Vesta (planetka)
(4) Vesta je planetka obíhající v hlavním pásu planetek a je co do rozměru třetím největším tělesem této kategorie, co se týče hmotnosti dokonce druhým nejhmotnějším. Jako jediná z planetek může být za mimořádně příznivých okolností viditelná na noční obloze pouhým okem. Podle charakteru oběžné dráhy patří do skupiny I v hlavním pásu. Současně je mateřským tělesem rodiny vestoidů.
Vesta .svg.png.webp){kind=small} | |
|---|---|
 Snímek z oběžné dráhy sondy Dawn | |
| Identifikátory | |
| Označení | (4) Vesta |
| Předběžné označení | žádné |
| Katalogové číslo | 4 |
| Objevena | |
| Datum | 29. března 1807 |
| Místo | Brémy |
| Objevitel | H. W. Olbers |
| Jméno po | Vesta |
| Elementy dráhy (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Epocha | 2005-01-30 00:00:00,0 UTC 2453400,5 JD |
| Velká poloosa | 2,3618 AU 353 316 158 km |
| Excentricita | 0,0889 |
| Perihel | 2,1519 AU 321 922 467 km |
| Afel | 2,5716 AU 384 709 848 km |
| Perioda (oběžná doba) | 3,6297 roku 1325,75 dne |
| Střední denní pohyb | 0,2715°/den |
| Sklon dráhy k ekliptice | 7,1327° |
| Délka vzestupného uzlu | 103,9311° |
| Argument šířky perihelu | 150,2739° |
| Střední anomálie | 124,2064° |
| Průchod perihelem | 2003-10-30 14:22:34,3 UTC 2452943,0990 JD |
| Rotace tělesa | |
| Perioda rotace | 5,342 h 0,2226 dne |
| Severní pól | α=20h03m (2006) δ=+41° (2006) |
| Sklon osy k rovině dráhy | 29° |
| Fyzikální vlastnosti | |
| Absolutní hvězdná velikost | 3,242 |
| Odhadovaný průměr | 525,4±0,2 km (572,6 × 557,2 × 446,4) ± 0,2 km |
| Albedo | 0,423 |
| Hmotnost | ~ 2,75×1020 kg |
| Střední hustota | ~ 3.4 g/cm³ |
| Gravitační parametr | 18 km³/s² |
| Zrychlení na povrchu | 0,22 m/s² 0,022 g |
| Úniková rychlost | 350 m/s |
| Teplota | min: 85 K (−188 °C) max: 270 K (−3 °C) K |
| Spektrální třída | V |
Historie
.svg.png.webp){kind=small}
Planetku objevil 29. března 1807 v Brémách německý astronom H. W. Olbers. V té době byla ještě považována za planetu a dostala dokonce i grafický symbol (viz vlevo). Ani objev další planetky (5) Astraea o 38 let později na tom nic nezměnil; teprve v 50. letech 19. století, kdy objevů planetek kvapem přibývalo, začala být spolu s ostatními podobnými tělesy považována za pouhou planetku.
Popis objektu
Planetka Vesta patří vzhledem ke své velikosti a relativní blízkosti k Zemi k nejlépe prozkoumaným objektům pásu planetek. Na rozdíl od většiny planetek má velmi vysoké albedo (0,423), což způsobuje, že při blízké opozici, kdy se může přiblížit k Zemi až na 1,14 astronomických jednotek (AU), může dosáhnout maximální možné zdánlivé hvězdné velikosti 5,5m. Díky tomu je výjimečně na hranici viditelnosti pouhým okem.
Co do velikosti a hmotnosti je největší planetkou ve vnitřní části hlavního pásu planetek, mezi drahou Marsu a Kirkwoodovou mezerou ve vzdálenosti 2,50 AU od Slunce.
Vesta rotuje poměrně rychle kolem své osy; rotační perioda je 5 h 20 min 31 s.
Vzhled planetky
Tvarově se díky rozměrům a hmotnosti dostala do isostáze a její tvar se blíží trojosému elipsoidu. Její rozměry a tvar byly v minulosti zjišťovány na základě zákrytů hvězd tímto tělesem. Podrobné znalosti o vzhledu, včetně rozlišení povrchových útvarů, přinesly až Hubbleův vesmírný dalekohled a nejmodernější pozemní dalekohledy, jako např. Keckův dalekohled na Havajských ostrovech.
Nejdéle známým útvarem na povrchu Vesty je velká tmavá oblast o velikosti přibližně 200 km, lišící se od svého okolí významně nižší albedem. Byla na počest objevitele planetky nazvána Olbers. Její geometrický střed slouží jako referenční bod počátku vestografických souřadnic (0° vestografické délky).
Nejvýznamnějším povrchovým útvarem však je velký kráter o průměru 460 km poblíže jižního pólu planetky; jeho průměr tedy představuje asi 80 % rozměru Vesty. Jeho dno se nachází asi 13 km pod úrovní okolního terénu, zatímco jeho valy okolí převyšují o 4 až 12 , tedy maximální převýšení činí až 25 km. Středový vrcholek se tyčí do výše 18 km nad dnem kráteru. Vzhledem k tomu, že nebyl dopady meteoroidů výrazně pozměněn, odhaduje se, že není starší ne 1 miliarda let. Dopad tělesa, kterým byl kráter vytvořen, vymrštil do prostoru asi 1 % materiálu Vesty. Tyto horniny se staly materiálem, z něhož vznikla tělesa Vestiny rodiny, zvané vestoidy a meteoroidy, které na Zemi známe jako HED meteority.[1] Díky jejich analýze máme dobré znalosti o chemii, mineralogii a geologii Vesty.[1] Na povrchu planetky byla identifikována řada dalších kráterů o průměru kolem 150 km a hloubce až 7 km.
Polokoule Vesty se od sebe podstatně liší. Z analýzy snímků, pořízených Hubbleovým kosmickým dalekohledem vyplývá, že východní polokoule je pokryta světlejším materiálem, regolitem a vykazuje velké množství kráterů, zasahujících do hlubších vrstev vyvřelých hornin; jistým způsobem je obdobou „horských“ oblastí na našem Měsíci. Západní polokoule má nižší albedo a připomíná měsíční „moře“; je pravděpodobně tvořena výlevnými bazalty.
Na Vestě nalezneme také obří impaktní kráter Rheasilvia, který patří s průměrem asi 505 km k největším v celé Sluneční soustavě.[2]
Geologie planetky
Předpokládá se, že Vesta má díky proběhlé diferenciaci kovové jádro ze železa a niklu, ukryté v olivínovém plášti. Nejvyšší vrstvu tvoří povrchová kůra, kterou směrem do hloubky tvoří čtyři základní vrstvy:
- litifikovaný (zpevněný) regolit, z něhož pocházejí howardity a brekciové eukrity. Podle japonských astronomů jsou v regolitu obsaženy i hydratované nebo hydroxylované minerály;
- bazaltové lávové výlevy, z nichž pocházejí nekumulované eukrity;
- plutonické horniny vzniklé z magmatu tvořené pyroxeny, pigeonity a plagioklasy, z nichž pocházejí kumulované eukrity;
- plutonické horniny, bohaté na ortopyroxeny ve velkých zrnech, z nichž pocházejí diogenity.
Podle nejnovějších teorií vývoj Vesty, zahájený před 4,75 miliardami let, pravděpodobně probíhal následujícím způsobem:
- vznik Vesty akrecí byl ukončen během prvních 2 až 3 milionů let její existence;
- úplné, nebo téměř úplné roztavení nitra planetky v důsledku tepla vznikajícího radioaktivním rozpadem 26Al, vedoucí k oddělení a vzniku kovového jádra, v době 4 až 5 milionů let po vzniku planetky;
- postupná krystalizace hornin v roztaveném plášti se silnými konvektivními proudy; konvekce (proudění) ustala, když asi 80 % materiálu zkrystalizovalo asi 6 až 7 mil. let po vzniku Vesty;
- extruze (vytlačení) vzhůru zbylého roztaveného materiálu, který vytvořil kůru planetky a to buď formou postupných erupcí bazaltové lávy, nebo krátkodobým vytvořením magmatického oceánu;
- vznik plutonických hornin krystalizací spodních vrstev kůry; starší bazalty metamorfovaly v důsledku tlaku nově vytvořených vyšších vrstev hornin;
- postupné chladnutí nitra planetky.
Zdá se, že Vesta je jedinou planetkou, u níž proběhla tato diferenciace a která se dožila současné doby. Existence sideritů (kovových meteoritů) a achondritů však dokazuje, že musely existovat i jiné planetky, u nichž proběhla podobná diferenciace, ale ty byly následnými srážkami zničeny.
Díky výjimečně vysokému albedu a přítomnosti pyroxenu na jejím povrchu je hlavním představitelem planetek chemické klasifikace třídy V.
Průzkum planetky
27. září 2007 k Vestě odstartovala sonda Dawn a dorazila k ní v září 2011. Výsledkem téměř ročního průzkumu tělesa z oběžné dráhy byl poznatek, že Vesta patří k tělesům z počátečního období formování sluneční soustavy a má mnohem rozmanitější povrch, než se původně předpokládalo. Vesta se podobá mnohem více terestrickým planetám či Měsíci než ostatním planetkám.[3]
Sonda Dawn se v květnu 2012 začala od Vesty odpoutávat. Dalším plánovaným cílem výzkumu je trpasličí planeta Ceres.
Původ jména
Planetka byla pojmenována podle římské bohyně Vesty, ochránkyně ctnosti, čistoty a domácího krbu. Vesta byla také sestrou Cerery podle níž byla pojmenována první z objevených planetek, (1) Ceres. Na žádost objevitele jméno vybral významný německý matematik C. F. Gauss, který vypracoval matematickou metodu, umožňující stanovit elementy dráhy z menšího počtu pozorování, což bylo důležité právě v případě nově objevených planetek.
Vesta v kultuře
- Vesta je zmíněna v povídce „Marťanský styl“ (anglicky „The Martian Way“) spisovatele Isaaca Asimova.[4]
Odkazy
Reference
- PARFITT, Elisabeth A.; WILSON, Lionel. Fundamentals of Physical Volcanology. [s.l.]: Blackwell Publishing company, 2009. ISBN 978-0-63205443-5. Kapitola Volcanism on other planets: Differentiated asteroids, s. 2010–211. (anglicky) Dále jen Parfitt a Wilson (2009).
- https://www.stoplusjednicka.cz/svedkove-davnych-kolizi-nejvetsi-kratery-slunecni-soustavy
- TICHÝ, Miloš. Sonda Dawn odhalila další tajemství planetky Vesta [online]. Observatoř Kleť, České Budějovice, 2012-05-13 [cit. 2012-07-03]. Dostupné online.
- ASIMOV, Isaac. Sny robotů. Plzeň: Mustang, 1996. ISBN 80-7191-144-5. Kapitola Marťanský styl, s. 159.
Související články
Literatura
- KLECZEK, Josip: Velká encyklopedie vesmíru. Praha: Academia, 2002. S. 535. ISBN 80-200-0906-X
- SCHMADEL, L. D.: Dictionary of Minor Planet Names, Springer Verlag (5. vyd., 2003), ISBN 3-540-00238-3 (anglicky)
- THOMAS, P. C. et al.: Impact excavation on asteroid 4 Vesta: Hubble Space Telescope results, Science, Vol. 277, s. 1492 (1997) (anglicky)
- THOMAS, P. C. et al.: Vesta: Spin Pole, Size, and Shape from HST Images, Icarus, Vol. 128, s. 88 (1997) (anglicky)
- GHOSH, A., McSWEEN, H. Y.: A Thermal Model for the Differentiation of Asteroid 4 Vesta, Based on Radiogenic Heating, Icarus, Vol. 134, p. 187 (1998) (anglicky)
- RIGHTER, K., DRAKE, M. J.: A magma ocean on Vesta: Core formation and petrogenesis of eucrites and diogenites, Meteoritics & Planetary Science, Vol. 32, s. 929 (1997) (anglicky)
- DRAKE, M. J.: The eucrite/Vesta story, Meteoritics & Planetary Science, Vol. 36, s. 501 (2001) (anglicky)
- TAKEDA, H. Mineralogical records of early planetary processes on the HED parent body with reference to Vesta, Meteoritics & Planetary Science, Vol. 32, s. 841 (1997) (anglicky)
- MICHALAK, G.: Determination of asteroid masses - I. (1) Ceres, (2) Pallas and (4) Vesta Astronomy and Astrophysics, Vol. 360, s. 363-374 (08/2000) (anglicky)
- BINZEL, R. P. et al.: Vesta: Impact Crater Topography from Hubble Space Telescope WFPC2 Images, Bulletin of the American Astronomical Society, Vol. 29, s. 973 (American Astronomical Society, DPS meeting #29, 1997) (anglicky)
- BINZEL, R. P. et al.: Geologic Mapping of Vesta from 1994 Hubble Space Telescope Images, Icarus, Vol. 128, s. 95 (1997) (anglicky)
- ZELLNER, B. J. et al.: Hubble Space Telescope Images of Asteroid Vesta in 1994, Icarus, Vol. 128, s. 83 (1997) (anglicky)
- KELLEY, M. S. et al.: Quantified mineralogical evidence for a common origin of 1929 Kollaa with 4 Vesta and the HED meteorites, Icarus, Vol. 165, s. 215 (2003) (anglicky)
- KEIL, K.: Geological History of Asteroid 4 Vesta: The Smallest Terrestrial Planet in Asteroids III, William Bottke, Alberto Cellino, Paolo Paolicchi, and Richard P. Binzel, (Eds), Univ. of Arizona Press (2002), ISBN 0-8165-2281-2 (anglicky)
- HASEGAWA, S. et al.: Evidence of hydrated and/or hydroxylated minerals on the surface of asteroid 4 Vesta, Geophysical Research Letters, Vol. 30, č. 21 (11/2003) (anglicky)
- McSWEEN, H. Y.: Meteorites and Their Parent Planets, Cambridge University Press, (2. vyd., 1999), ISBN 0-521-58303-9 (anglicky)
- ASPHAUG, E.: Impact origin of the Vesta family, Meteoritics & Planetary Science, Vol. 32, č. 6, s. 965-980 (11/1997) (anglicky)
- MIGLIORINI, F. et al: Vesta fragments from v6 and 3:1 resonances: Implications for V-type NEAs and HED meteorites, Meteoritics & Planetary Science, Vol. 32, č. 6, s. 903-916 (11/1997) (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vesta na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Vesta v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- (4) Vesta na webu České astronomické společnosti
- Graf dráhy planetky Archivováno 2. 11. 2004 na Wayback Machine (anglicky)
- Hvězdná mapka pro vyhledání na obloze[nedostupný zdroj] (anglicky)[nedostupný zdroj]
- Elementy dráhy a další údaje (anglicky)
- When Did the Asteroids Become Minor Planets? (anglicky)
- Vesta - Views of the Solar System (anglicky)
- Hubble Maps the Asteroid Vesta - HubbleSite (anglicky)
- Hubble Reveals Huge Crater on the Surface of the Asteroid Vesta (anglicky)
- Krátký videoklip ze snímků HST z listopadu 1994 (anglicky)
- Adaptive optics views of Vesta. - Keck Observatory (anglicky)
- Evidence of hydrated and/or hydroxylated minerals. - Sagamihara: ISAS, 2002 (anglicky)
- E. V. Pitjeva, Estimations of Masses of the Largest Asteroids and the Main Asteroid Belt From Ranging to Planets, Mars Orbiters And Landers Solar System Resarch, Vol. 39 pp. 176 (2005) (anglicky)
- Supplemental IRAS Minor Planet Survey (anglicky)
- T. G. Mueller and L. Metcalfe ISO and Asteroids, ESA bulletin Vol. 108, p. 38 (2001) (anglicky)
- TSCHAN-GRIMM, K.: Vesta. Los Angeles: UCLA, 2004 (anglicky)
Autoritní data  |
|
|---|