Rheasilvia
Rheasilvia je impaktní kráter, který zaujímá většinu jižní polokoule planetky Vesta. Měří v průměru okolo 505 km a je tak jedním z největších dosud známých kráterů Sluneční soustavy (daleko největším, co se týče poměru k velikosti tělesa: sama Vesta má průměr okolo 530 km).[1] Okraje kráteru převyšují okolní terén asi o 4 km. Dno kráteru se nachází až o 13 km níže než zprůměrovaný obvod planety. Zhruba uprostřed je vyvýšenina, jejíž základna má průměr až 200 km. Vrcholek této hory je 22 km nad úpatím, což je srovnatelné s Olympus Mons na Marsu.[2]
Předpokládá se, že kráter vznikl asi před miliardou let v důsledku srážky s meteoritem. V okolí Rheasilvie se nacházejí hluboké rokle, které pravděpodobně vyryly úlomky tohoto tělesa; největší je 465 km dlouhá Divalia Fossa. Na okraji prohlubně lze pozorovat zbytky staršího kráteru Veneneia (jeho průměr se odhaduje na více než 400 km), který Rheasilvia při svém vzniku téměř celý překryla.
Kráter v roce 1997 objevil Hubbleův vesmírný dalekohled, v září 2011 ho Mezinárodní astronomická unie pojmenovala po mytologické postavě jménem Rhea Silvia, kněžce bohyně Vesty.[3]