956198430. května 198730. prosince 1989Vyřazen 2006.[3]
Bystryjprojekt 956198528. listopadu 198730. září 1989Aktivní.[3]
Rastoropnyjprojekt 95619864. června 198830. prosince 1989Vyřazen 2012.[3]
Bezbojazněnnyjprojekt 956198718. února 198923. prosince 1990V rezervě (2018).[3]
Gremjašij (ex Bezuděržnyj)projekt 956198730. září 198930. prosince 1991Vyřazen 2012.[3]
Bespokojnyjprojekt 956198722. února 199229. prosince 1993V rezervě (2018).[3]
Nastojčivyj (ex Moskovskij komsomolec)projekt 9561988199227. března 1993Aktivní.[3]
Admiral Ušakov (ex Besstrašnyj)projekt 9561988199217. dubna 1994Aktivní.[3]
Vnušitělnyjprojekt 9561983––Stavba zrušena 1987.[3]
Bujnyjprojekt 9561991––Stavba zrušena 1995.[3]
Chang-čou (ex Jekatěrinburg, ex Važnyj)projekt 956E198823. května 1999[5]25. prosince 1999[3]Prodán ČLR, aktivní.[3]
Fu-čou (ex Alexandr Něvskij, ex Vdumčivyj)projekt 956E198916. dubna 1999[6]25. listopadu 2000[3]Prodán ČLR, aktivní.[3]
Tchaj-čou (ex Vnušitělnyj)projekt 956EKM200227. dubna 2004[7]28. prosince 2005[7]Postaven pro ČLR, aktivní.
Ning-po (ex Večnyj)projekt 956EKM200223. července 2004[7]1. srpna 2006[7]Postaven pro ČLR, aktivní.

Konstrukce
Příď torpédoborce Otličnyj

Pro torpédoborce této třídy byl převzat trup křižníků třídy Kresta II. Hlavňovou výzbroj tvoří dva dvouhlavňové 130mm kanóny AK-130, umístěné v dělových věžích na přídi a na zádi. Hlavní údernou výzbroj představují dva čtyřnásobné kontejnery nadzvukových protilodních střel P-270 Moskit (v kódu NATO SS-N-22 Sunburn) s dosahem 120 km. K obraně proti letadlům slouží dvě jednoduchá odpalovací zařízení řízených střel Uragan (v kódu NATO SA-11 Gadfly) s dosahem 30 kilometrů a zásobou 48 střel. K zajištění blízké obrany slouží čtyři systémy AK-630 s 30mm rotačním kanónem. K ničení ponorek slouží dva dvojité 533mm torpédomety a dva raketové vrhače hlubinných pum RBU-1000 Smerč-3. Ve výzbroji byly také dva 55mm granátomety MRG-1. Na palubě se dále nachází přistávací plošina pro vrtulník Ka-27B. Jeho hlavním úkolem bylo navádění protilodních střel. Neseno mohlo být též 22 námořních min.

Pohonný systém tvoří dvě parní turbíny GTZA-674 a čtyři kotle KVN98/64 (nebo KVG-3), pohánějící dva lodní šrouby. Výkon pohonného systému je 100 000 hp. Nejvyšší rychlost je 32 uzlů.[1] Dosah je 3920 nám. mil při rychlosti 18 uzlů.[2]

Odkazy

Reference
  1. PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 283.
  2. Sovremenny Class (Type 956) Destroyer, Russia [online]. Naval-technology.com [cit. 2018-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
  3. SOVREMENNYY destroyers (project 956) (1980 - 1993) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
  4. Pejčoch, 1998, s. 281.
  5. 136 Hang Zhou [online]. Worldwarships.com [cit. 2018-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-26. (anglicky)
  6. 137 Fu Zhou [online]. Worldwarships.com [cit. 2018-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-26. (anglicky)
  7. Class Sovremennyy (Project 956EM) Guided Missile Destroyer [online]. Worldwarships.com [cit. 2018-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-26. (anglicky)

Externí odkazy
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Projekt 956 Saryč na Wikimedia Commons
  • Project 956 Sarych / Sovremenny class / Guided Missile Destroyer [online]. Globalsecurity.org, rev. 2016-01-30 [cit. 2015-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
  • Destroyers - Project 956 [online]. russianships.info [cit. 2015-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.